Situace je vážná, to není radno popírat

Dnes už prakticky „nikdo“ nepopírá vážnost situace vzniklé v důsledku rozšíření koronaviru. Dokonce ani Ilona Csáková ne, aspoň to tvrdí. A když tu vážnost někdo popírá, je rychle vymeten z veřejného prostoru.  

Inu, když nikdo, jinak hrozí vymetení ze svobodného šíření názorů a myšlenek, nebudu vážnost situace popírat ani já. Nicméně si říkám, jestli právě tohle – obecné vědomí vážnosti situace – nebylo cílem masivních celosvětových protiepidemických opatření a nevídané propagandy ohledně koronaviru a jím způsobované nemoci.

Snažně prosím, aby mi bylo rozuměno: koronavirus existuje, způsobuje covid, lidé jím stůňou, a také na něj umírají. To prostě některé bakterie a viry dělaly, dělají a dělat budou, „cizopasit“ na jiných organismech třeba až do smrti hostitele je zkrátka způsob jejich existence. To ovšem spadá do zdravotního hlediska, kterému nerozumím jako ostatně ani většina laické veřejnosti, a je na zdravotních, lékařích, sestrách, nemocnicích a dalších zdravotnických zařízeních, aby se s tím popasovali. Jen oni vědí, co dělají dobře a co špatně, co by mohli dělat lépe či jinak, co je nezbytné a co zbytečné, co zvládnou a čím potřebují pomoci, o kterou by měli samozřejmě žádat.

Teď jde o to, jaké má zdravotní hledisko vazby na celospolečenská preventivní opatření, která mají zabránit šíření nákazy. Pokud spolu tato dvě hlediska mají úzce a promyšleně souviset, pak lze aspoň u nás konstatovat, že se realizace „promyšleného“ plánu hrubě nedaří. Otázka také je, jak si v tomto směru vedou ve světě, zda koronavirové mapy zemí neodrážejí jen různou metodiku evidence a výpočtů pozitivně testovaných a bohužel i zemřelých než reálné stavy epidemie. Ani o tom nechci polemizovat, vždyť situace je vážná.

Několikrát jsem se v průběhu koronavirové epidemie setkal s argumentem namířeným proti těm, kteří se bouřili vůči nemístnému zasahování protiepidemických opatření do našich svobod, jak i v demokracii antického Říma byl za stavů ohrožení ustaven diktátor, kterému po omezené období náležela absolutní moc. Jenže je to argument ve prospěch současných opatření proti šíření koronaviru? Podle mého ne, ba právě naopak.

Proč si to myslím? Zvolili jsme snad tuto sněmovnu, z které vzešla na základě aktuálního rozložení sil vládnoucí koalice a její vláda, kvůli tomu, aby absolutisticky rozhodovala o našich životech – co smíme, kam smíme, co máme nosit na obličeji, dokdy musíme být doma a podobně? Určitě ne. Jestliže si máme brát příklad z antického Říma, pak bychom to měli dělat důsledně. Ustavme obdobu tehdejšího diktátora za přesně stanovených podmínek (dnes to bude nejspíš promyšlený pandemický zákon). Nevím ale, proč by jím měl být Babiš, Hamáček, nebo snad dokonce Filip, kteří při vypuknutí epidemie zrovna drželi moc, či na ní byli přisátí? 

Takže, abych to shrnul – koronavirová pandemie je vážná věc, ale určitě by neměla být zneužita k tomu, aby pomocí vyvolaného strachu přiměla lidi, aby dobrovolně souhlasili s prolongováním moci současných vládnoucích figur, přetavené do absolutní podoby. Může se to stát? Že se to nemůže stát? Odpovědi na takové a podobné otázky nechám na každém.