Václavské přemítání nad dítětem tří rodičů

V Mexiku se zásluhou (vinou) amerických genetiků narodilo dítě tří rodičů, totiž z vajíčka složeného ze dvou vajíček dvou různých žen a oplodněného otcem. Jedná se o neetickou hru na boha, nebo zlomový úspěch vědy?

Genetici odebrali budoucí matce, která přenášela defekt genetické informace, vajíčko, vyjmuli z něj jádro, to pak vložili do vajíčka dárkyně, co bylo před tím zbaveno původního jádra, ale zůstalo v něm zdravé mitochondriální DNA. Takto upravené vajíčko vrátili zpátky do dělohy nastávající matky. Etické otázky otvírá tato metoda každopádně. Přírodní cestou by nic podobného nebylo možné. Tou by se v tomto případě narodilo dítě s defektem, jež by nejspíš brzy svému genetickému onemocnění podlehlo.

Co je však přirozené v současném světě? Je přirozené léčit anginu? Je přirozené vyměnit operativně kyčelní kloub za umělý? Je přirozené odebrat člověku jeho nemocné srdce a transplantovat mu cizí a zdravé? Je přirozené udržovat prakticky mrtvého člověka na přístrojích ve vegetativním stavu? Je přirozené zachránit dítě narozené v pátém, šestém měsíci v inkubátoru? Pokud by se tohle všechno i mnohé další, co lze nyní prostřednictvím vědy a jejích výsledků ovlivnit a změnit, nechalo jenom na přírodě, spousta lidí z těch, kteří dnes přežívají a dál existují bez větších zdravotních obtíží, by umírala, nebo velice trpěla a živořila. Ostatně úspěchů lékařské vědy i jiných vědeckých disciplín využívají i křesťanští duchovní a církevní hodnostáři, kteří ale zároveň tvrdí, že narození, smrt a venkoncem i život člověka jsou v rukou božích a člověk by do toho neměl fušovat. Co je v současném technickém a elektronickém světě přirozené?

Samozřejmě téměř každý cítí, že by někde měla být hranice, za kterou by člověku bylo již zapovězeno vkročit. Kde ta hranice ale je? Byla snad popsaná manipulace s mateřským vajíčkem už za onou hranicí? Byla už proti přírodě nebo bohu? Naše poznatky o minulosti ukazují, že se člověk už od dob, kdy se začal vyčleňovat z říše zvířat, pokoušel ovlivňovat přírodu, běh událostí a světa. I židovsko-křesťanská Bible praví, že bůh prý stvořil člověka k obrazu svému a nadal ho svobodnou vůlí. V těchto postulátech je však nutně obsažena i vzpoura proti stvořiteli a schopnost lidí jednat podle svého uvážení, odhalovat zákonitosti a měnit a relativizovat, co je zdánlivě absolutní, neměnné a dané. Podíváme-li se do historie a zamyslíme se nad ní, pak vše, co člověk objevil a naučil se, také vždy udělal a použil.

A propos historie. Včera jsem dokončil na Pražském hradě prohlídku všech čtyř expozic výstavy »K 700« k sedmistému výročí narození římského císaře a českého krále Karla IV., co se původně jmenoval Václav. Karel IV. byl natolik vyznavačem svatováclavského kultu, že korunu, kterou nechal vyrobit, zasvětil právě svatému Václavovi, hlavnímu patronu naší země, vévodovi, jenž za nás už staletí oroduje u boha a jehož svátek světíme coby Den české státnosti. Na výstavě jsem zhlédl a zjistil mnoho zajímavého, ačkoli mě na nějaké ty korunovační obřady příliš neužije a nesmírně cenná a uctívaná svatováclavská koruna, která je nejvýznamnější součástí českých korunovačních klenotů, mi připadá jako lesklá a barevná pouťová cetka. A to jak pravá, tak její kopie, co byla na výstavě k vidění.

Přesto jsem si na výstavě »K 700« uvědomil, jak se svět mění a že smysl věcí, které byly za svatého Václava nebo za Karla IV. lidem zcela jasné a přirozené (tudíž neměli potřebu jejich význam vysvětlovat v nějakých záznamech), nám dnes uniká a často tedy netušíme, proč lidé tehdy dělali to či ono. Teď mě napadá, není vůbec proti přírodě i proti bohu, když lidé odhalili fyzikální síly a zákony do té míry, že dokázali postavit napřed rotundu a potom katedrálu nad ostatkem sicilského světce Víta, co skonal mučednickou smrtí? Ten ostatek totiž daroval jako relikvii východofranský král Jindřich I. Ptáčník našemu knížeti Václavovi, i když tento franský křesťanský vládce jinak na český stát zle dotíral.

Při oslavách Dne české státnosti a svátku svatého Václava i jiných Václavů plédoval český prezident Miloš Zeman ve Staré Boleslavi pro návrat ke křesťanským kulturním kořenům v čase náporu islámského fundamentalismu. A nejsou náhodou české kořeny spíš pohanské a Češi kdysi jen podlehli náporu křesťanských fundamentalistů? Chápu ale, že je ta otázka už asi za etickou hranicí. Svět je plný vášní, posedlostí, nepokoje, animozit, padají hranice etiky i lidských možností. Je tedy na místě připomenout si Modlitbu vyrovnanosti (Serenity Prayer), která je často přičítána německému teologovi Friedrichu Christophovi Oetingerovi, ale pochází od amerického teologa Reinholda Niebuhra: „Bože, dej mi sílu, abych změnil věci, které změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel věci, které změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych obojí od sebe odlišil.“

Jak jsem se ale zde na blogu dočetl, jsou na světě ještě místa, kde žijí lidé, prostí pastevci, jejichž vyrovnanost a spokojenost je prý až zarážející. Uprostřed hor, kamení a koz jim asi nezbývá nic jiného, než být vyrovnaný. Kdysi, dávno před tím, než stačila většina dnešních náboženství vyklíčit a zapustit kořeny, byli ale téměř všichni lidé pastevci, když tedy nebyli lovci-sběrači, a vyrovnaností nejspíš neoplývali. Bojovali o pastviny a loviště, začali poznávat různé zákonitosti, objevovat, vymýšlet a na vrcholku toho všeho jsou lety do kosmu, chytré telefony a třeba dítě tří rodičů. Chce-li se současný člověk zbavit zmatků, stresů a zloby civilizace, uteče do vysokých hor a když se tam naučí žít uprostřed drsné a krásné přírody, stane se vyrovnaným pastevcem koz. Ne ale každý může zdrhnout do hor, to by tam bylo přelidněno. A vůbec, co dělá vyrovnaný horský pastevec, když vážně onemocní? Nechá to  na přírodě či na bohu, nebo jde do údolí k doktorovi?   

Odkaz na článek o dítěti tří rodičů: https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/415946-v-mexiku-se-narodilo-prvni-dite-trech-rodicu.html

Odkaz na článek, spíš fotoblog o cestě, lidech a zvířatech: http://abelovsky.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=553590