Minulý rok jsem se zúčastnil přednášky, kterou pronesl nefalšovaný Čerokí Tim "Ganetliyvsgv Asgaya" („Changing Man“), toho času působící ve Vídni. Jeho pojetí světa a lidského života mne uchvátilo svou jednoduchostí a přímou aplikovatelností.
Hned zpočátku se Tim sympaticky drze vypořádal s nejrůznějšími okultními, šamanskými a magickými koncepcemi světa, respektive s jejich různými hierarchiemi jako je nebe, země a podsvětí, zeměmi, kde sídlí duchové atp., když řekl, že pro Čerokíje je to všechno „tady“, v jednom prostoru, v jednom světě pro nás pro všechny. A pak posluchačům představil velice prostou a přitom fantasticky použitelnou metaforu umožňující lépe porozumět dynamice lidského života a pozitivně ji ovlivňovat. Konkrétně jde o rovnováhu čtyř principů rozčleněných do dvou os:
1. materiální (západ) – duchovní (východ)
2. emoční (jih) – rozumové (sever)
Je třeba mít obě osy v rovnováze, aby vytyčovaly osy kola schopného pohybu. Pokud člověk například příliš upřednostní materiální a tělesné před duchovním, z kružnice se stane elipsa a pohyb kupředu se stane stále obtížnějším a bude vyžadovat spoustu sil navíc. Ale, a to je důležité, platí to i obráceně – podle Tima tedy ztěžuje pohyb vpřed i upřednostňování duchovní složky života. Podobně je to s emocemi a rozumem či myšlením.
Někdy dochází k vyrovnání jednostrannosti spontánně, přesmykem do opačné polarity (pak dojde, dodávám já, k tomu, co C. G. Jung nazýval termínem enantiodromie), jindy se člověk “zasekne“ a brzdí jej to třeba i celé roky v cestě vpřed. Také to může vyústit v nemoc atp. Posláním medicinmana je odhalovat a napravovat tyto disproporce či jednostrannosti v životě postiženého, neboli, obrazně řečeno, „vycentrovat jeho kolo“.
Současně lze metaforu použít v tom smyslu, že při lidské aktivitě se postupně zapojují jednotlivé složky – například ve vztahu či při zahájení nové činnosti: Nejprve emoce (jih; začátek, radost, energie, štěstí...), pak materiální oblast (západ; práce, úsilí, výkon, rutina), pak rozum (sever; reflexe dosud prožitého, uvědomění si překážek, zvažování, zda to vůbec stojí za to atp.) a nakonec duchovní (východ; přijetí, akceptace, uvědomění si širších souvislostí, poslání, smyslu...). Pak lze v činnosti pokračovat na vyšší rovině opět z pozice jihu. A samozřejmě si lze představit tyto cykly uvnitř cyklů atd. V tomto smyslu je třeba rozumět tomu, na které části cesty se právě nacházíme a jaký druh činnosti či nasazení jí přísluší, uvědomit si, že úbytek počátečního nadšení je přirozený, stejně jako racionální pochybnosti, ale i přesto může být smysluplné pokračovat v nastoupené cestě a dojít až „na východ“.
Toto je pochopitelně jen stručné shrnutí Timova povídání, jež bylo velmi květnaté a protkané tradičními příběhy. Základ jsem ale myslím pochytil dobře a věřím, že jako jednoduchá metoda k zorientování se ve vlastním životě bude některým z mých čtenářů ku prospěchu.
Hned zpočátku se Tim sympaticky drze vypořádal s nejrůznějšími okultními, šamanskými a magickými koncepcemi světa, respektive s jejich různými hierarchiemi jako je nebe, země a podsvětí, zeměmi, kde sídlí duchové atp., když řekl, že pro Čerokíje je to všechno „tady“, v jednom prostoru, v jednom světě pro nás pro všechny. A pak posluchačům představil velice prostou a přitom fantasticky použitelnou metaforu umožňující lépe porozumět dynamice lidského života a pozitivně ji ovlivňovat. Konkrétně jde o rovnováhu čtyř principů rozčleněných do dvou os:
- 1. materiální (západ) – duchovní (východ)
- 2. emoční (jih) – rozumové (sever)
Je třeba mít obě osy v rovnováze, aby vytyčovaly osy kola schopného pohybu. Pokud člověk například příliš upřednostní materiální a tělesné před duchovním, kolo se zdeformuje, pohyb kupředu se stane stále obtížnějším a bude vyžadovat spoustu sil navíc. Ale, a to je důležité, platí to i obráceně – podle Tima tedy ztěžuje pohyb vpřed i upřednostňování duchovní složky života. Podobně je to s emocemi a rozumem či myšlením.
Někdy dochází k vyrovnání jednostrannosti spontánně, přesmykem do opačné polarity (neboli dojde, dodávám já, k tomu, co C. G. Jung nazýval termínem enantiodromie), jindy se člověk “zasekne“ a brzdí jej to třeba i celé roky v cestě vpřed. Také to může vyústit v nemoc atp. Posláním medicinmana je odhalovat a napravovat tyto disproporce či jednostrannosti v životě postiženého, neboli, obrazně řečeno, „vycentrovat jeho kolo“.
Současně lze metaforu použít v tom smyslu, že při lidské aktivitě se postupně zapojují jednotlivé složky – například ve vztahu či při zahájení nové činnosti: Nejprve emoce (jih; začátek, radost, energie, štěstí...), pak materiální oblast (západ; práce, úsilí, výkon, rutina), pak rozum (sever; reflexe dosud prožitého, uvědomění si překážek, zvažování, zda to vůbec stojí za to atp.) a nakonec duchovní (východ; přijetí, akceptace, uvědomění si širších souvislostí, poslání, smyslu...). Pak lze v činnosti pokračovat na vyšší rovině opět z pozice jihu. A samozřejmě si lze představit tyto cykly uvnitř cyklů atd. V tomto smyslu je třeba rozumět tomu, na které části cesty se právě nacházíme a jaký druh činnosti či nasazení jí přísluší, uvědomit si, že úbytek počátečního nadšení je přirozený, stejně jako racionální pochybnosti, ale i přesto může být smysluplné pokračovat v nastoupené cestě a dojít až „na východ“.
Toto je pochopitelně jen stručné shrnutí Timova povídání, jež bylo velmi květnaté a protkané tradičními příběhy. Základ jsem ale myslím pochytil dobře a věřím, že jako jednoduchá metoda k zorientování se ve vlastním životě bude některým z mých čtenářů a čtenářek ku prospěchu.
Zaujalo? Přečtěte si i další články z rubriky Psychologie a terapie
