Jakmile se zde na blogu, ale i kdekoli jinde objeví text zabývající se problematikou třeba homosexuálů, nebo ras, zkrátka lidí, kteří vykazují znaky jinakosti proti většinové populaci, strhne se kolem něj velká debata plná emocí.
Abych netříštil pozornost a také proto, že tu dva blogeři publikovali protichůdné články o otázkách manželství i pro stejnopohlavní páry, zůstanu jen u problematiky homosexuálů. Proč ale návrh, aby se svazky mužů a žen i svazky dvou lidí stejného pohlaví nazývaly nedále stejně manželstvími, jitří takové vášně? Na vině jsou předsudky. Jisté předsudky má každý, mě nevyjímaje. U někoho se projevují výrazně, u jiného docela nezřetelně, až je sám přesvědčený, že žádné nemá.
Existoval kdysi vtip o lordu Cecilovi, kterého žádá sluha John o volno na středu. Cecil se podiví – ale Johne, volno uprostřed týdne? John odpoví – mám totiž svatbu, vaše lordstvo. Lord na to – a koho si berete? John řekne – vašeho zahradníka. Cecil se pohorší – ale fuj, Johne, toho komunistu? Vtip vypovídá hodně. I lord, který sice lpí na tradičním řádu, ale jinak je svobodomyslný, že ho nezaskočí homosexuální orientace jeho sluhy a zahradníka, má přesto předsudky vůči komunistům. A kdo by neměl, dodávám.
Pokud jde o odlišnou sexuální orientaci, před spoustou let, kdy ještě otázka stejných práv pro homosexuály „neležela na stole“, mluvil jsem o nich jako o teplouších, buzerantech, buznách a bukvicích. Moje představy o homosexuálech utvářely tehdy filmy, v nichž gayové hovořili legrační intonací, byli podlých povah se sklony k zločinnosti, žili promiskuitně a scházeli se v barech, kde bujel také obchod s drogami. Lesby se v nich sice rovněž vyskytovaly, ale jen okrajově.
Pak jsem se vzhledem ke své práci s problematikou homosexuálů seznámil blíže, dost jsem o ní přemýšlel, leccos jsem si načetl a také jsem pár gayů a lesbiček poznal. A zjistil jsem, že jsou to běžní lidé, na kterých není jejich jiná sexuální orientace většinou poznat, pokud se k ní sami nepřihlásí, nebo ji nějak neinzerují, ale že se převážně nechovají jako postavy ze zmíněných filmů. Zatím dospívala moje mladší dcera a když mi oznámila, že je na holky, zeptal jsem jí jenom, jestli si je jistá. Sama se divila, že nijak nevyšiluji. Naopak mě zase udivilo, že to jako prostý fakt vzala celá naše širší rodina i bližší známí.
Až později mi došlo, proč tomu tak je. Rodina i známí mou dceru znají jako milou mladou ženu, velice schopnou, empatickou, která netrpí psychickými potížemi, a hlavně je velmi inteligentní, což se projeví po pár minutách kontaktu s ní. V tomto směru schová hravě do kapsy kdekoho, a tak o ní uvažovat jako o „nedostatečné“, jak mají stále ještě mnozí lidé tendenci smýšlet o homosexuálech, je v jejím případě naprosto absurdní. V její společnosti si totiž připadají spíš jako „postižení“ mozkovou dysfunkcí skoro všichni, kteří se s ní baví.
Avšak zpět k předsudkům vůči homosexuálům. V některých lidech přetrvávají poměrně brutální předsudky typu – buzeranti jsou přinejmenším nemocní, jejich zvrhlosti by se jim měly zatrhnout, a hlavně je nutná jejich izolace od slušných lidí, a ne ustupovat jejich nestoudným a rostoucím požadavkům. Na druhém pólu stojí nenápadné předsudky, jež ani jako předsudky nevypadají. Dají se vyjádřit asi takto – homosexuálové nemůžou za svou odlišnou sexuální orientaci, jsou si rovní se všemi ostatními lidmi, mají mít tudíž naprosto stejná práva jako ostatní, jsme jasně pro, ať si je však, stejně jako své zvrhlosti, realizují někde, kdy by se to nedotýkalo nás, slušných lidí.
Pokud jde o manželství pro stejnopohlavní páry, nebudu oponovat známým argumentům jejich zavilých či ortodoxních odpůrců. Zůstanu jen u argumentů těch nesouhlasících lidí, kteří odmítají „pouze“, aby se svazky stejnopohlavních párů nazývaly manželstvími, neboť manželství je v našich zákonech definováno jako svazek jednoho muže a jedné ženy. Jde tedy o výhrady zdánlivě jen terminologické, jelikož na pojem manželství mají exkluzivitu heterosexuální páry.
Proč by však rozšíření významu slova manželství mělo vadit i těm, kteří hlasem tvrdí, že homosexuálové jsou lidé jako všichni ostatní? A tu jsem zjistil něco úžasného – prý by potom nebylo jasné, zda konkrétní osoba – muž či žena – má doma manžela či manželku, a tedy jestli náhodou není gay nebo lesba. Dnes, kdy je manželství jen pro heterosexuální páry, je například ženě řádně provdané za muže hej. Jde si, dejme tomu, koupit šifonér a prodavačka se jí zeptá, jestli jí ho manžel smontuje, a ona odpoví ano, protože je šikovný kutil, nebo ne, protože je lempl, který se jen válí u televize. Vše je v pořádku.
A teď si představte tu hrůzu, kdyby manželství bylo i pro stejnopohlavní páry. Prodavačka by se musela předně zeptat, jestli jí šifonér smontuje manžel nebo manželka. A naše milá žena by musela napřed odpovědět – mám doma manžela, a teprve potom už známé – ano, protože je šikovný kutil, nebo – ne, protože je lempl, který se jen válí u televize. A kdyby šlo o lesbu, musela by napřed odpovědět – mám doma manželku, a teprve potom už známé – ano, neboť je šikovná kutilka, nebo – ne, protože je lemplice, která se jen válí u televize.
Teď už je doufám každému jasné, do jakých zoufalých a neřešitelných situací by se slušní lidé dostávali, kdyby bylo manželství i pro stejnopohlavní páry. Protože, co si budeme líčit, homosexuálové jsou stejní lidé jako všichni ostatní, ale nepřeji si, aby mě někdo považoval za gaye, protože s těmito stejnými lidmi nechci mít nic společného, i když vůči nim nemám naprosto žádné předsudky.
Dodatek pro pobavení
Třeba loni na koupališti, kde jsem byl s vnoučkem, se mě jedna paní ptala, jestli jsem nechal manželku (nebo babičku, už si nevzpomínám, co přesně řekla) doma. A já jsem měl několik možností odpovědí. Buď jsem mohl říct – co je vám do toho. Nebo jsem mohl odvětit prostě – ano. Případně jsem mohl říct – ne, jsem vdovec, což jsem také řekl. Mohl jsem ale klidně lhát, že mám partnera, aby třeba dotyčná údivem vyvalila oči. Mohl jsem odpovědět ovšem i to, že pocházím z planety Tonateu v souhvězdí Plejád, a tam že nemáme sexuální partnery, neboť se rozmnožujete dělením. Asi tak.
