Zradil Hašek české legie?

Zrada českých legií, to je argument, který proti Jaroslavu Haškovi vytahují "revolucionáři" už od dob první republiky.  Některá fakta jim dávají za pravdu - bolševický funkcionář stál na druhé straně barikády bojující s českými legiemi.

Ve skutečnosti Jaroslav Hašek nikdy žádné legie nezradil - ani to nešlo - dobrovolně do nich vstoupil a později z nich ze své vůle vystoupil a dokonce s písemným odůvodněním, které odeslal velení legií. Neutekl před žádným bojem - naopak do poslední kulky Hašek osobně bojoval na frontě s Němci. Teprve v okamžiku, kdy naopak podle Haška legie zradily boj za českou věc, Hašek legie opustil.

Hašek vstoupil do vojska tzv. dobrovolců (České družiny), protože s nimi chtěl bojovat proti Rakousku za osvobození Českých zemí. Časem se z toho vojska staly čs. legie. Hašek byl názoru, že je třeba jít z Ruska na západ a probojovat se až do Čech. Málokdo ví, že k takové ofenzivě zpracoval i strategický plán, který ovšem marně nabízel. Od počátku byl také v rozepřích s velením - s lidmi, kteří ze závětří politikařili a podle Haška zneužívali legie jen ke svému prospěchu. Viz jeho satira Klub českých Picwicků. Po jejím zveřejnění byl potrestán a šikanován dost ponižujícím způsobem. S velením se rozchází, ale jako voják je v první linii v legendární bitvě u Zborova. Za statečnost dostává medaili sv. Jiří.
Pak následují další rozpory s velením. Legie přecházejí pod velení francouzské armády - z bratrského sboru se stává regulérní armáda a z největších pitomců poručíci, plukovníci i generálové. Legie dostávají rozkaz odjet do Francie. Hašek s posledními jednotkami ještě 1. 3. 1918 bojuje na linii Brjansk Konotop. Pak dostávají i tyto oddíly rozkaz k ústupu.
V momentě, kdy velení rozhodlo o odchodu legií z Ruska, rozhodl se také Hašek. Chtěl zůstat v Rusku a bojovat s Němci a Rakušany, probít se do Čech a tam v nejhorším rozpoutat partyzánskou válku. Přestože se před tím rozešel se socialistickou levicí a ostře proti ní vystupoval, opět se k ní vrací. Není v tom nic nelogického. Do té doby mu vadilo, že čeští sociální demokraté sedí v zajateckých táborech a nechtějí bojovat. Také ruští bolševici, kteří s Němci a Rakušany vyjednávali mu byli proti srsti.
Doufá, že teď se karta obrátí - revoluce podle něj musí zachvátit i Rakousko.
Po odchodu z legií stále doufá, že se podaří rozhodnutí francouzského velení zvrátit a píše výzvy "Proč se jede do Francie" a také píše otevřený dopis Masarykovi, ve kterém ho zapřísahá "jako vůdce českých revolucionářů", aby zabránil odjezdu do Francie. Jak víme marně. Hašek je chvíli v Moskvě, ale jako bývalý legionář a kritik bolševiků i Lenina je českým komunistům podezřelý, a tak odjíždí do Samary. Tady se stavá rudoarmějcem a organizuje nábor dobrovolníků pro boj s Němci.
Jak vidíme - Hašek vstoupil do legií, aby bojoval s Němci a Rakušany a svému přesvědčení byl věrný až do poslední chvíle.
Nebudu už dál rozebírtat detaily - Vývoj událostí ho dovedl až ke vstupu do bolševické strany - celkem logicky mu strana na které stál, tehdy připadla jako ta správná - byť orientovat se ve stranách a mocenských zájmech v tehdejším Rusku bylo prakticky nemožné - správná strana v podstatě neexistovala. Jen v Samaře byli vojska konzervativních Srbů, menševici, eseři, rudoarmějci, ruští anarchisté a další.

V každém případě Jaroslav Hašek byl a zůstal statečným a čestným mužem, věrným svému přesvědčení bojovat za osvobození českých zemí. Na rozdíl od mnoha legionářů nepáchal ani žádná zvěrstva - byť stál na opačné straně linie. Vždy, kdy to bylo nutné naopak pomáhal zajatým českým legionářům. Ostatně od tohoto mometu nemá žádnou krev na rukou - v Rudé armádě už pak pracuje jen jako organizátor a žurnalista v oddílech zahraničních dobrovolníků. Po Haškově návratu do Československa o tom později svědčily desítky legionářů. Sám Hašek to nikdy neudělal - neobhajoval se, protože to bylo pod jeho úroveň. Zato spousta rychlokvašených revolucionářů a legionářů, kteří ho osobně neznali, na něj útočila jako hejna supů.
Marně - útoky nakonec přestaly, protože se ukázalo, že se ozývá stále víc svědectví v Haškův prospěch a celá hysterie pomáhá vlastně Haškovi.

Dr. Jan Berwid-Buquoy podává ještě další svědectví v knize "Die Abenteuer des gar nicht braven Jaroslav Hašek - Legenden und Wirklichkeit". Píše, že "Jaroslav Hašek z Ruska uprchl. Hrozila mu prý poprava. To prohlásil při návratu do Prahy Zemské správě politické (kontrarozvědka). Dále to zdůrazňuje ve své korespondenci manželce Jarmile. O podrobnostech svého útěku hovořil se svým důvěrným přítelem Janem Mikoláškem, který byl současně i milencem jeho druhé ženy Šůry. Po návratu do ČSR s komunisty nikdy nespolupracoval. Při jeho vystoupeních v kabaretu "Červená sedma" v opilosti bolševíkům sprostě nadával takovým způsobem, že jej majitel podniku musel propustit. Při jednom rozhovoru s Anežkou Hodinovou-Spurnou, jakoukoli spolupráci s KSČ odmítal a slíbil jí pouze, že bude psát pro "Rudé právo". Prohlašoval o ní, že prý je "ohnivzdorná čarodějnice". Ona jej zase častovala definicí jako "největšího zrádce bolševické revoluce".

Hrozící popravu je třeba brát s rezervou - Hašek si ji nejspíš vymyslel - třebaže nelhal. Jako inteligent a liberál, by byl v pozdějších čistkách popravený tak jako tak. 

Komunistická prpaganda udělala také mnoho proto, aby Haškův skutečný postoj ke komunistům zůstal přinejmenším otevřený. Ale to už je téma na jinou kapitolu. 

Nominujte autora do ankety Bloger roku

Autor: Jaroslav Novák | středa 16.4.2008 13:35 | karma článku: 30,85 | přečteno: 6222x