Jak vypadá současná škola? Co se za posledních 20 let změnilo? Krom toho, že na chodbách stojí automaty na sladkosti a na svačinu děti pijí kolu nebo sladké tučné mléko z tetrapakové krabičky? Slabší děti tu ve stále větší míře šikanují slabší spolužáky, silnější bijí a ponižují učitele. Biflování je konec - málokdo ví, kdo byl Hus, Husák nebo Havel.
Děti mají kapesné často vyšší než leckerý dospělý. Málokteré dítě je bez mobilu - natáčí na nich ponižování učitelů. Děti jsou sebevědomé, do "někam" odvážně pošlou nejen učitele, ale i své rodiče.
Naše děti jsou kruté ke spolužákům a neuctivé učitelů a sprosté k rodičům. Necítí také žádnou odpovědnost ke své zemi. Průzkumy říkají, že "velmi pasivní je jejich postoj k občanským aktivitám... Ovlivňuje je totiž způsob výuky ve školách i občanské chování jejich rodičů a učitelů, kteří mnohdy neskrývají své rozčarování nad vývojem v zemi."
Není divu - hodnotový žebříček jim budují stylové časopisy, starší spolužáci, brutální počítačové hry a krvavé filmové podívané. Příčinou není nedostatek peněz ve školství ani málo času rodičů na děti. Školy nikdy neměly tolik peněz na děti jako dnes a také nikdy v dějinách netrávili rodiče tolik času s dětmi. (Pokud zrovna děti od mala s detmi nedřely na poli nebo v manufaktuře)
Problém je jinde - rodiče, škola i veřejnost přestali děti vychovávat. Rodič přestal být vzorem a učitel autoritou. Veřejná kultura - film, televize, literatura nešíří pozitivní vzory, pozitivní hodnoty. A literaturu, která takové hodnoty přináší děti nečtou. Připomínám, že děti nemusí číst Seneku - stejnou práci udělá Vinetou, Pipi punčochatá, Tři mušketýři nebo Rychlé šípy.
Za první republiky měly téměř všechny filmy jedno společné - budovatelský étos - hrdina či hrdinka se štěstí dobrali díky pracovitosti, pracovitosti a vzdělání. Co sdělují dětem,mládeži, dnešní Rafťáci, Texaský masakr motorovou pilou nebo Prci,prci, prcičky? Nejen americká, ale i česká kinematografie je stokou limonád bez přidané hodnoty. Čest výjimkám.
Ministryně Stehlíková vytáhla 1. září do boje proti šikaně. Plakátem. Plných 4200 škol dostane plakáty s výzvami proti šikaně. Jsou určené nejen nevědomým dětem, část má poučit i nevědomé učitele. Pamětníkům to připomene nejlepší stalinská padesátá léta - tehdy se plakátem bojovalo proti všemu - od imperialisty až po lepší zrno.
Je ministryně opravdu tak hloupá jak jedná a mluví, nebo má partu v reklamní agentuře? To je celkem jedno - v každém případě její práce ničemu dobrému neprospívá. Peníze vyhozené oknem se mohly použít na mnohem užitečnější projekty.
Proč ČT vysílá místo pořadů propagujících čtení, pořady propagující počítačové hry? Jsou také hloupí? Pokud jde o vlastní tvorbu, tak sice ano, ale pokud jde o peníze, tak věřím, že ne.
Proč ministryně plácá nesmysly o zákazu tělesných trestů? Vím jedno velmi jistě - od momentu, co moje děti zjistily, že po neuposlechnutí přiletí dobře mířená rána, nemusel jsem na ně dodnes sáhnout. Třebas jsou některé dospělé, nikdy se nehádáme - ví, že tátovo slovo platí. Tohle mě naučil zase můj táta. Ten na mě nesáhl ani jednou. Ale věděl jsem, že v případě potřeby ten mazec nade mnou visí. Je to demokratické? Není a nesmí být. Nemůžete nechat děti hlasovat, jestli si budou čistit zuby nebo zalehnou před půlnocí. Možnost udat rodiče za pár facek rodičovskou autoritu nadobro zničí. Tak jako absence účinných trestů zničila autoritu učitelskou. Ani ve škole není moc místa pro demokracii.
Vraťme se k šikaně. Nikoli plakát, ale živý člověk s autoritou, učitel, musí děti přivést k poznání, že týrat slabší je ten největší projev slabosti a silný je ten, kdo chrání slabé.
Je to učitel, kdo musí dětem vštěpovat úctu k práci, ke vzdělání, ke stáří, k jiným lidem, ke spolužákům. Pokud to neumí a musí se to učit z plakátu, nemá ve škole co dělat.
A jsou tu také rodiče a stát, kteří stejné hodnoty musí nové generace učit mimo školu. Pokud děti naučíme odpovědnosti, úctě, solidaritě, budeme stárnout mezi lidmi, kteří k nám budou mít úctu a v nouzi nám pomohou. A pokud necháme děti vyrůst jako líné agresivní sobce?
Jak vychováme děti dnes, takovou zemi budeme mít zítra.
Tuhle práci nikdy žádný plakát nezvládne. Ani zákaz pohlavků. Na tenhle úkol je třeba velké moře společné práce a oceán facek.
