Ústavní soud nařídil zrušit paragraf zákona o rodině, který omezoval možnost zpochybnit otcovství do šesti měsíců od narození dítěte nebo od chvíle, kdy se o dítěti domnělý otec dozví. O změnu zákona usiluju už pár let. Spolu s postiženými a těmi, které to teprve postihne. Statistika je neúprosná - plná čtvrtina českých dětí, jejichž DNA se porovnávalo s rodiči, nemá v rodném listě vlastního tátu.
Pro pořádek dodejme, že to neznamená jen problém v otázce určení výživného. Přestože jsou donebevolající případy, kdy šel do vězení muž, který neplatil výživné na prokazatelně cizí dítě.
Další důležitý aspekt je dědictví. Málo z nás ví, že dědictví stálo za pádem martiarchátu a vznikem "manželství" v současné podobě.
Byla to snaha otců, aby jejich vlastní děti dědily jejich majetek, která vedla ke změně rodinných linií - z mateřské na otcovskou.
Loni na jaře představil poslanec Míloslav Soušek novelu zákona o rodině. Ta upravila zákon tak, aby otec mohl požádat soud o určení otcovství, jakmile má oprávněné podezření, že není otec. Bez omezení jakoukoli lhůtou. Tedy i třeba padesát let po narození dítěte. Důvod je jasný - to, že po otci dědí i dítě nevlastní znamená hned několik nespravedlností najednou.
1) nevlastní dítě obírá o majetek ostatní vlastní potomky.
2) ono nevlastní dítě je zároveň připravené o dědictví po vlastním otci.
Novela zákona tak nastoluje spravedlnost - každé dítě by mělo mít právo znát svého vlastního otce a také po něm dědit majetek. Zároveň by každý muž měl platit na své nikoli cizí dítě. Tady platí premisa podobná jako u nevinně odsouzených - to, že sedí nebo platí někdo nevinně taky znamená, že někdo jiný se odpovědnosti vyhnul.
Dnes si vzal novelu zákona o rodině na starost senátor Jiří Žák. V tuhle chvíli hledá podporu dalších senátorů, aby mohl novelu oficiálně předložit.
Senátor Jiří Žák je pro změnu člen ODS. To je kupodivu nepodstané. Dosavadní praxe ukázala, že pro a proti spravedlnosti není věcí stranických barev, ale inteligence, citu pro spravedlnost nebo zatím bohužel i pohlaví.
Zmínkou o citu pro spravedlnost narážím na jednoho z nejznámějších odpůrců změny - předsedu soudcovské unie Jirsu. Leckteré ženy a jejich odpor přiřadit k dítěti tzy správné otce chápu - nový zákon mnohé z nich připraví o finanční jistotu. Budou muset odpovědněji vybírat otce - dosavadní praxe, kdy jeden chlap děti živil a druhý je dělal, se doufejme chýlí k historickému konci.
"Soudce" Jirsu pochopit nelze. Jeho argumenty jsou komické a lze je brát spíš jako hledání oponentury za každou cenu - právo na finanční jistotu a zabezpečení dítěte je podle Jirsy vyšší hodnota, než právo otce platit jen na svoje vlastní děti.
Pravda, v devatenáctém století, kdy se tento princip v českých (rakouských) zákonech objevil, to mělo svoje opodstatnění. Opuštěné dítě mohlo umřít hlady.
Ani Jirsa si určitě nemyslí, že dítě, u něhož otcovství nepravý otec zpochybní, umře někde v Blansku nebo Ostravě na ulici hladem.
Naproti tomu můj názor je, že soudce typu Jirsy by hlady na ulici umřít opravdu měl. A čím dříve, tím lépe. Tedy přesněji - tehdy, pokud by se chtěl soudcováním živit. To už je ale jiná písnička - o tragickém až zločinném personálním stavu české justice.
