Ve své recenzi románu "Sherlock Holmes a Obří krysa ze Sumatry" jsem napsal, že se mi to líbilo, ale že mi tam přeci jen cosi chybělo. Stále jsem tak úplně nepřišel na to, co, snad něco z holmesovského ducha. O sbírce povídek "Vraždy na Baker Street" to však rozhodně neplatí!
Sbírka "Vraždy na Baker Street" je po všech stránkách skvělá a nepochybuji, že by zaujala i tradicionalistu, který příběhům, jež nenapsal sám Doyle, z principu nedůvěřuje.
Co tedy v této povídkové sbírce nalezneme? Předně jedenáct povídek napsaných kvalitními autory a to s láskou a úctou k originálu, přičemž ale (většinou) nejde o pouhá pokračování ve vyjetých kolejích, jakými jsou povídky J. V. Thomsonové. Nebudu se rozepisovat o jednotlivých příbězích. Podstatné je, že jsou dobře napsané a že Holmes je přesně takový, jakého jej mám rád. Zápletky nejsou vůbec špatné, ale (a tak to má být!) první housle hraje geniální detektiv. Konkrétně zmíním jen jednu povídku, která se schématu klasických holmesiád velmi sympatickým způsobem vymyká, je jí příběh Drožka pro pana Holmese z pera Gillian Linscottové. V této povídce je příběh líčen z pohledu drožkáře, který měl tu smůlu, že projížděl Baker Street právě ve chvíli, když Holmes spěchal vyřešit úkol celostátního významu. Po jejím přečtení se nebudete drožkáři divit, že se propříště bude Baker Street obloukem vyhýbat...
Povídky jsou doplněny dvěma eseji. Prvním z nich je Několik poznámek k postavě Sherlocka Holmese z pera jeho tvůrce A. C. Doyla, druhým – a řekl bych, že ještě mnohem zajímavějším – je Sto let Sherlocka Holmese Lloyd Roseové, v němž nacházíme vynikající rozbor Doylova díla a jeho hrdinů, přičemž musím říci, že lépe, než Roseová bych to, čím je Holmes tak přitažlivý, asi nevyjádřil. Myslím, že Roseová pochopila Holmese lépe než jeho vlastní stvořitel, což ale, když se zamyslím nad tím, jak vznikají literární díla, zase tak překvapivé není.
Co dodat? Vraždy na Baker Street rozhodně zůstanou trvalou součástí mé knihovny a určitě se k nim někdy vrátím.
Sbírka "Vraždy na Baker Street: nové příběhy Sherlocka Holmese" je po všech stránkách skvělá a nepochybuji, že by zaujala i tradicionalistu, který příběhům, jež nenapsal sám Doyle, z principu nedůvěřuje.
Co tedy v této povídkové sbírce nalezneme? Předně jedenáct povídek napsaných kvalitními autory a to s láskou a úctou k originálu, přičemž ale (většinou) nejde o pouhá pokračování ve vyjetých kolejích, jakými jsou například povídky J. V. Thomsonové. Nebudu se rozepisovat o jednotlivých příbězích. Podstatné je, že jsou dobře napsané a že Holmes je přesně takový, jakého jej mám rád. Zápletky nejsou vůbec špatné, ale (a tak to má být!) první housle hraje geniální detektiv. Konkrétně zmíním jen jednu povídku, která se schématu klasických holmesiád velmi sympatickým způsobem vymyká, je jí příběh "Drožka pro pana Holmese" z pera Gillian Linscottové. V této povídce je příběh líčen z pohledu drožkáře, který měl tu smůlu, že projížděl Baker Street právě ve chvíli, když Holmes spěchal vyřešit úkol celostátního významu. Po jejím přečtení se nebudete drožkáři divit, že se propříště bude Baker Street obloukem vyhýbat!
Povídky jsou doplněny dvěma eseji. Prvním z nich je "Několik poznámek k postavě Sherlocka Holmese" z pera jeho tvůrce A. C. Doyla, druhým – a řekl bych, že ještě mnohem zajímavějším – je "Sto let Sherlocka Holmese" Lloyd Roseové, v němž nacházíme vynikající rozbor Doylova díla a jeho hrdinů, přičemž musím říci, že lépe, než Roseová bych to, čím je Holmes tak přitažlivý, asi nevyjádřil. Myslím, že Roseová pochopila Holmese lépe než jeho vlastní stvořitel, což ale, když se zamyslím nad tím, jak vznikají literární díla, zase tak překvapivé není.
Co dodat? "Vraždy na Baker Street" rozhodně zůstanou trvalou součástí mé knihovny, určitě se k nim někdy vrátím a pokládám je za "povinnou četbu" každého milovníka detektivního poradce z Baker street a to i v případě, že jiné než originální příběhy jinak odmítá.
Vraždy na Baker Street: nové příběhy Sherlocka Holmese. Brno : Jota, 2007. 267 stran.
