České nemocnice stojí denně před problémy zda pacienta v komatu odpojit od životadárných trubic či ne. Neexistuje právní úprava, kdy je možné nemocného či umírajícíhio legálně zabít a tak to lékaři dělají - jak a kdy je napadne. Není to legrace. Mě takhle zabili tátu.
Nejsem odpoůrce eutanazie - naopak. Přeju si, abych jednou mohl svobodně zvolit jakou smrtí a kdy umřu - pokud osud dá, abych něco takového volit mohl.
Nekontrolované odpojování lidí od přístrojů má ovšem jiné souvislosti. Můj táta už pár týdnů před smrtí tušil, že umře. Táhlo mu na devadesát, když upadl do komatu.
V bezvědomí ležel několik dní. Pomiňme dnes medializovaný případ, kdy se pacient probudil po 23 letech v komatu, ve kterém po celou domu aktivně přemýšlel cítil, vnímal. Taky další případ 86ti leté dámy, která se probudila po roce v bezvědomí.
Vrátil bych se k zhruba tisícovce lidí, kteří v komatu dnes v ČR zůstávají - ať už s nadějí na návrat do života či ne.
Smrt bývá neštěstím pro druhé a nikoli pro umírajícího.
Čeští lékaři nemohou pacienta legálně usmrtit a tak to dělají pokoutně. Tak, aby vše vypadalo jako přirozený proces. Možná tomu tak někdy je, ale vzhledem k tomu, že neexistuje kontrola a pravidla, nikdy se to nikdo nedozví.
Kdybych tušil, že se chystají tátu odpojit, asi bych se pokoušel najít jakoukoli šanci pro jeho záchranu. faktem ale je, že pokud by mě lékaři přesvědčili, že návrat do života je vyloučený, smířil bych se s tím.
Co je podstatné - měl bych čas já i ostatní rodina se s tátou rozloučit, pohladit ho, dát mu pusu a alespoň v duchu se s ním u jeho lůžka rozloučit. Ať už by pak vnímal, nebo ne, umíral by v mém objetí. Zasloužil si to.
Takhle ho anonymní setra cestou na kafe vypnula jako pračku.
Je fajn netrpět - mnoho lidí by za takovou smrt asi dalo život, ale je zbytečné takhle umírat, když to není nutné.
Smrt přece vůbec není zlá - zlé je jen umírání: v bolestech anebo v opuštění.
Pokud čemukoli z toho můžeme zabránit - udělejme to. Koneckonců děláme to pro sebe. Co z toho plyne?Uzákonit eutanazii je nutné - beznadějné pacienty lekáři - bez urážky - po celém vyspělém světě "zabíjejí" den co den. Většinou bez pravidel. I když nebudeme chtít povolit asistovanou sebevraždu je naprosto nutné stanovit, kdy a za jakých podmínek je možné pacienta od odpojit přístrojů. Tak aby to mělo alespoň nějakou společensky přijatelnou formu - jakkoli zabíjení lidí je nepřijatelné.
