Nekonečno mě fascinovalo odedávna, už jako kluka. Snažil jsem se představit si nekonečný vesmír či nekonečný regres – pamatuji si na krabičku zápalek, na níž byl nakreslený orel, nesoucí ve spárech krabičku zápalek, na níž byl orel… A samozřejmě Pes jitrničku sežral!
Není tedy divu, že kniha pojednávající o nekonečnu, navíc z pera známého fyzika a popularizátora vědy s širokým rozhledem Johna D. Barrowa, neměla problém říci si o moji pozornost, když jsem poněkud bezcílně bloumal mezi policemi volného výběru Moravské zemské knihovny (to já dělám poměrně často a rád a občas při tom myslím na tu Borgesovu babylónskou).
O čem tedy pojednává Kniha o nekonečnu? Samozřejmě o nekonečnu, či spíše nekonečnech (nekonečnu nekonečen), abychom byli přesní. Protože by bylo bláhové myslet si, že je jen jedno a ještě bláhovější tvrdit, že jich je konečné množství. V úvodu knihy se dozvíme, jak se idea nekonečna rodila, jaké s ní byly od počátku obtíže a jak se tato idea spojila s ideou Boha.
Následuje exkurz matematický, v němž se dozvídáme více o vlastnostech různých nekonečen, jejich hierarchizaci a rozdělení na spočitatelná a nespočitatelná, o paradoxech s nimi spojených a pak se konečně dostáváme ke kapitole o největším z teoretiků matematického nekonečna, Georgu Cantorovi, jeho nelehkém životě a jen pozvolna akceptovaném díle. Byl to právě Cantor, který dokázal, že existuje (uvědomuji si, jak problematický termín to v této souvislosti z filosofického hlediska je, ale toto je recenze a není možné zde vést úvahy o tom, co vlastně znamená "existovat" v souvislosti s matematickými či logickými objekty) nekonečné množství hierarchicky uspořádaných nekonečen (nad toto nekonečno nekonečen umístil Boha).
Další části knihy se věnují nekonečnu z hlediska fyzikálního, autor zde odděluje tři různé ideje: matematické, fyzikální a absolutní nekonečno a představuje názory některých badatelů na jejich existenci či neexistenci. Dále se pak věnuje problematice singularit a nekonečen v matematických rovnicích a tím, jakou škodu v nich páchají.
"Cesta současnými užitími a zneužitími nekonečna nás dovedla k závěru, že Cantorovo matematické nekonečno se stalo nezpochybňovanou částí moderní matematiky, ‘rájem‘, jak o tom mluvil David Hilbert, ‘z něhož nás nikdo nevyžene‘. Avšak realita absolutních a fyzikálních nekonečen, která procházela vcelku bez potíží filozofií 19. a 20. století, začala narážet na stále větší odpor ze strany fyziků i filozofů. Nekonečno se stále více stávalo prubířským kamenem odhalujícím selhání ve fyzikálním uvažování, signálem, že matematická teorie, kterou jsme použili ve fyzice, postrádá hloubku. To si žádá ostražitost. Pro vědecká zkoumání na hranicích fyzikální reality vzniká nepříjemné dilema. Nejsme-li si jisti tím, že fyzikální nekonečna nemohou vzniknout, pak užití jejich přítomnosti jakožto indikátoru neúspěchu teorie bude za jistých okolností neoprávněné. Potřebujeme jemnější klasifikaci typů nekonečna, které vznikají ve fyzikálních popisech světa, podobnou té, jakou už máme v podobě katalogu matematických nekonečen." (str. 101)
Další kapitoly se pak věnují problematice nekonečného vesmíru, srozumitelně popisují důsledky různého zakřivení prostoru a problematikou zrychlujícího se rozpínání. Ukazují, že vesmír tak, jak jej známe, může být jen jedna z mnoha "bublin", z nichž každá má své specifické vlastnosti, odlišné od jiných oblastí kosmu. Je docela dobře možné, že obýváme oblast s řídce rozloženou hmotou a zdá se nám, že rozpínání bude věčné, ale ve skutečnosti můžeme být obklopeni kosmem, jenž se smršťuje a stáhne naši oblast s sebou. Nevíme.
Autor se také věnuje omezením našeho poznání: "Náš vesmír může být nekonečný, ale je to jedno z jeho nejžárlivěji střežených tajemství. Nekonečnost je střežena konečností. Je atributem, který snad vesmíru přísluší, ale je skryt za hranicemi, jimž je podrobena rychlost šíření informace. Zjistit, zda je vesmír nekonečný, je možné, ale zabere to nekonečný čas." (str. 129)
Barrow se zabývá mnoha dalšími souvislostmi nekonečna. Zvláště fascinující jsou filozofické a etické souvislosti s nekonečným kopírováním (pokud je vesmír nekonečný, existuje nekonečné množství Zemí v nekonečném množství "bublin" vypadajících stejně jako okolí, jež nás obklopuje, a na těchto Zemích právě teď právě vy čtete tuto recenzi, a v nekonečně mnoha z nich se stane jakákoli možná, byť nepravděpodobná, událost, například to, že v následující minutě spácháte sebevraždu).
Dočteme se také o teorii neustálé inflace (tedy, že nové vesmíry vznikají neustále), o tom, že možná žijeme v uměle vytvořeném universu a autor se dotkne také problematiky simulace (tedy možnosti, že žijeme v nějaké superpočítači vymodelované realitě). V závěru knihy se pak dočteme o cestování časem, o problémech spjatých s věčným životem (které mimochodem dokonale rozebírá Greg Egan ve svém Městě permutací – doporučuji!).
Kniha je napsaná čtivě, srozumitelně a vtipně – obzvláště mě pobavilo: "‘Udělejte mi jeden se vším,‘ řekl mystik prodavači hamburgerů." (str. 15) – přiměje čtenáře k samostatným úvahám a rozvíjí jeho imaginaci a, což je u populárně-naučné knihy samozřejmě důležité, je srozumitelná i běžně vzdělanému laikovi.
BARROW, J. D. Kniha o nekonečnu. Paseka: Praha a Litomyšl, 2007. 266 stran.
