Vyšli jsme z cesty konfrontace na cestu dohody?

Okolnosti, které u nás provázejí vývoj po senátních volbách, odhalují hloubku devastace politického myšlení v Česku, míru degradace kulturního chování, až z toho mrazí. Zasvítila však také jiskřička naděje.

Včera jsem si přečetl jedno vyjádření, které názorně charakterizuje velmi rozšířenou snahu všechno zpochybňovat, spekulovat o temném zákulisí událostí, předpovídat neúspěch a zmar, a ještě z toho mít škodolibou radost. Jako by mnozí lidé byli stiženi těžkou deziluzí, takže nevěří ničemu a nikomu. Ono vyjádření uvádím v malinko parafrázované podobě, aby dávalo smysl na první dobrou: „Fialovci se již těší, jak v pátek převezmou moc. Jenže prezident veřejně neřekl, že vládu jmenuje. A co když nejmenuje? Uřehtal bych se k smrti. Když jmenuje, jen dobře. Čím dříve, tím dříve se budoucí vláda rozhádá.“

Jak někoho může vůbec napadnout, že prezident neudělá to, na čem se s designovaným premiérem dohodl, a to jen proto, že sám onu dohodu veřejně nepotvrdil? Jak někoho může napadnout, že prezident chystá na premiéra podraz? A jak se někdo může takové představě smát? Takového prezidenta by někdo opravdu chtěl? Někomu se vážně líbí žít ve společnosti, kde není možné ani v nejmenším se spolehnout na její představitele, jak tomu bylo dosud? A proto si přeje, aby se nová vláda, která může mít šanci vyvést zemi z hluboké krize, rozhádala a neuspěla?

Petr Fiala byl donedávna, a občas stále je, hodnocen jako matný, nevýrazný, a tudíž slabý politik. Ten přece nemůže vyhrát volby, mínili mnozí a předvolební koalice Spolu vedená Fialou jim byla k smíchu, nebo dokonce označována jako podvod na voličích. Spolu však zvítězilo a dalo se dohromady i s druhou předvolební koalicí tvořenou pirátskou stranou a stranou starostů a nezávislých. Tím získala nově vzniklá pětikoalice přesvědčivou většinu v Poslanecké sněmovně a mohla deklarovat schopnost vládnout a začít vládu sestavovat.

Ovšem okamžitě potom začali ti samí škarohlídové věštit, že takový slepenec nemůže vydržet a na sociálních sítích vyvinuli a stále vyvíjejí úpornou snahu za vydatné podpory některých senzacechtivých médií pětikoalici rozeštvat, nebo aspoň znejistět, rozkolísat a stavět proti sobě jednotlivé členy stran pětikoalice se zaměřením především na piráty, protože v nich spatřují nejslabší článek. Jenže toto úsilí nepočítá s tím, na čem se nejdřív Spolu a Pirstan, a potom pětikoalice vytvořily, a sice na schopnosti překonávat rozdílné názory a představy a následně se domluvit. 

Dalším výrazným jevem v postupu pětikoalice reprezentované Petrem Fialou je odklon od konfrontační až „válečnické“ politiky, jejímž cílem je „protivníka“ porazit a „zadupat“ do země, ve prospěch slušného jednání a dohody. Jak to funguje, názorně předvedl Petr Fiala při jednání s prezidentem Milošem Zemanem o jmenování nové vlády. Prezident odmítal jmenovat ministrem zahraničí Jana Lipavského a budoucí premiér konstatoval, že v takovém případě podá kompetenční žalobu, aby se jednou provždy vyjasnily premiérovy a prezidentovy kompetence při sestavování vlády. A ejhle, prezident bude jmenovat celou vládu, jak mu ji designovaný premiér navrhl, a to k údivu mnohých. 

A začaly spekulace – co za tím je? Co slíbil Fiala Zemanovi výměnou za Lipavského? Čím Zeman svůj ústupek podmínil? Bez podmínek by to přece nešlo. Reál-politika je něco za něco a jinak to nemůže být. Nebo je to tak, že Zeman myslí dva tři tahy dopředu, naoko se vzdal, bude situaci jen zpovzdálí sledovat a v pravou chvíli se do ní vloží? A co když je to tak, že Zeman, který rozhodně není hloupý, pochopil, že nejmenováním ministra zahraničí by bojoval za ztracenou vartu, a Fiala prezidentovi nabídl důstojnost tím, že označí jeho krok za státnický (jímž také je), a že nebude tančit vítězné tance nad Zemanovou porážkou.

A právě v tom, že s Petrem Fialou a pětikoalicí snad přichází věcná politika čestných jednání, dohod a konkrétních činů, namísto uřvané konfrontační politiky lídrů s přebujelými egy a ústy plnými planých slibů, jaké jsme byli svědky doposud, lze spatřovat jiskřičku naděje. Chtít, aby Petr Fiala a spol., kteří to budou mít nesmírně těžké, neuspěli, je jako podřezávat si pod sebou už tak nalomenou větev. Pokud naopak uspějí, bude nakonec u nás dobře nejen pro stoupence pětikoalice, ale i pro zemanovce, babišovce, okamurovce, socialisty i komunisty a všechny další. Není pochyb o tom, že nové koalici a vládě budou mnozí házet klacky pod nohy a mydlit jim schody, pokud však pětikoalice bude držet při sobě, může to překonat.