Brněnské nakladatelství Computer Press vydalo před více než měsícem Dějiny piva. "Dějiny" jsou prvním vážně míněným pokusem napsat ucelené celosvětové dějiny piva. Jakkoli autor, tedy Večerníček, není vážný člověk. Snad čtenáři odpustí i to, že sám sobě píšu "recenzi". Nikdo to za mně neudělá.
Pokud jde o samotnou knihu sluší se hovořit o pokusu. Dějiny pivovarnictví se nejen dnes, ale ani v posledních osmi tisíci letech nikdo na profesionální úrovni nevěnoval. První dějiny piva jsou proto víceméně pokusem dát dohromady známá fakta, objevit v pramenech nová a najít a osvětlit historické a jiné souvislosti.
Dějiny ovšem přesto nejsou pokusem prvním. První, kdo se alespoň částečně a na odborné úrovni pivovarnictké historii věnoval byl v Českých zemích spisovatel Zikmund Winter. Jeho pozornost se ovšem upírala pouze na české sladovníky a pivovarníky.
Prvním autorem, který věnoval celosvětovým pivovarnickým dějinám celou knihu byl Josef Staněk. Jeho Blahoslavený sládek aneb kapitoly z dějin piva byly dosud i ve světovém měřítku nejobsáhlejším souhrnem známých faktů. Zatím jenom souhrnem, protože fakta se tu dublují a některé informace jsou očividně hloupost. Některá fakta ani nelze přejímat, protože není znám pramen a jde jen o nepotvrzené domněnky - např. pivo Šalamouna nebo Caesarova slabost pro pivo.
Ale nepíšu tuhle recenzi proto, abych kritizoval Josefa Staňka - tomu naopak patří za průkopnické dílo čest a sláva.
Dějiny piva od autora této recenze, jsou první pokus oddělit mláto od mladiny - z věrohodných zdrojů nabrat maximum informací a dát je do ekonomických sociálních a kulturních souvislostí v dané historické epoše. Kniha také přináší novou teorii o vzniku piva a chleba.
Pivo - tedy zkvašený obilný nápoj, bylo spolu s chlebem motorem neolitické zemědělské revoluce a oboje produkty se staly základem prvních zemědělských civilizací.
Práce na knize trvala několik, snad pět let, a je třeba přiznat, že už měsíc po vydání mám nová a nová další fakta k doplnění. Je proto zřejmé, že tyhle Dějiny piva jsou pouze počátkem skutečné práce na opravdu obsáhlých dějinách piva.
Pivo je velmi sofistikovaný produkt - daleko v tomto směru na daleko vyšší úrovni než víno.Pivo v minulosti víno v mnoha civilizacích předčilo nejen ekonomickým významen ale také významem kuturním a sociálním. Pivo bylo kultovní nápoj nepostradatelný při náboženských mysteriích v Sumeru, Mezopotámii, Egyptě, Peru nebo u evropských Keltů, Germánů a Slovanů.
Zvlášť Keltové si zaslouží pozornost - Vynálezli klasický dřevěný pivní sud - později s postupující romanizací používaný i na víno. Jsou první známý národ, o kterém víme, že sestrojil mechanickou sekačku či kombajn na obilí. Vysoká produkce obilí byla totiž důležitá pro dostupnost piva a chleba. Platí přesně toto pořadí. Protože až do středověku lidé v čase nouze o obilí dávali přednost pivu před chlebem. Církev či feudálové proto museli často vyhlašovat zákazy vaření piva, aby bylo z čeho péct chleba. A už starověcí autoři zmiňují, že Germání jsou schopní zkvasit na pivo i poslední obilí určené na osev. Připoměňme také, že víno Germáni považovali za nápoj naprosto nedůstojný a zženštilý pro normálního člověka - míněno germánského válečníka.
Pivo prostě bývalo a je stále e v germánských, anglosaských a slovanských zemích alkoholický nápoj číslo jedna. A s výjimkou Čech si ho všude taky velmi považují. Ceny piva tu překračují nejen ceny vína ale za láhev archivního osmiletého trapisty koupíte ojeté auto.
Dějiny piva, ať jsou sebevíc nedokonalé a nezralé, mají v tomto ohledu jediný smysl: Ukázat pivo nikoli jako soupeře ostatních produktů, ale jako bezkonkurenčního vítěze, pokud jde o význam a vážnost.
Proto je fajn, že dějiny piva nakladatel vydal v luxusním vydání v prestižní edici Muzeum v knize. Na druhé straně se to podepsalo na malém nákladu - 2 000 kusů a na ceně - v knihkupectvích je to horentních 690 korun.
Vysoká cena by ovšem měla napovědět, že také cena piva pro člověka, a to v i v dalších přenesených významech, je opravdu nemalá a stále nedoceněná.
