A tak se mi sem vloudila otázka, proč my vlastně potřebujeme Boha 

a potřebuje Bůh nás?

Nejsem věřící v žádném organizovaném duchu. Bůh-Stvořitel...je pro mě imaginární záležitost ale pokud bych sám trval na definici, tak jen prostě řeknu: „Bůh je TO, co drží celičký vesmír pohromadě a v pohybu.“ A s touhle definicí jsem fakt spokojen. 

Měl bych poznámku... "smyslem lidské existence je bla bla" (to je u toho marxe ale stejný problém najdete u všeho) tento v principu netestovatelný axiom jaksi předurčuje celou následující stavbu...

Přesto nevidím jediný důvod proč předpokládat že je splněn... nutno ovšem podotkout že pokud uznám že žádný smysl neexistuje ztratí veškeré úvahy o božstvu které něco s nějakým účelem vytvořilo smysl... protože samotný účel neexistuje.

Ano, je zcela oprávněné jakýkoli smysl existence z úvah zcela vypustit. Ale pokud s ním operovat chceme, je třeba tak činit na solidní úrovni, jak to dělal třeba Kant.

Bůh přesahující naše smysly /tedy Bůh transcendentní/ je skutečně spekulací. Ale mám za to, že úroveň sebepoznání mnoha jednotlivců současné společnosti plně umožňuje přijmout budhistický pohled na člověka, který má šest smyslů.

...

Pokud přijmeme vědomí, mysl jako šestý smysl pak se zásadní smysl transcendentního Boha změní. To co bylo dříve zavrhováno jako transcendentní spekulace se stane dostupným a tedy netranscendentním.

...

Zásadně tedy záleží na konceptu a na tom, jak se budeme dívat na člověka.

Otázka zní, zda koncept vědomí jako smyslu přijmout, respektive zda dává dobrý smysl. Budu o tom přemýšlet, ale něco mi na tom nesedí.

Autor mě zklamal. Jako filozof je brilantní, jako komunista je demagog. Navíc jsem si všiml, že se uchyluje i k manipulacím, aby relativizoval komunistické zločiny. Jako když napsal, že za zložiny komunistické zrůdy Pol Pota v podstatě mohou USA, neboť ho dle autora v počátcích jeho vlády podporovaly (dle mě to ovšem není pravda).

K problematice transcendence: wikipedie říká:V teologii a ve filosofii může transcendence znamenat všechno to, co přesahuje smyslovou skutečnost.

...

Budhistická psychologie popisuje šest smyslů. Pět fyzických plus šestý - vědomí, mysl. Dá se říci, že empirik Jung je na téže lodi - v oblasti psyché je reálné vše co se projevuje a působí.

...

Co pak s transcendncí?

To, co říká Jung, chápu v případě daného tématu jako onoho "Boha pro mě." Jinak - možná to nevíte, ale Jung byl kantovec a Kantovu Kritiku čistého rozumu měl velmi důkladně nastudovanou.

A navíc - křesťanská idea osobního Boha vše naprosto deformuje. Takže jak chcete diskutovat o existenci nějakého pojmu, když není tento pojem specifikován?

...

Navíc s křesťany tato diskuse naprosto nelze vést. Podle jejich nauky je Bůh pro nás lidi nepoznatelný - co do vlastností. Ale jejich nauka jako jediná tyto nepoznatelné Boží vlastnosti neomylně popisuje.

To je jako házení perel sviním.

A Halík a Grygar, na to nezapomeňte.

Vážený kolego Jaroslave !

Kant stojí na Descartově : Myslím, tedy jsem. Budhisté tomuto postoji říkají identifikace s racionálním procesem myšlení a považují jej za degradaci lidství. Tato západní degradace lidství plyne z šílené křesťanské ideje Boha Otce racionálního.

...

"Myslím, tedy jsem" je čistě "mužský" přístup ignorující ženský protipól - cítím a vnímám bez hodnocení a tedy jsem.

...

Pojem Bůh je šílený maglajz. Křesťanský pseudo Bůh je prý čistě racionální - jak se dočtete ve všech křesťanských teologiích. Toto pojetí pseudo Boha naprosto ignoruje intuitivní složku lidské bytosti. S intuitivní složkou lidské bytosti plně počítá Bůh židovský a Bůh muslimský. Pokud nedojde k tomuto vyjasnění je každá další diskuse o Bohu naprosto nesmyslná. ... V křesťanském prostředí je nejprve nutno prosadit zkušenost, že člověk má jak racionální tak intuitivní složku osobnosti a teprve jejich sjednocením vzniká intelekt. Jelikož dle tóry jsme Božím obrazem, tak u Boha tomu musí být stejně. ... Jak chcete smysluplně diskutovat o Bohu s křesťany a v křesťansko-leninském prostředí, které dodnes neuznává existenci NEVĚDOMÍPane Polák jak jste na tom vy osobně s Jungem a nevědomí?

Mám takový nepříjemný pocit, že jste si z Jungovy analytické psychologie udělal nějaké vlastní náboženství a cítíte se být jeho kazatelem. Ale Jung byl empirik, sám opakovaně zdůrazňuje, že jeho závěry jsou zobecněním jeho pozorování. Nevědomí není modla, nevědomí je užitečný koncept, který nám umožňuje dobře porozumět jevům, které by se bez něj daly interpretovat špatně nebo vůbec.

Já jsem do značné míry jungovec, pracuji s jeho interpretacemi i s pojmem nevědomí a kolektivní nevědomí. Například zde:

http://jaroslavpolak.blog.idnes.cz/c/251159/Pred-katastrofou.html

Jen jej jaksi nevnímám jako autora svatých písem, stejně jako autora svatých písem nevnímám Marxe atd.

Já už jsemse k Vašemu článku vyjádřil přímo na Vašich osobních stránkách, a protožebych se nerad opakoval, zkusím trochu jiný pohled na věc.

Z toho Vašehotextu totiž není zcela zřejmé, co pro VÁS OSOBNĚ Bůh vlastně znamená. Naprostochápu, že v souvislosti s existencí Boha odmítáte pojem „věřit v Boha“-dejme tomu v duchu přívětivých myšlenek J. A. Haidlera. Ale co když je tojenom Vaše póza?

Zkuste na chvíli zapomenout na filozofické pojmy.. Nejzbožnějšílidé často žádné vzdělání neměli a přesto prožili naplněný život – i když se odehráljen mezi polem, dvorkem a světnicí. Bůh, který je poznatelný jenprostřednictvím bádání a ponořování do hlubin filozofie, tedy jakýsi Bůh pro „duchovníelity“, nemá žádný smysl – to je jen zbožné přání těch, kterým přináší blahopomyšlení, že mají v hlavně něco víc, než hromadu bílkovin, což jim (podlenich) umožňuje lepší spojení s Bohem. Bůh, který si stvoří vesmír a pakněkde „sedí“ a čeká, co z toho bude, je taktéž zcela k ničemu. Smysl mápouze takový Bůh, který nejenže stvořil vesmír, život a člověka, ale také sámje vesmírem, životem i člověkem – Bůh, pro něhož je život každého jednotlivéhočlověka stejně důležitý, jako celý vesmír, Bůh, který MILUJE smradlavéhobezdomovce stejně jako navoněného profesora. Bůh, který stvořil člověka kesvému obrazu, tedy jako svobodnou bytost nadanou schopností tvořit a milovat,Bůh, který podstoupí vše, co tyto bytosti – včetně smrti. Jen takový Bůh másmysl – Bůh, který je synonymem pro nejvyšší cit – lásku. Takový Bůh si dokážeohlídat knihu, která o něm svědčí, aniž by zároveň porušil svůj vlastní princip svobodnévolby. Pochopil jsem, že Bible pro Vás není důvěryhodným svědectvím o Bohu. Pakmusíte mít nějaké lepší svědectví. Snad ne své vlastní?

Dokážetenějakým jednoduchým a naprosto jasným způsobem vyjádřit svůj vztah k Bohu?

Vyjádřit jasně můj vztah k Bohu... Jak jasně vyjádřit z hloubi duše vyvěrající... pocit? vědomí? ... Sákryš, bratře, to jsou mystické stavy, jak je chcete jasně a jednoduše vyjádřit?! Bůh pro mě je to, co mě vede životem, co je spojeno s dobrou vůlí, láskou i vesmírným smutkem, hlubina i transcendence ... mimo běžné lidské kategorie... něco nesouměřitelného, proteovského, hluboce pravdivého a občas nelítostného. ... To, co je přítomno, když mi vyhrknou slzy dojetí, třeba na konci filmu Blade Runner ... ale i temná noc... Ne, nezlobte se, nedokážu jednoduchým a naprosto jasným způsobem vyjádřit svůj vztah k Bohu. Je to taková síla, že to prostě nejde.

Za prvé) pokud se pojem existence netýká Boha, tak je zbytečné o Bohu hovořit a přemýšlet. Mimo jiné, ten co neexistuje se prorokům ukázal jako Jsem ten, kterým jsem.

Za druhé) Kant nic spolehlivě nevysvětlil. Kant se ve svých závěrech dostal do slepé uličky a rozhodl se dále existenci Boha nerozvíjet.

Zatím dodnes nepřekonatelným logickým (metafyzickým) důkazem existence Boha je pět logických důkazů Boží existence Tomáše Akvinského, viz Summa proti pohanům a Teologická summa.

Důvodem proč se Kant dostal do slepé uličky ve svých vývodech bylo ignorování metafyziky, která se dnes opět dostává do popředí. Po letech nelogické filozofie jako byl Hegel, či z novějších Martin Heidegger, kdy se z filozofie stala více dojmologie, než disciplína založená na logice

Naše filosofická východiska jsou natolik odlišná, že v rámci komentářů na blogu nedávají žádný prostor k diskusi. Filosoficky zaměřený čtenář prostě musí usoudit, zda dá přednost středověkým nebo novověkým filosofickým východiskům.