Deprese je závažné a někdy i smrtelné onemocnění, jež postihuje až 10% populace. Následující článek shrnuje na základě odborné literatury nejdůležitější fakta o tomto onemocnění, jež je stále opředeno některými mýty a polopravdami, i když se v posledních letech informovanost o něm přeci jen zvyšuje.
A man walking to the edge of a wooden dock over the ocean.Free Stock Photo
Deprese je závažné, často chronické, onemocnění mozku, které postihuje až 10% obyvatelstva, přičemž ženy jsou 2,5x více ohroženy než muži a je zachycen 1,5-3x častější výskyt v určitých rodinách.
Příznaky deprese (Pro diagnózu deprese musí být přítomno nejméně 5 z níže uvedených příznaků téměř denně po dobu nejméně 2 týdnů a musí představovat změnu oproti předchozímu chování. Jedním z přítomných symptomů musí být buď depresivní nálada, nebo ztráta zájmu a neschopnost se radovat.)
- Depresivní nálada po většinu dne
- Zřetelně snížený zájem, snížená schopnost se radovat a apatie po většinu času
- Významná ztráta hmotnosti a snížená chuť k jídlu (90%) nebo přírůstek hmotnosti a zvýšená chuť k jídlu (10%)
- Insomnie (nespavost) - 90% nebo hypersomnie (zvýšená spavost) - 10%
- Psychomotorická agitovanost (neklid) nebo retardovanost (zpomalenost)
- Únavnost nebo ztráta energie
- Pocity méněcennosti nebo nadměrné viny, sebeobviňování, sebelítost
- Snížená schopnost soustředění se, myšlení a rozhodování
- Opakované myšlenky na sebevraždu
Deprese je spojena s výrazně nižší mírou sociálního uplatnění a fyzické výkonnosti, než chronická onemocnění jako jsou diabetes, hypertenze či artritida.
U deprese je vysoká mortalita. 15-20% depresivních pacientů spáchá dokonanou sebevraždu. Nemocný může o sebevraždě i hovořit, přičemž rozhodně neplatí, že ten, kdo o sebevraždě mluví, ji nespáchá (je to velmi nebezpečný mýtus).
Vznik depresivního onemocnění stále není plně objasněn, patrně je výsledkem interakce stresu a genetických faktorů.
Deprese není slabostí charakteru, ale duševní nemocí, která se vůlí nedá zvládnout. Je spojena s mozkovými strukturálními a funkčními změnami. Biologickým základem deprese je dysfunkce neurotransmiterových systémů centrální nervové soustavy.
- Neurotransmitery jsou (zjednodušeně řečeno) látky, které zodpovídají za správnou komunikaci mezi nervovými buňkami.
- Nesprávné fungování noradrenalinu v mozku zodpovídá za únavu, apatii, anhedonii (neschopnost prožívat štěstí), nedostatek iniciativy, nesoustředěnost, nevýkonnost, hypochondrické prvky, sebevražednost.
- Nesprávné fungování serotoninu způsobuje úzkost, vzrušivost, vztahovačnost a impulzivitu.
Zvláště v akutním stadiu narušuje deprese nejen oblast nálady, ale také myšlení, paměť, psychomotoriku, a imunitu. Je často doprovázena somatickými příznaky jako jsou svalově-kostní bolest, bolesti zad, bolesti hlavy či nespecifické bolesti. Provází ji patologická únava.
Deprese se u 70-80% pacientů opakují. Až u 20% pacientů neustoupí zcela některé příznaky, které pak přetrvávají po měsíce i léta. Pacienti prožívají v depresivních obdobích až 1/5 svého života. V případě, že se období deprese střídají s obdobími mánie (patologicky povznesená nálada spojená s přemrštěnou aktivitou, hyperaktivitou a nedostatkem soudnosti), hovoříme o bipolární poruše (dříve maniodepresivní psychóza). Tam je třeba léčit pacienta také stabilizátory nálady.
Až 3-5% evropské i americké populace trpí tzv. dystymií, což je porucha nálady odpovídající mírné depresi (projevuje se nízkým sebevědomím, sníženou schopností prožívat radost, zhoršenou soustředivostí, prožitky osamělosti a prázdnoty). Aby se jednalo o dystymii, musí tyto poruchy převažovat 2 roky a déle. Na dystymii může "nasednout" těžká depresivní porucha.
Depresivní porucha může být spojena s úzkostnou poruchou (vyznačuje se přehnaným strachem, obavou z ohrožení v každodenních událostech, výrazným napětím, podrážděnosti a vegetativními příznaky). Pak hovoříme o smíšené úzkostně-depresivní poruše.
Léčba deprese:
U mírných forem depresivních epizod je účinná psychoterapie, u středně těžkých a těžkých depresí není samotná psychoterapie účinná a je nutná léčba antidepresivy (kombinace s psychoterapií se ovšem doporučuje - zvyšuje úspěšnost léčby).
Antidepresiva nejsou návyková a nejsou to žádné "veselé prášky". Zdravý člověk by po jejich užití pociťoval pouze nežádoucí účinky. Antidepresiva se snaží nastolit v mozku normální chemickou rovnováhu. Začínají účinkovat obvykle až po dvou a více týdnech pravidelného užívání a je třeba je užívat dlouhodobě a často i doživotně.
U většiny nemocných, kteří podstoupí řádnou léčbu, antidepresiva zaberou a dojde k vymizení příznaků nemoci. Část pacientů je na léčbu rezistentních a je třeba vyzkoušet kombinace léků, případně i elektrokovulze (tzv. "elektrošoky").
Cílem tohoto referátu bylo nastínit čtenáři základní a nejdůležitější objektivní fakta o depresi co nejsrozumitelnější a současně stručnou formou. Nakolik se mi to podařilo, posuďte sami.
Zpracováno zejména podle:
BOUČEK, J., PIDRMAN, V. Psychofarmaka v medicíně. GRADA Publishing, Praha 2005.
***
Pokud vás tato problematika zajímá, přečtěte si třeba také vzpomínání psychiatra Cyrila Höschla na jeho pacienta - herce Miloše Kopeckého.
