Se zpožděním tří dní bych rád připomněl smutné 20. výročí úmrtí Františka Venclovského, prvního československého přemožitele kanálu La Manche, který zemřel 13. prosince 1996. Osudnou se mu stala jeho milovaná Bečva.
Františka Venclovského jsem poznal trochu víc než většina ostatních lidí dávno před tím, než jsem se s ním osobně seznámil. A sice z vyprávění sportovního kameramana Pavla Křížka, který byl známým mého otce a natočil dokumenty o pokusech Venclovského zdolat kanál La Manche. První neúspěšný pokus Františka Venclovského z 6. září 1970 přeplavat z Francie do Anglie paradoxně nastartoval úspěšnou dráhu tohoto sportovního filmového dokumentaristy, co se proslavil hlavně jako kameraman na motocyklu při Závodech míru.
Tenkrát 6. září 1970 provázelo plavbu Františka Venclovského nepříznivé počasí, stihla ho nevolnost a vlivem nezkušenosti s plaváním v moři se zcela vyčerpal ze všech sil. Franta by se ale raději utopil, než by se vzdal. Když ho však přes jeho nesouhlas vytáhli z vody na loď, napadlo Křížka zaznamenat mikrofónem plavcovy nesouvislé a napůl omámené protesty, což učinilo z dokumentu drama. Tento příběh dokládá Venclovského neskutečnou vůli a zavilou snahu dokázat to, co si předsevzal, prakticky za každou cenu. Traduje se, že jednou soutěžil s kamarády, kdo déle vydrží pod vodou. Ti se ale domluvili a sotva se celá skupina potopila, všichni až na Venclovského se hned vynořili. Když viděli, že se chystá nad hladinu i Franta, zase se potopili. Venclovský ale jen vykoukl okem nad hladinu a jakmile uviděl, že jsou ostatní ještě pod vodou, zase se potopil a tak se to opakovalo několikrát a kdyby ho nakonec násilím nevytáhli, nejspíš by František Venclovský raději utonul, než by prohrál.
Nevím, zda je tato historka pravdivá, ale zabejčilost Františka Venclovského až za krajní mez pro něj byla naprosto typická. Druhý pokus Franty pokořit kanál byl už ale úspěšný a 30. července 1971 se stal po 15 hodinách a 26 minutách plavání prvním Čechem, který zdolal mezi plavci populární kanál La Manche. Památná jsou jeho slova "já sú tak šťastné", která pronesl, když vystoupil z vody na anglický břeh. Podruhé překonal František Venclovský Lamanšský průliv 30. srpna 1975 a v roce 1976 mu byl udělen titul Zasloužilý mistr sportu. Kromě toho mu to vyneslo poněkud pejorativní, ač v dobrém míněnou přezdívku „Franta Kanál“. Každopádně bude František Venclovský už navždy znám především jako první český přemožitel kanálu La Manche a také jako otužilec, co nevynechal žádnou příležitost vykoupat se v ledové vodě.
Původně byl však těžkým atletem, provozoval řecko-římský zápas a v padesátých letech 20. století patřil také ke špičce československých boxerů. Po těžkém úrazu krční páteře se ale musel s tímto sportem rozloučit a tehdy se začal věnovat právě otužování a dálkovému plavání. Na jeho kontě jsou však i jiné úspěchy, jedinečné a sportovně mnohem hodnotnější, než zdolání mořského průlivu mezi Francií a Anglií. V listopadu roku 1989 dosáhli František Venclovský a jeho přítel Ján Novák pozoruhodného světového plaveckého rekordu, když štafetovým plaváním zdolali za 11 hodin a 45 minut 45kilometrový úsek v ledových vodách sibiřské řeky Angary. (Ján Novák byl v roce 1974 druhým Čechoslovákem, co přeplaval La Manche a měl by být považován za prvního slovenského přemožitele kanálu La Manche. Nyní je za něj oficiálně uváděn Zoltán Makai, jehož plavba se uskutečnila 2. srpna 2002, tedy po vzniku samostatného Slovenska.)
Rok nato, tedy 15. srpna 1990, dosáhli Venclovský a Novák svého asi vůbec největšího otužileckého plaveckého výkonu. Ten den jako první lidé na světě přeplavali jezero Bajkal v délce 21 kilometrů z mysu Stolby na mys Tělegrafnyj v čase 7 hodin 27 minut při teplotě vody v rozmezí 9 až 12 stupňů Celsia. (Komu by se ta teplota jevila přijatelná, ať se napije devítistupňové vody, nebo vína, abych nebyl tak krutý.) Vyvrátili tak prý přesvědčení pracovníků limnologického muzea v Listvjance při ústí řeky Angary, že není v lidských silách přeplavat chladný Bajkal. Pracovníci onoho muzea měli však nejspíš špatné informace, neboť Bajkal přeplavala jako první na světě v roce 1988 americká plavkyně Lynne Coxová, avšak „jen“ v délce 18 kilometrů. Lynne Coxová z USA předtím jako první člověk na světě přeplavala Beringovu úžinu z Aljašky na Čukotku, přesně uplavala vzdálenost 4150 metrů z Malého na Velký Diomedův ostrov za 2 hodiny 20 minut.
Po Bajkalu jsem se Franty Venclovského ptal, jak to dokázal a on mi řekl, že tam, kde vlaje československá vlajka, nemůže prohrát. Ano, to byl Franta Kanál. Chtěl dosahovat nových a nových úspěchů a pokud možno takových, jakých nikdo na světě před ním. A hlavně nikdy nechtěl zklamat, sebe ani ty, co mu fandili. Jeho velkým snem po La Manche, Angaře a Bajkalu bylo přeplavat Niagarské vodopády. Přestože však dosáhl všeho, co se dalo zdolat vůlí, získat finanční prostředky na cestu k Niagaře a na nový unikátní plavecký pokus nedokázal.
A pak přišel prosinec 1996 a Franta plaval ve své milované řece Bečvě v Přerově, v místě, kde z ní nedaleko lávky u sokolovny vytéká mlýnský náhon (bydlel nedaleko odtud). Když se potom vynořil z její studené vody, skončil v nemocnici s bolestmi břicha. Krevní sraženina, jež vznikla zřejmě jako následek podchlazení, uzavřela tepnu vyživující střevo a tkáň odumřela. Jeho život už nezachránila ani operace. Franta Venclovský po mně začátkem devadesátých lech chtěl, abych o něm napsal knížku. Shromažďoval jsem si k ní sice nějaké podklady, ale s prací jsem otálel a pak už jsem se k tomu nedostal. Tímto článkem tedy malinko splácím tento svůj dluh. František Venclovský se narodil 25. dubna 1932 v Lipníku nad Bečvou a zemřel 13. prosince 1996 v Přerově ve věku 64 let.
