Skandální rozsudek nejvyššího soudu je děsivý. Rozhodnutí, že útok se zbraní na zloděje se trestá jako pokus o vraždu je děravé od prvopočátku. Prostá krádež majetku, podle soudu, není podnětem k silnému rozrušení a nemůže být polehčující okolnost.
V daném případě pana Bárty vyplašení zloději skutečně prchali. Skočili do auta a ujížděli. Soudci celou věc posuzovali z pohledu nutné osobní obrany. Ta bezesporu nebyla aktuální.
Jenže zjevně popletení soudci nevzali v potaz jinou okolnost a tou je nutná obrana majetku. Zjevně popletení píšu s jistotou - večerní Události a komentáře představily tři poplety - znalce psychologa, soudce Nejvyššího soudu a moderátora.
Všichni tři tam mluvili o různých věcech, přičemž ani jednomu z nich se nedařilo odpovědět si navzájem ani na základní otázky. Natož dotknout se podstaty věci. Zadrhávající soudce a moderátor působili nejsmutněji.
Prazákladem kauzy přece je, zda smím či nesmím bránit svůj majetek se zbraní v ruce? Nikoli, zda smím útočit na zloděje, který na mě neútočí.
V onen smutný den ujíždělo auto s nakradeným materiálem před očima jeho majitele. Ten na místo činu, do více než desetkrát vykradené provozovny doběhl s brokovnicí v ruce. I větší hlupák než soudce by mohl pochopit, že k nabuzení afektu to stačí.
I člověka s duševním obzorem moderátora ČT mohla napadnout otázka, zda mám právo svůj majetek bránit a pokusit se zloděje zastavit.
To byl totiž onen hrůzný čin, který okradený spáchal. Střílel na auto ujíždějící s jeho majetkem s cílem ho zastavit. Udělal to, co by bezesporu bezmyšlenkovitě udělal každý chlap mít v ruce brokovnici.
Může mi být zraněných sebevíc líto - ale zlodějna má svoje rizika. Horník musí počítat se závalem a lupič s tím, že oběť bude svůj majetek bránit.
Televizní noviny zmínily, že ochranka banky podle rozsudku nesmí střílet po prchajícím pachateli s penězi. Nad posílením svého bezpečí bankovní lupiči asi zajásali.
Listina základních práv a svobod je trochu lakonická, říká: "Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu".
To, že vlastnické právo všech občanů má ochranu podle mého soudu znamená, že chráněný by měl být i můj majetek. Pokud tuhle fukncí zjevně nezvládá policie, nezbývá už nikdo než já, abych svá práva hájil.
Je naprosto jedno, jaká je kde další judikatura - právo a spravedlnost je nadřazeno zákonu - tohle platí a mělo by platit už od dob starého Říma a je principem všech evropských zákonů.
Pokud to takhle soudci nevnímají, pak nemají v taláru co dělat.
