Reklama na vodku Absolut rozzuřila vlastence v USA. Zobrazuje historické hranice před mexicko-americkou válkou, kdy Mexiku patřilo rozsáhlé území dnešních Spojených států. Reklama je ze série s motem „In an Absolut World" - V perfektním světě.
Ameriští bloggeři pobouřeně píší: „Připadá mi to hluboce urážlivé a zbytečně rozdělující. Odteď budu pít jiné značky," „Absolut se podbízí ignoranci, historickému analfabetismu a mexickému národnímu šovinismu. Už jí nikdy pít nebudu."
Švédská společnost reklamu stáhla a omluvila. Je to škoda - uloupené mexické území totiž za větší pozornost stojí. Scénář loupeže totiž například později do puntíku zkopíroval Hitler v českém pohraničí.
Skoro půl USA bylo Mexiko
Na počátku 19 století patřili k Mexiku dnešní státy USA Kalifornie,Texas, Arizona, Utah, Colorado, Nové Mexiko a část Wyomingu.
Mexičané vděční američanům za pomoc proti Španělům, zvali na řídce osídlená území Texasu osadníky z USA. Podmínkou přidělení půdy v bylo přijetí katolické víry a občanství Mexika. Během dvaceti let se do Texasu nastěhovali tisíce severoameričanů. Noví osadníci podle historika Fostera "byli od počátku rozhodnuti získat toto území pro sebe" V momentě, kdy jich bylo dostatečné množství vypověděli poslušnost mexické vládě, odmítli zaplatit daně a rozhodli se pro otevřený ozbrojený odpor. Prezident Santa Anna poslal do Texasu vojsko, aby sporné daně od novopečených občanu Mexika pomohlo vybrat. Připomeňme, že šlo o daně z výtěžku z půdy, kterou dostali osadníci darem. Roku 1836 vypukla válka, která skončila porážkou mexických oddílů a prohlášením samostatnosti Texasu. Přesněji - samostanost vyhlásili osadníci z USA. Indiáni, mesticové, španělé - tedy původní většinové mexické obyvatelstvo, s tím neměli nic společného. Na tento okamžik čekala vláda USA, která původně měla v úmyslu Texas anektovat. Roku 1844 přijaly USA Texas jako nový stát unie.
Stejný scénář se opakoval v Kalifornii - vlna osadníků, vzbouření, ujištění ministra zahraničí USA, že Unie poskytne "veškerou šlechetnou pomoc" pro získání samostanosti, pak samostatnost a roku 1846 vstup do Unie.
Mexiko bylo ve varu, hrozila válka mezi oběma státy. Mexičané ovšem s bojem proti silnějšímu protivníkovi váhali. Američané nenechali nic náhodě - aby se vypuknutí války uspíšilo, překročily roku 1846 oddíly generála Taylora hranice a vpadly do Mexika. Mexické jednotky útoky opětovaly. Prezident Polk pak mohl prohlásit: "Mexiko .. vpadlo na naše území a prolévá naši krev". Na to Kongres vyhlásil Mexiku oficiálně válku.
Válka sama trvala přes rok. Skvěle vyzbrojení a dobře zásobovaní žoldáci vítězili nad pluky zemědělských dělníků. Proti moderním puškám a dělům měli většinou prastaré předovky, pistole a mačety. S mexickými vojáky táhly i jejich ženy a děti - jejich přesuny a zásobování bylo o to obtížnější.
Češi na obou stranách mexické války
Český cestovatel Čeněk Paclt, který se nechal také naverbovat do americké armády a táhl z Veracruz na Mexico City je líčí takto: "Mexiko již tehdá mělo velký nedostatek regulérního vojska, bojovníci jejich byli z větší části bu'd poběhlíci (američtí dezertéři) anebo vojáci z donucení, nemajíce na sobě pořádného oděvu, jen košili, plátěné kalhoty, na hlavě kloubouk se širokou střechou a přes sebe uvázanou pokrývku, na které v noci líhali."
Malé skupiny vedly hlavně partyzánskou válku a nedávali útočníkům ani stopu půdy zadarmo. Heroismus bosých peónů a na druhé straně bezohledné masakry a rabování dokonce podnítil stovky amerických žoldnéřů, aby přeběhly na mexickou stranu. Zhruba 800 z nich vytvořilo legendární Batallón de San Patricio, Prapor svatého Patrika. Byli v něm převážně Irové a dále Evropané z katolických zemí - prameny zmiňují Čechy, Maďary a Němce. Bojovali prý jako lvi - v bitvě o Monterey odrazili dvakrát za sebou útok více než dvojnásobné přesily.
Za to měli zajatí Evropané, speciální zacházení. Dezertéři byli exemplárně popravováni. Svědectví o tom zanechal mj. i Čeněk Paclt. Popisuje jak před bitvou o Chapultepec nechal generál Scot předvést 12 zajatců. "Krátce před útokem nechal Scott pověsit odsouzencům na krk provazy. To když se bylo stalo, postaveni jsou do vozů, do nichž ke každému čtyři mezci byli zapřeženi, načež konce přovazů připevněny jsou na větvích mohutných cypřišů.... Když pak nedlouho na to tvrze Chapultepecu bylo dobyto, práskli vozkové na daný povel do mezků a ubožáci zůstali viset na stromech."
Tahle celkem normální válečná epizoda ostře kontrastuje s jiným Pacltových svědectvím. Spolu s německým vojákem ho při hledání vody zajala mexická hlídka. Ta je odvedla ke svému oddílu. Při prohlídce vyšlo najevo, že oba jsou katolíci. Oba dostali najíst, vyspali se a druhý den je hlídka doprovodila k americkému táboru, kde je propustila.
Poválečné účtování
Mexiko válku prohrálo - američané dobyli i hlavní město Mexico City. Roku 1848 muselo podepsat potupný mír a vzdát se více než poloviny svého území ve prospěch USA. Část amerických politiků přitom požadovala zabrání celého Mexika.
Ne všichni Američané se chovali jako zloději a vrazi. Protestovali političtí předchůdci republikánů "whigové": "Celý svět ví, že Mexiko bylo napadeno a že lupiči jsou naši lidé. Mexiko je americkým Polskem (to tehdy okupovalo Rusko)... Je-li ve Spojených státech srdce hodné americké svobody, pak se musí postavit po bok Mexičanů a odsoudit podlé, mrzké a ziskuchtivé vetřelce."
Také budoucí prezident Abrahám Lincoln vystoupil v Kongresu proti válce a proti prezidentu Polkovi. Prohlásil, že "proti němu volá krev této války jako krev Abelova". Další pozdější prezident Grant označil válku v Mexiku za "jednu z nejnespravidlivějších válek,jaká kdy byla vedena silnějším národem proti slabému".
Americký historik Robert Mackenzie shrnuje mexickou válku takto: "Válka s Mexikem byla žádoucí,protože Mexiko mohlo být poraženo a pak oloupeno..." Další historik Wiliam Foster je ještě tvrdší: "Výsledkem války byla největší loupež půdy v dějinách takových válek, neboť Mexiko ztratilo přes polovinu svého území."
Válečných loupeží se v minulosti dopouštěla zřejmě každá země, která tu možnost měla. Američané se ovšem dodnes ve školách učí, že polovinu Mexika poctivě koupili po spravedlivé obranné válce. A co víc, mají tu drzost to ještě učit švédské výrobce lihovin.
Příkrost je na místě - také u nás využila sousední velmoc svoji menšinu k tomu aby zdůvodnila krádež českého území. Roli trojského koně plní původní přistěhovalé měnšiny také v Kosovu, v Tibetu nebo v Pobaltí.
Až jednou původní menšiny ovládnou také USA, hispánci a indiáni je třeba připojí zpět Mexiku. To už bude na sebereflexi pozdě.
