Šichtařová střílí z houfnice na vrabce (polemika)

V momentálně nejčtenějším zdejším blogu jeho autorka Markéta Šichtařová rozvádí případ, kdy v Německu odmítla soukromá Waldorfská škola přijmout holčičku kvůli tomu, že její otec je poslancem za stranu AfD v berlínském parlamentu.

Šichtařová svůj text nazvala „Totalitní myšlení se vrátilo“. A ono totalitní myšlení spatřuje zejména v tom, jak píše, že „případ následně přezkoumala školská správa, která na rozhodnutí školy neshledala nic špatného: podle školské správy prý soukromé školy mají právo zohlednit při výběru žáků i politické smýšlení jejich rodičů...“ 

Možná je rozhodnutí školské rady špatné, a ono zřejmě je, a snad se v něm obrazilo třeba i totalitní myšlení. Pokud ano, očekával bych, že autorka případ důkladně rozebere a na jeho půdorysu ukáže, v čem ono totalitní myšlení spočívá. Jenže Šichtařová se k žádnému rozboru případu nedostala. Naopak opakovaně napsala, že nejde o to, co dotyčná škola ze zákona smí či nesmí. Prý jde o to, že se jí „hnusí společnost, která vyvrhuje na okraj děti podle jejich původů“. 

A ono se něco takového stalo, respektive děje se ve větším měřítku, když píše v množném čísle? Mám za to, že se jednalo o případ jedné holčičky, kterou nevzali do konkrétní specifické školy. Kromě toho Markéta Šichtařová v takové společnosti, která se jí hnusí, žít nemusí, neboť se to stalo v Německu a ona je občankou Česka (jestli se nemýlím). 

Šichtařová také píše: „Nechť si o AfD myslí, kdo chce, co chce. Jsme (zatím) stále ještě demokratická země, tedy jednak si každý může volit, koho se mu zlíbí, nejde-li o stranu stojící mimo zákon, a stejně tak ti ostatní si zase o takové volbě mohou myslet, co se jim zlíbí.“ Nerozumím tomu, jak souvisí skutečnost, že jsme demokratická země a každý si tady může volit, koho chce, s tím, co si kdo u nás myslí o AfD? Tuto stranu v Česku volit nemohu, i kdybych stokrát chtěl. Chápu však argumentační klam, který Šichtařová užila, aby přenesla problém k nám, jako by se to událo u nás.

Avšak to všechno, co jsem dosud citoval a komentoval, je čajíček proti tomu, co uvedla Šichtařová dále: „Jsou mi to vůbec podivné staronové věcičky. Jako když děti kulaků nesměly studovat. Jako když židovské děti musely do koncentráku, protože se narodily rodičům ocejchovaným hvězdou. Takže zapišme si novou poučku současných evropských hodnot: Děti rodičů, kteří dostatečně nehýkají nadšením pro „liberální demokracii“, jsou dnes ostrakizovány.“

Autorka tím předvedla výstřel z houfnice na jediného vrabce. To musel být obrovský výboj z myšlenkového zkratu v mozku Markéty Šichtařové, když se od případu jedné holčičky, dcery poslance AfD v berlínském parlamentu, kterou nevzali do specifické Waldorfské školy, dostala s nebohými židovskými dětmi až do koncentráku. Ale zdejším čtenářům se to líbí. Co líbí, oni jsou nadšení a vůbec jim to nepřipadá jako demagogie. Už poněkolikáté musím skončit zvoláním (v němčině, abych byl stylový): Gott mit uns! 

Poznámka: Ona nešťastná holčička nemohla být v žádném případě ostrakizována, neboť ostrakizace znamená vylučování, vypovězení ze skupiny, do které člověk dosud patřil. Jak by ale mohla být vyloučena odněkud, kam dosud nepatřila, jelikož tam nebyla přijata? 

Odkaz na text M. Šichtařové: https://sichtarova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=708856