Koncem roku 2010 spatřilo světlo světa dlouho očekávané české vydání “malé velké knihy“ Ralpha Tegtmeiera "Praktická sigilická magie". Často se stává, že hodně očekávaný počin tato očekávání posléze zklame – toto však naštěstí rozhodně není ten případ.
Frater V∴D∴ (Ubique Daemon ∴ Ubique Deus ∴, Démon ve všem, Bůh ve všem), vlastním jménem Ralph Tegtmeier (1. 11. 1952), patří k nejvýznamnějším současným evropským mágům, spolupodílel se s Peterem J. Carrollem na chaosmagické revoluci v soudobém magickém myšlení, byl členem řádu Thanaterótových iluminátů (IOT), s nimiž se ovšem nerozešel úplně v dobrém, je členem okultního řádu Fraternitas Saturni a především propagátorem pragmatické magie. Navíc se velmi dobře orientuje ve filosofii i přírodních vědách, výsledkem čehož je dosti střízlivý postoj k věcem magickým, jak soudím z obsáhlého (třináctistránkového) rozhovoru, který s ním vedla Šárka Sedláková a který obohacuje tuto prakticky zaměřenou monografii o filosofický rámec, v němž se například z první ruky dozvídáme, jak je to s magickými modely a metamodelem, dále pak o úskalích spojených s postmoderní filosofií, o konceptu pragmatické či “ledové“ magie a mimo jiné také nějaké drby o Peteru J. Carrollovi a o tom, jak to doopravdy (?) bylo s legendární “ice war“.
Následuje vlastní pojednání o sigilické magii. Sigilická magie patří k nejúčinnějším a nejekonomičtějším magickým disciplínám vůbec. Do značné míry rezignuje na komplikované rituály, nevyžaduje skoro žádné rekvizity, není závislá na světonázoru a dogmatech, a díky své jednoduchosti je snadno a rychle osvojitelná. Pokud se (chaos)magii věnujete, možná si myslíte, že o sigilech víte všechno, to však rozhodně nemusí být pravda. Jedná se sice o principiálně velmi jednoduchou magickou techniku, ale i pravidla šachu jsou v podstatě jednoduchá, přesto však jen málokdo umí třebas i jen standardní zahájení, o koncovkách ani nemluvě. Není proto od věci poučit se od zkušeného praktika a svou práci zdokonalit. V knize se samozřejmě dočtete o základech slovní i obrazové sigilické techniky a o mantrické metodě, ale také o různých modifikacích těchto metod, o tom, jak je aplikovat, jakými způsoby sigilum “odpálit“, jakých chyb se vyvarovat a mnoho dalšího.
Kromě toho se čtenář seznámí se dvěma různými způsoby, jak vytvořit spareovskou “abecedu přání“ a jak s ní pracovat, dále pak o úskalích i přínosech práce s “atavistickou nostalgií“, o tvoření sigil na základě planetárních čtverců a konečně i s úvahami o tom, jak to vlastně funguje, které jsou ovšem dle mého názoru nejslabší částí knihy – přinejmenším na mě příliš věrohodně nepůsobily. Ale to je detail, protože důležité je, že to funguje. Na knize je sympatické především to, že není “ukecaná“ – jde k jádru věci, tj. k magické praxi, a od svého prvního vydání v osmdesátých letech v podstatě nezastarala.
Komu Praktickou sigilickou magii doporučit? Pro čtenáře zabývajícího se snad jakoukoli formou soudobé magie je to bezpochyby povinná četba. Popsané techniky může stejně dobře použít chaosmág, thelémita, hermetik, městský šaman či třeba novopohan – a vlastně kdokoli, kdo má dostatečně otevřenou mysl na to, aby této technice dal šanci. Jak říká autor: “Experimentujte, experimentujte, experimentujte! Důkazem pudingu je jeho poživatelnost a žádná teorie nepředčí ani o píď praktickou zkušenost…“
Kniha je, jak je u nakladatelství Vodnář dobrým zvykem, kvalitně provedena (několik sazečských nepřesností jí velkoryse odpouštím), je vytištěna na dobrém papíře, obálka se vydařila a ilustrace Rudolfa Schimery jsou báječné a skvěle doplňují obsah knihy. Myslím, že Schimerův výtvarný vývoj vede jednoznačně správným směrem – z některých jeho předchozích prací jsem byl občas poněkud v rozpacích, ale tentokrát jsem byl jen upřímně nadšený. U některých knih se mi stává, že si říkám: Jen zabírá místo, kdybych ji měl v elektronické podobě, bylo by to praktičtější. Toto není ten případ – Praktická sigilická magie je kniha, kterou budete mít rádi vytištěnou.
---
Poznámka jazyková: Vydavatelé knihy se rozhodli změnit zaužívaný, leč gramaticky chybný, výraz “sigilární“ na česky správné slovo “sigilický“. Stejně tak není správně “archetypální“, nýbrž “archetypický“. Mají mé uznání. Měnit zaužívané zvyklosti vyžaduje kus odvahy. A já přidám svůj návrh na opravu jiného zaužívaného pojmu, jímž je překlad názvu řádu IOT – “Illuminates of Thanateros“ jako “Ilumináti z Thanateru“. “Thanateros“ vznikl spojením jmen “Thanathos“ (“Smrt“) a “Eros“ (“Láska“). Je zjevné, že Thanateros není místo, tak jako Thanatos a Eros nejsou místy, ale bytostmi. Spojka “of“ zde tudíž neznamená “z“, ale druhý pád. IOT jsou dle mého názoru jednoznačně “Thanaterótovi Ilumináti“. Další možností je, že IOT jsou "ilumináti z Thanateróta" (případně "Thanaterótu") ve smyslu "vytvoření z Thanateróta", ale to mi připadá méně logické. Jistě však nepocházejí z místa zvaného Thanateros, jež bychom mohli skloňovat "z Thanateru" jako třeba "z Olympu" (sg. "Olympos"). Vzhledem k tomu, že existuje oficiální polská pobočka řádu, která jeho název překládá jako "Iluminaci Thanaterosa", myslím, že není, co řešit - patrně vědí, co jejich název znamená.
---
Frater V∴D∴ (Ralph Tegtmeier). Praktická sigilická magie. Praha : Vodnář, 2010. 107 stran.
