Až já půjdu do nebe
Ačkoliv ráda cestuji, tam nahoru se zatím nechystám. Po schodech už mi to moc dobře nechodí, a tyhle jsou určitě strmé a bez zábradlí. Jenže dnes jeden nikdy neví, kdy mu kdo naboří plány. Stačí, aby nějakého pošuka chytil rapl, on vystřílí půl supermarketu, kde právě nakupujete, nebo vyhodí do povětří sousedovic rodinu i se psem. A ještě vám popřeje šťastnou cestu.
Je všeobecně známo, že život není procházka růžovou zahradou. Ale i kdyby nakrásně byla, občasnému škrábanci od trní se asi nevyhneme. Zároveň není žádným tajemstvím, že s ranami osudu se každý vypořádává jinak: Někdo zavolá sanitku i kvůli odřenému kolenu, jiný se otřepe, prohodí pár šťavnatých slov a pokračuje v krasojízdě, třetí sesmolí petici s požadavkem zlikvidovat nebezpečné růže, a místo nich vysázet pomněnky. Najdou se však i takoví, pro něž je tenhle škrábanec ono příslovečné stéblo, které zlomilo velbloudův hřbet, a víc jich na svých bedrech prostě neunesou.
Teď nemám na mysli ty, kteří usoudili, že život je pro ně obnošená vesta, a řeší otázku, jak se nejlépe sprovodit ze světa. Prohnat si hlavu kulí? Ulehnout na koleje, a nechat se přejet Pendolínem? Ne; teď mluvím o lidech, trpících nějakou těžkou nemocí, jejichž kvalita života je nulová. O lidech s pracujícím mozkem a chabnoucími svaly, jak je tomu u Lou Gehrig nemoci (ALS). O lidech v posledním stádiu rakoviny, kdy neexistuje naděje na uzdravení. Věřím totiž, že ti by měli mít možnost k oněm dlouhým schodům doklopýtat alespoň s poslední špetkou zbývající důstojnosti, vstoupit na ně zákonem umožněným způsobem, a - pokud si to přejí - za pomoci lékaře.
Jistě, ne každý se mnou bude souhlasit. Vždyť lékař má přece léčit, a ne zabíjet! Nehledě k hrozícímu nebezpečí zneužití, či zbytečné smrti díky zbrklému rozhodnutí.
Jestli je pan doktor přesvědčen, že udržovat při životě člověka v beznadějném stavu, a pouze mu mírnit bolesti je etické, vymlouvat mu to nebudu. Vím ale, že být trpícím zvířetem, dostanu milosrdnou injekci a je po parádě. A jelikož každý případ by hodnotil a posuzoval několikačlenný tým lékařů, je nepravděpodobné, že návrh "píchněte něco mojí bohaté babičce, a já vám dám milión" by došel k uskutečnění.
Přemýšlím, co se asi honí hlavou člověku těsně před tím, než dobrovolně ukončí svou pozemskou pouť, a stiskne tlačítko "send." Vzpomíná na doby, kdy ho nic nebolelo? Kdy nebyl závislý na analgetikách, nemuseli ho krmit, a třikrát denně přebalovat? Možná poslouchá svou oblíbenou skladbu, která ho doprovodí k prvnímu schodu? Nebo v poslední vteřině zaváhá a rozhodne se bojovat dál, i když ví, že tuhle bitvu nevyhraje? A ptám se sama sebe: Měla bych odvahu zmáčknout ten knoflík smrti já, a tiše se vytratit zadními vrátky?
Nevím. Hrozí zde totiž i jiná eventualita, a sice že místo v nebi skončím v pekle. Tam je cesta přece jenom mnohem jednodušší, navíc je dlážděna dobrými úmysly, a co já jich v životě měla!
Inu, uvidíme. Ale až se jednou dostanu ať už nahoru nebo dolů, dám vědět, jak to tam vypadá. A koho jsem tam potkala.
Jarka Jarvis
Sportem k lékaři
Kdysi dávno, v dobách mého útlého mládí nám příslušní orgánové tvrdili, že sportem se člověk dopídí ke zdraví. Tehdy jsem tomu věřila. Od těch časů však ve Vltavě uplynula spousta vody, a dnes už vím své.
Jarka Jarvis
Hop sem, hop tam: Zkamenělý les
Oblast, kde leží arizonský Petrified Forest, vznikla před více než 200 miliony let. Dovede si takhle dlouhou dobu vůbec někdo představit, když dnešní mladí si myslí, že bezmobiloví babyboomeři žili v hlubokém pravěku?
Jarka Jarvis
Letos to určitě splním!
Kolik lidí si tohle asi říká, poté, co po silvestrovském veselí (a s opicí na zádech) vklopýtá do nového roku? A kdo si na své bláhové záměry vzpomene, když ho přestane brnět hlava od petard a dělobuchů?
Jarka Jarvis
Mozek v kalhotách
Většina orgánů a součástek lidského těla má svoje místo, které mu konstruktér přiklepnul. Ale život není peříčko, a tak se občas stane, že nám vypadnou oči z důlků, spadne sanice na zem, nebo srdce do kalhot.
Jarka Jarvis
Má milá, nic se nebojíš?
S Olšanskými hřbitovy jsme už dlouho přátelé. A nejenom proto, že jsem na ně deset let koukala z okna, přes tehdy ještě nepočmáranou zeď.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
Poslední šance dostat dítě na tábor. Co se letos mění a kde ještě hledat místo
Premium Čarodějnickými hábity, klobouky a nezbytnými hůlkami se děti z Teplic na rozdíl od filmového...
Rusko je agresor, připustil lídr SPD Mach. Chce zrušit Green Deal
Stanovuje si troufalý cíl zrušit Green Deal, zpochybňuje závazek přijmout euro a připouští, že...
Fackují ho, kopou, ničí mu foťáky. Ale stařičký král paparazzi stále fotí
Seriál Jedenáctkrát mu zlomili žebra, jednou ho pobodali, sto osmdesátkrát byl v nemocnici. Naposledy...
Prodej stavebního pozemku Postupice
Postupice, okres Benešov
2 650 000 Kč
- Počet článků 143
- Celková karma 12,38
- Průměrná čtenost 456x