V temné noci, na sousedovic zahradě, byl zavražděn pes. Vidlemi. Kdo tento odporný zločin spáchal? Něco takového je třeba vyšetřit a role detektiva se ujímá patnáctiletý chlapec Christopher trpící Aspergerovým syndromem, což je lehčí forma autismu.
Během svého „sherlockovského“ pátrání seznamuje hlavní hrdina čtenáře se svým velice neobvyklým vnímáním světa a mezilidských vztahů a tím i s vlastním světem vnitřním. Kniha „Podivný případ se psem“, honosící se významnou anglickou literární Whitbreadovou cenou za rok 2003, si rozhodně zaslouží čtenářskou pozornost.
Čím je tolik výjimečná? Předně se jedná o brilantní beletristickou sondu do myšlení člověka, který kvůli svému postižení není schopen toho, co je většině z nás dané a pokládáme to za samozřejmost – vciťování se do pocitů druhých, porozumění sociální realitě a jejím nástrahám, schopnosti správně odhadnout záměry druhých lidí atp. K tomu připočtěme různé podivné obsese, sníženou schopnost sebekontroly a brilantní, leč odlidštěnou, logicko-matematickou mysl. Takto podáno to zní suše a mnoho lidí si pod takovým popisem nepředstaví nic konkrétního – jsou-li ale tyto zvláštnosti mysli člověka trpícího Aspergerovým syndromem podány jako beletrie, není těžké se do hlavního hrdiny vcítit a po nějaké době již dokáže čtenář správně předjímat, jak bude na tu kterou situaci Christopher reagovat. Když jsem se o této knize bavil s člověkem, který s autisty pracuje již mnoho let, potvrdil mi, že je přesná. Doslova řekl: “Ano, četl jsem. Asperger jak vyšitý.“ Můžete tedy autorovi věřit, že si nevymýšlí a má problematiku tohoto postižení perfektně zvládnutou.
Další skvělou stránkou tohoto románu je opravdu zajímavý děj, který neslouží jen jako kulisa pro vykreslení psychologie hlavního hrdiny. Je to skutečná detektivka a čtenář postupně přichází na to, jak souvisí zabití psa s Christopherovým otcem, jak je to se smrtí jeho matky a oč tu vlastně sakra vůbec běží. Senzační je, že čtenář je, na rozdíl od klasických detektivek, vždy krok před hlavním hrdinou – čtenář totiž porozumí intencím jednajících postav a odvodí si na základě své schopnosti empatie to, co je pro Christopherovu mysl nepřístupné. A pak už sleduje hrdinu, jak k tomu, co běžného člověka bez problémů napadne, dospívá prostřednictvím různých komplikovaných dedukcí. Christopherovým oblíbeným literárním hrdinou je ostatně, rovněž poněkud autistický, Sherlock Holmes, a holmesovská inspirace se vine knihou jako červená nit.
„Podivný případ se psem“ je nejen dobře vymyšlenou knihou, ale také knihou skvěle napsanou a velice čtivou. Její styl prozrazuje, že Mark Haddon je autorem dětské literatury a je zvyklý psát jednoduše a přitom působivě.
Je to vůbec kniha, od které se odtrhnete jen obtížně. Snad jen ve chvílích, kdy vás zvláštní hrdinův pohled na svět přivede k zamyšlení nad nějakým aspektem reality, protože díky němu uvidíte něco zcela běžného v úplně jiném světle a z úplně jiného úhlu pohledu. Je to kniha, na kterou nezapomenete a kterou budete určitě doporučovat svým přátelům.
HADDON, Mark. Podivný případ se psem. Praha : Argo, 2004. 176 stran.
Během svého „sherlockovského“ pátrání seznamuje hlavní hrdina čtenáře se svým velice neobvyklým vnímáním světa a mezilidských vztahů a tím i s vlastním světem vnitřním. Kniha „Podivný případ se psem“, honosící se významnou anglickou literární Whitbreadovou cenou za rok 2003, si rozhodně zaslouží čtenářskou pozornost.
Čím je tolik výjimečná? Předně se jedná o brilantní beletristickou sondu do myšlení člověka, který kvůli svému postižení není schopen toho, co je většině z nás dané a pokládáme to za samozřejmost – vciťování se do pocitů druhých, porozumění sociální realitě a jejím nástrahám, schopnosti správně odhadnout záměry druhých lidí atp. K tomu připočtěme různé podivné obsese, sníženou schopnost sebekontroly a brilantní, leč odlidštěnou, logicko-matematickou mysl. Takto podáno to zní suše a mnoho lidí si pod takovým popisem nepředstaví nic konkrétního – jsou-li ale tyto zvláštnosti mysli člověka trpícího Aspergerovým syndromem podány jako beletrie, není těžké se do hlavního hrdiny vcítit a po nějaké době již dokáže čtenář správně předjímat, jak bude na tu kterou situaci Christopher reagovat. Když jsem se o této knize bavil s člověkem, který s autisty pracuje již mnoho let, potvrdil mi, že je přesná. Doslova řekl: “Ano, četl jsem. Asperger jak vyšitý.“ Můžete tedy autorovi věřit, že si nevymýšlí a má problematiku tohoto postižení perfektně zvládnutou.
Další skvělou stránkou tohoto románu je opravdu zajímavý děj, který neslouží jen jako kulisa pro vykreslení psychologie hlavního hrdiny. Je to skutečná detektivka a čtenář postupně přichází na to, jak souvisí zabití psa s Christopherovým otcem, jak je to se smrtí jeho matky a oč tu vlastně sakra vůbec běží. Senzační je, že čtenář je, na rozdíl od klasických detektivek, vždy krok před hlavním hrdinou – čtenář totiž porozumí intencím jednajících postav a odvodí si na základě své schopnosti empatie to, co je pro Christopherovu mysl nepřístupné. A pak už sleduje hrdinu, jak k tomu, co běžného člověka bez problémů napadne, dospívá prostřednictvím různých komplikovaných dedukcí. Christopherovým oblíbeným literárním hrdinou je ostatně, rovněž poněkud autistický, Sherlock Holmes, a holmesovská inspirace se vine knihou jako červená nit.
„Podivný případ se psem“ je nejen dobře vymyšlenou knihou, ale také knihou skvěle napsanou a velice čtivou. Její styl prozrazuje, že Mark Haddon je autorem dětské literatury a je zvyklý psát jednoduše a přitom působivě.
Je to vůbec kniha, od které se odtrhnete jen obtížně. Snad jen ve chvílích, kdy vás zvláštní hrdinův pohled na svět přivede k zamyšlení nad nějakým aspektem reality, protože díky němu uvidíte něco zcela běžného v úplně jiném světle a z úplně jiného úhlu pohledu. Je to kniha, na kterou nelze zapomenout a kniha, která čtenáře hravou formou naučí mnoha novým věcem.
HADDON, Mark. Podivný případ se psem. Praha : Argo, 2004. 176 stran.
