Topolánek bránil syna a odstrčil fotografa - tak psala v sobotu většina médií na svých internetových stránkách. Sám Topolánek pak ve svém projevu varoval, že tak a ještě hůř dopadnou ti, kdo budou ohrožovat jeho syna.
Byl by to krásný příběh, jak táta chrání syna. Bohužel večerní záběry na tv Nova ukázaly něco úplně jiného (k vidění jsou stále na jejich serveru). K Topolánkovi se přiblížil z levé strany fotograf a ze vzdálenosti asi metr a půl se chystal vyfotit kočárek - vzápětí ho zbystřil Topolánek a bez varování prudce udeřil. Fotograf v tu chvíli měl v obou rukou fotoaparát a pochopitelně se díval i jiným směrem - do kočárku. Zákeřná rána fotografa vyvedla z rovnováhy a ten si dal ještě druhou o zeď zleva. (Ta předtím reportérovi zabraňovala, aby fotil z uctivější vzdálenosti) Pak následoval Topolánkův hysterický pokřik: "Co fotíš?" a dál se Topolánek snaží vyrovnat převracející se kočárek, který pochopitelně vyvrátil na dvě kola on sám.
Kupodivu drtivá většina médií přijala Topolánkovu lež, že Topolánek "chránil syna". Proč, zůstává záhadou.
Jsou tu jistě otázky:
Měl fotograf právo fotit mimino v kočárku?
Při vší úctě k dětem - je to pracovní povinnost bulvárních fotografů fotit děti prominentů. Pokud premiér vezme dítě na tiskovou konferenci, tak musí počítat s tím, že ho budou novináři také fotit. Proč na brífink ODS bere někdo batole je stejně pochopitelné, jako když Kateřina Jacques vodí děti na srazy neonacistů.
Poradil mu to PR manažer - čekal, že vzbudí lítost, pochopení? Třeba jde, ale jen o nedomyšlenost. Na slušnou au pair si premiér bezesporu už vydělal.
Ohrožoval fotograf dítě?
Na zdraví a životě určitě ne - byl opravdu relativně daleko. Podle Topolánka údajně dítě vzbudil bleskem - na záběru sice blesk není vidět, ale pokud ho fotograf nepoužil, jistě by tak udělal o pár sekund později.
Je tohle opravdu důvod vší silou napadnout pěstí do obličeje cizího člověka - který nemá ani šanci se bránit a který nemá volné ruce? S ochrankou v zádech? Pro usmání - podívejte se na záběry incidentu a představte si, že s kočárkem jede třeba Karel Gott. Kolik ran pěstí by musel už rozdat.
Topolánek se pokládá za bojovníka a tenhle mýtus se snaží vyvolávat neustálým opakováním: "Já jsem bojovník". Ani opakovaná lež se nestává pravdou - tahle poučka vyčtená z Goebelse Topolánkovi body nikdy nepřinese.
Nevím o jediném skutečném bojovníkovi, který by tohle o sobě sám tvrdil. Není ani rváč, jak o něm leckdo bude psát. Na rvačku musí být skutečně minimálně dva - nikoli zákeřný útočník a oběť. Muže dělají činy - hysterický útok na bezbranného svědčí o veliké slabosti - přinejmenším duševní. Byť je napadeným jen "pouhý" otravný novinář.
Topolánek se znovu ukázal jako nešikovný lhář, protože po útoku, za který bezesporu mohlo lidsky pochopitelné nervové vypětí z voleb, si vzal jako jako záminku obranu svého syna.
Kdyby řekl - "Promiňte, ruply mi nervy", asi stěží by se našel někdo, kdo by ho nepochopil.
Je nepochybné, že volby, vítězství "socanů" první útoky od spolustranických konkurentů a očekávání brzkého pádu, musely Topolánkovi nervy pocuchat.
Jak ale člověk, co na veřejnosti neovládne sama sebe, může vládnout veřejnosti? Pokud je premiérem, tak zřejmě vládnout může - ale netvrďte mi, že dobře.
A i kdyby vládl jakkoli dobře, nic mu nedává právo bezdůvodně fyzicky napadat kohokoli - je to přesně naopak - být v čele vlády, znamená naši, Vaši a moji zemi reprezentovat. Masaryk kdysi v jedné škole v Hodoníně řekl: "Vzdělání dopřejte každému. Ode všech žádejte, aby byli slušnými lidmi".
Slušné, nikoli "zelenogumácké" vzdělání už premiérovi nedáme, slušnost od něj ale žádejme.
PS. Diskutující, co mi píší anebo se chystají napsat, že by rozmlátili držku fotografovi i mě, prosím, aby si opravdu nejprve prohlédli pozorně záznam incidentu.
