Když do sudu sraček nalijete sklenku vína, výsledkem je sud sraček. Když do sudu vína nalijete sklenku sraček, výsledkem je... sud sraček. A stejně jako o vínu to platí i o komentářích. Jediný chorobný komentátorský výpotek stačí, aby šla celá diskuse do řiti.
Filosof Lucius Annaeus Seneca v roce 63 našeho letopočtu v Sedmém listu Luciliovi napsal: „Ptáš se, čemu se máš po mém soudu obzvlášť vyhýbat? Davu. Dosud se nemůžeš bezpečně odvážit mezi lidi. Já se aspoň přiznám ke své slabosti z takového styku: nikdy se po mravní stránce nevracím týž, jaký jsem mezi ně šel. Vždy se něco z toho, co jsem již uklidnil, znovu rozbouří a něco z toho, co jsem již zapudil, znovu se hlásí. (...) Styk s mnoha lidmi působí škodlivě: každý nám nějakou tu svou nepravost buď doporučí nebo vnutí anebo nás jí poskvrní, aniž to tušíme.“
Slova, jež zazněla před necelými dvěma tisíciletími, jsou platná stále, a špína, jež kvete v online prostředí, nejspíš i předčí písek a krev arény. Upřímně řečeno jsem si myslel, že jsem schopen internetové trolly a stalkery řádící v diskusích ustát a nenechat se jimi vtáhnout do bezcílného komentářového běsnění, v němž logika, vzdělání a zdravý rozum nemají místo. Mýlil jsem se. Stejně jako Seneca přiznávám, že se „vracím poskvrněn“ - zlobou, nenávistí, vztekem a všemi těmi emocemi, které tento typ „diskutérů“ míní v člověku vyvolat. Nejsem ještě schopen být tak nad věcí, jak bych si přál. Přiznávám to – především sobě, protože to znamená, že i ve mně je spousta špíny, jíž je třeba se zbavit. Znamená to také, že nejsem aktuálně schopen být čímsi na způsob čističky odpadních vod a oddělovat v sudu komentářů čistou vodu od špíny – už proto, že se někteří trollové naučili začít zvolna, poměrně rozumnou polemikou a až posléze, když jim protějšek sedne na lep, začnou „utahovat šrouby“.
Navíc někteří stalkeři fungují ve smyslu koordinovaných virtuálních smeček praktikujících „self support system“, používají velmi rafinované metody, jak zmást jak svůj terč, tak administrátory a často zcela postrádají jakoukoli sebereflexi. Detailně a čtivě tuto problematiku popsal na základě vlastních zkušeností a vlastního výzkumu ve svých třech příspěvcích (1., 2., 3.) Jaromír Petřík.
To jediné, co lze s tímto typem lůzy udělat, je totéž, co doporučuje František Koukolík při střetu s psychopaty: Utéct. Což v tomto případě znamená: Odříznout se.
V současné době existuje jediný způsob, jak se může bloger na iDnes vypořádat se „sudy sraček“ pod články: Zakázat diskusi. Blogeři to dělají neradi, protože jsou z podstaty věci povětšinou lidé komunikativní a diskutují rádi, jenže samozřejmě jen tehdy, jedná-li se o skutečný rozhovor, třebas polemický, ale k věci, tedy dialog, jehož partneři jsou ochotni přemýšlet o tom, co sděluje druhá strana. Takový dialog je jako to víno. A stalker/troll, nu, to jsou ty sračky. Většinou v diskusi převažuje to druhé, ale i kdyby tomu tak nebylo, stále platí úvodní věta článku.
Diskuse v té podobě, jak nyní na iDnes existuje, prakticky neumožňuje vedení dialogu, protože neexistuje způsob, jak ji vyčistit. Adminové mnoho nezmohou. Smažou nejkřiklavější nehoráznosti, ale prostě není v jejich silách zabránit všem sprostotám, jež v komentářích bují. Jediným skutečným systémovým řešením by podle mě bylo zcela změnit celý koncept diskusí a umožnit blogerům moderovat diskuse pod svými články, banovat komentátory (třeba jen s lokálními důsledky, tedy zákaz jen pro daný blog) atd. Jedině tak by to mohlo fungovat. Systém „dukátů“ zcela zjevně nefunguje.
Samozřejmě to odnesou „sklenky vína“, tedy slušní komentátoři, lhostejno zda souhlasící s autorem nebo polemičtí. Ale to není ani trochu neřešitelný problém. Jsem otevřen racionální diskusi a člověk, který chce doopravdy diskutovat či upozornit na faktický nedostatek v článku, tak může učinit velice snadno – můj mail je kojot333@gmail.com a veškeré náměty a připomínky jsou vítány, přičemž zajímavé výstupy z diskusí se neztratí a rád je (samozřejmě se souhlasem druhé strany) posléze zveřejním. Ti, kdo budou mít potřebu vyjádřit podporu, mají k dispozici „karmu“, případně mi mohou také napsat soukromě, samozřejmě mě to potěší.
Nuže: Diskuse na tomto blogu skončily a to na tak dlouho, dokud nedojde k nějaké systémové změně, jež by autorům umožnila diskusi řídit, což může docela dobře znamenat napořád. A ne, opravdu o tom nebudu diskutovat.
