V Číně panuje nedemokratická diktatura. Je to oligarchistická diktatura vyvolených členů vedení komunistické strany. Jejich režim každý rok umučí, zabije, popraví neodhadnutelné množství nevinných lidí. O řády gigantičtější množství lidí denně vězní a mučí.
To, že Čína okupuje Tibet a provádí tam plánovanou genocidu je jaksi navíc. Čínští komunisté se nemazlí s vlastními, natož s cizími.
Komunistická Čína je samozřejmě obrovsky bohatá, silná a má zřejmě největší obchodní potenciál ze všech zemí světa současnosti.
My - tedy lidé z ostatního světa, máme na výběr. Zavřeme oči před zločiny a budeme obchodovat. Obchoduje koneckonců každý a na obchodu není nic zlého. Budeme spolupracovat na kulturní a sportovní úrovni. Na kultuře také není nic zlého a sport, pokud se provozuje pro zdraví, je víc než prospěšný. A je možné, že obchod Číňany donutí zlepšit dodržování lidských práv.
Měli bychom vědět, že v civilizovaných a demokratických zemích je vražda, mučení loupež, genocida trestný čin. Trestným činem je i spolupodílnictví - tedy parazitování na výdělku z trestné činnosti.
Činská diktatura se zločinů prokazatelně dopouští. Měli bychom mít odvahu si otevřeně položit otázku - chceme se na jejich zločinech podílet, mít z nich prospěch a zločince v jejich činech podporovat?
Chceme tyto zločince dokoce propagovat prostřednictvím Olympijských her?
Dnes by si asi každý rozmyslel jet na Olympijské hry do nacistického Berlína roku 1936. Olympiáda tehdy pomohla Hitlerovi odprezentovat nacismus s Árijci jako nadřazenou ideu a rasu. Legitimizovala ho na mezinárodní úrovni.
Mimochodem, u nás je jakákoli činnost podporující hnutí, které směřuje k potlačení lidských práv trestná. Naplno do toho spadá i podpora a propagace komunismu čínského.
Proč jsme dnes ochotni opakovat staré chyby a znovu je demokratický svět ochoten zavřít oči i uši. Nevidět mrtvé, umučené, neslyšet jejich zoufalý křik.
Olympijské hry mají pro Čínu obrovský symbolický význam. Ten mají bohužel i pro nás. Stále máme pocit, že to je největší sportovní svátek a dokonce jsou lidé, kteří mají pocit, že hry přináší nějaké nadčasové poselství.
Pokud hry budou v Číně, budou svátkem čínských komunistických aparátníků, s rukama od krve. Hlavní poselství her pak je - i s vrahem se můžeme dobře pobavit, protože bohatý komunista je dobrý komunista.
Jaroslav N.Večerníček
