Lisabonská a předvolební hysterie

Je to zajímavé sledovat ty vzedmuté emoce

Na konci minulého týdne jsem se vrátil z měsíčního pracovního pobytu ve Švýcarsku. Dění doma jsem sledoval na internetu a občas se k němu i ozval na tomto blogu. Přesto po návratu jsem utrpěl mírný šok, co to zase vyrostlo za bláboly kolem naších silnic. Zejména ty oranžové, které licoměrně a stupidně apelují na ty nejhloupější city a emoce voličstva. Jestli i tyhle špeky čeští voliči zbaští, tak si nezaslouží nic jiného, než zavřít zase do socilistického koncentráku. A ten rozmanitý folklór k evropským volbám, fakt k popukání!

Po tom měsíci, jsem měl šanci zažít pocit, který se  zmocňuje někoho, kdo přijede z venku. Jaký rozdíl mezi klidem, pořádkem a pohodou na západě. A co teprva, když otevřete noviny, nebo se podíváte, po schválení Lisabonské smlouvy senátem ČR, na internet. Co vylezlo revanšistů a oportunistů, kteří cítí šanci, že by se pro ně mohli, alespoň z části, vrátit "staré dobré časy".  

Naštěstí po senátním "ano" je možno na chvíli zaujmout stanovisko nezůčastněného pozorovatele a s pobavením, v předvolebním kvasu, sledovat kdo je kdo. Protože jsem však založením nenapravitelný optimista, tak věřím, že vše přece jenom  dobře dopadne. Mirkovi přeju jeho "Koncert pro Mirka" a půjdu si koupit knížku o jeho 100 dnech v čele EU.