" Takže kdyby se vám dostalo poznání, že smrtí osobní život definitivně končí, stal by se z vás gauner? Začal byste ubližovat lidem? Pokud ano, jak můžete tvrdit, že jste mravný?"  zde jste vystihl "mravnost" ke ktere vede athesimus i pricinu, proc atheimus dokazal povrazdit za dve stoleti vice lidi, nez vsechna nabozenstvi sveta od pocatku lidstva dohromady, proc vrazdi deti v matcine lune a tezce nemocne v nemocnicich a vysmesne to oznacuje za "lidske" pravo.

Presne tak, paklize prestanu verit v posmrtny zivot a odplatu, stane se ze mne gauner - obycejny atheista.

V absolutních číslech možná, ovšem pokud porovnáte počet zabitých lidí vůči velikosti lidské populace na planetě tak v danou chvíli náblženství vždy zabili víc. Zabít 10 lidí ze 100 je stejné jako 100 z 1000

František Koukolík - O smrti:

http://www.youtube.com/watch?v=z62x8vs7uBI

Krásné, díky.

pro mě je základem zákon zachování energie, nějaká forma musí existovat i po smrti, na něco se přeměníme, jen tomu nerozumíme,  já tomu rozhodně věřím, ostatně cykly jsou v přírodě běžné..

Zákon zachování energie není smrtí člověka nijak narušen a je zcela nadbytečné postulovat kvůli tomu posmrtný život. Energie je fyzikální veličina a ne něco mystického.

Nikdo neví, co je ego, co je mysl a co je duše. Dnes ještě nevíme, jak přesně funguje celý mozek, to se stále zkoumá. Nikdo také neví, jak vypadá celý vesmír a jak to vlastně je s prostoročasem a mikrosvětem, to se také stále zkoumá. S těmito ubohými znalostmi nelze vést úvahy o nemožnosti reinkarnace, nikdo tomu nerozumí. Autor pouze směšně mentálně spekuluje a je to zcela bezvýznamné, nevypovídá to o ničem. Ale až zemře, bude od něj pokoj, ať už reinkarnuje nebo ne.

Ve skutečnosti toho víme zatraceně dost, doplňte si vzdělání. A pokud bychom měli přemýšlet jen o tom, o čem víme VŠECHNO, nemohli bychom přemýšlet skoro o ničem.

Ten výklad se opírá o víru v hmotu, podobně jak když lidi věřili, že Slunce obíhá kolem Země. Lidmi dosud nepoznané dimenze jsou z fyzikálního hlediska nutné. Ostatně tento koncept je technologicky prezentován na hmotné úrovni ve filmu Avatar - vnímání duše, která se projevuje v příslušném "avataru" .....

Nu, možná, že vy jste nějaký nový Koperník, já takové ambice nemám a pracuji tudíž s tím, co dosud poznané je a ne s tím, co dosud poznané není.

Ještě jsem se chtěl vyjádřit k této větě, která se týká Vašeho tzv. etického důvodu, proč odmítáte tzv. "osobní posmrtný život".

Píšete toto: "Jsem hluboce přesvědčen, že hodnota mravného činu má hodnotu v něm samém. Pokud je mravný čin motivován zištně, není skutečně mravný. Může být přínosný pro druhé, ale pokud by jej dotyčný neučinil i bez nároku na odměnu, není to mravný čin. V tom jsem kantovec jak poleno.

Mnohem lépe už to řekl Kristus (Matouš 6,1-4):

"Varujte se konat skutky spravedlnosti před lidmi, jim na odiv; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích. Když prokazuješ dobrodiní, nechtěj budit pozornost, jako činí pokrytci v synagógách a na ulicích, aby došli slávy u lidí; amen, pravím vám, už mají svou odměnu. Když ty prokazuješ dobrodiní, ať neví tvá levice, co činí pravice, aby tvé dobrodiní zůstalo skryto, a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí."

 Kristus to řekl naprosto jasně a nekompromisně. Možná, že Kristus byl také kantovec jak poleno . Jenže Kristus nás těmito slovy zve do svého Království a o jeho podobě nerozhoduje ani Kant, ani Vy, ani kdokoli z lidí.

Kristus byl kantovec, to dá rozum  Respektive samozřejmě: Kant byl kristovec. Vnímám kantovu etiku jako vynikající filosofické uchopení Kristova učení. Řekl bych, že k té motivaci vlastně doplňuji: "Varujte se konat skutky spravedlnosti před Bohem, Jemu na odiv..." v tom smyslu, že si tím zajišťuji nějaké "lepší příští". 

Pokud jde o věčnost (odpovídám i na druhý komentář, který je pěkným shrnutím některých základních biblických momentů k tomuto tématu, díky), pokud není chápána jako čas roztažený do nekonečna, nemám s ní problém. 

Ta úvaha je samozřejmě filosofická a je omezena možnostmi rozumu, jinak to u filosofie ani nejde, a není míněna jako kritika toho, co píšete vy, a s čím v podstatě souhlasím, ale jako kritika představ o posmrtném životě, jež jsou spojeny s nějakými více či méně vágními teoriemi na toto téma.

Papež Benedikt XVI. někde říkal, že bychom měli žít, jako by Bůh byl, já si ale skoro myslím, že bychom spíš měli žít, jako by Bůh nebyl, ovšem míněno tak, jako by nebyla žádná naděje, že přijde svět, kde se potrestá nepotrestané, odmění neodměněné a kde bude nastolena spravedlnost, jíž postrádáme.(To se týká i té reinkarnace, je to vlastně jiný způsob útěchy tohoto druhu.) A pokud pak přeci jen něco přijde, nu, to je něco, co si, jak říkal Jan Heller, neumíme představit a tudíž o tom není třeba mudrovat. Tak to vidím já.

Úvaha je to sice velmi zajímavá, avšak při jejím čtení jsem si hned vzpomněl na slova našeho biblisty Jana Hellera, který řekl toto: "Všechny představy, které jsme si kdy učinili o Pánu Bohu, jsou naprosto zbytečné. Všechny představy, které si děláme o své budoucnosti, včetně té záhrobní, jsou naprosto zbytečné. Jde vpodstatě o něco naprosto jednoduchého: abychom Bohu a jeho slitování odevzdali svou minulost a abychom mu v dobré naději odevzdali svou budoucnost - v naději, že on to pro nás zařídí lépe, než si to umíme představit."

V Bibli se slovo "posmrtný" vůbec nevyskytuje. Nehovoří se tam ani o životě po smrti ani o životě po životě. Už v biblickém Žalmu (115,7) se hovoří: "Mrtví nechválí už Hospodina, nikdo z těch, kdo sestupují v říši ticha." V biblické knize Kazatel (9,5-6) se říká toto: "Živí totiž vědí, že zemřou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly a nikdy se již nebudou podílet na ničem, co se pod sluncem děje." Ovšem už v knize Izajáš se píše: "Tvoji mrtví obživnou, má mrtvá těla vstanou! Probuďte se, plesejte, kdo přebýváte v prachu! Vždyť tvá rosa je rosou světel, porazíš i zemi stínů." Vždyť už v knize Genesis mluví Hospodin k Mojžíšovi, že je Bohem Abraháma, Izáka a Jákoba - tedy neříká, že BYL jejich Bohem, ale že JE jejich Bohem.

Bible nehovoří o posmrtném životě, ale o věčném životě, který spočívá v obecenství s Bohem. Je naprosto zřejmé, že bytost, která stvořila vesmír, má možnosti, které se vymykají jakýmkoli lidským představám. Snad proto se v První knize Korintským (15,35-36) píše toto: "Ale někdo snad řekne: ,Jak vstanou mrtví? V jakém těle přijdou?' Jaká pošetilost!"

Takové otázky tedy Bible označuje za pošetilost: "Tak je to i se zmrtvýchvstáním.Co je zaseto jako pomíjitelné, vstává jako nepomíjitelné."

Bible totiž říká, že lidé jsou obrazem Božím, jsme tedy jako Bůh - svobodné bytosti nadané schopností tvořit a milovat. Amen.

své předpoklady zakládáte už od počátku na chybných základech, pak vám vyjde to co vám vyšlo, v této oblasti je jedinou opravdu pravdivou odpovědí jediné slůvko " nevím" vy nevíte, já nevím, nikdo v současné době žijící neví ale nebojte všichni se to dovíme

Laciné až hrůza. Já ostatně neříkám důvody, proč něco takového neexistuje, ale proč osobně nevěřím, že to existuje. Mýlit se mohu, ale pokud máte problém s mými předpoklady, napište jaký.

Nesouhlasím s klavírem a klavíristou. Považoval bych to za křesťanský nesmysl.

Vztah duše a těla je totiž obousměrný. Duše ovlivňuje tělo a tělo ovlivňuje duši.

Klasickým příkladem je čchikung, tai-ji, jóga Ale nemusíme chodit do Číny a Indie  - traumaterapie patří mezi fyzioterapii a prací s tělem, anebo např. jen očními pohyby zásadně ovlivňuje psyché.

Na českých universitách nekomunikují spolu neurologové a psychologové. Tady pak je zásadní problém. Dalším navazujícím problémem je že psychologii i na KU vyučují teoretici bez jakéhokoli sebezkušenostního výcviku. Pak jim nedochází spousta souvislostí.

Oficiální římskokatolická eschatologie učí, že pojem "duše zemřelého Františka Nováka" je nesmysl - a přesto se běžně používá i při zádušních mších.

Po smrti vznikne naprosto nová bytost, která je však výsledkem téhož morálního života.

O jakémkoli Františku Novákovi je možno mluvit až po vzkříšení těla, kdy daná bytost bude obnovena.

Ono je to docela logické. Neboť člověk má svobodnou vůli k jednání a " získávání zásluh a :-) prohřešků". Kdežto duše po smrti - dle oficiálního ř-k učení - nemůže udělat naprosto nic, čím by ovlivnila délku a kvalitu své stávající či následné existence. Tu již si "vyrobil" svým pozemským životem. Nemůže jít tedy o stejnou bytost - i když si to v mluvě zjednodušujeme.

Opakuji, že celý tento příspěvek je oficiálním ř-k učením v současnosti.

Také díky za doplnění. Je vůbec zajímavé sledovat, jak se různé křesťanské směry vypořádávají s konfliktem helénistické koncepce posmrtného života duše a židovské koncepce vzkříšení.