Před 20 lety zemřel harmonikářský mistr světa

Tolik jsem myslel na to, že nesmím zapomenout napsat něco o Lubomíru Plevovi, muzikantovi a čtyřnásobném mistru světa ve hře na foukací harmoniku, až jsem termín kulatého výročí jeho úmrtí trochu prošvihl.

Připomněla mi ho až informace, že v neděli 16. září 2018 se bude v Městském domě v Přerově konat „Pocta Lubomíru Plevovi“ u příležitosti dvacátého výročí jeho úmrtí. 

Lubomír Pleva se narodil 31. července 1929 v Grygově (obec mezi Olomoucí a Přerovem) a zemřel 1. srpna 1998 v Přerově, tedy den po svých 69. narozeninách. Pleva byl atlet, kantor a hlavně hudebník. V mládežnických kategoriích byl československý šampion ve skoku dalekém, ligu skákal ještě na Filosofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. V Přerově pak učil tělocvik na středí škole. Jako muzikant byl primášem cimbálové kapely, hrál na housle, ale už na fakultě začal hrát i na harmoniku, která ho později proslavila.

Plevu jsem poznal, když už byl čtyřnásobným mistrem světa ve hře na foukací harmoniku, byl pro mě pan muzikant, pan Někdo. A potom jsem si při jedné akci v nějakém kulturáku naléval dole v pekle panáka a přišel tam Pleva. Uctivě jsem ho pozdravil: „Dobrý den, pane Plevo.“ Praštil mě přátelsky pěstí do ramene a řekl: „Tak co, bejku, jak se máš? A co mi, vole, vykáš? Já jsem Luboš.“ Od té chvíle až do jeho smrti jsme byli docela kamarádi a také jsem s ním učinil několik rozhovorů pro noviny.

Několik let před smrtí ho postihla mozková příhoda. Následkem mrtvice měl jednu ruku málo pohyblivou a také špatně mluvil. No a v té době jsem s ním také dělal u něj v bytě rozhovor, tentokrát ne o hudbě, ale o jeho zálibě v lepení modelů letadel a lodí. Lubošovi to myslelo dobře, ale špatně artikuloval, takže mu opravdu rozuměla jen jeho manželka, která k nám stále přibíhala z kuchyně a překládala, co mi právě řekl. Jeho to šíleně krkalo, neboť si zřejmě připadal jako nějaký chudáček, který nedovede formulovat myšlenky. Tak to ale nebylo a já byl jeho ženě vděčný.

Ve hře na hudební nástroje se většinou žádná mistrovství světa nepořádají. Foukací harmonika byla výjimkou. O tom, jak k tomu došlo, mi Luboš Pleva kdysi řekl asi toto. Prakticky výhradním výrobcem foukacích harmonik byla německá firma Hohner, a tam po roce 1950 přišli na to, že by bylo výbornou propagací jejich nástrojů pořádání soutěží ve hře na ně. Nakonec dokázali organizovat mistrovství světa. K tomu byla vytvořena Mezinárodní federace harmonikářů FIH (Federation Internationale de l´Harmonica) se sídlem v ředitelství firmy Hohner v Trossingenu. První šampionát se konal v roce 1957 v italské Palanzze. V roce 1975 se Hohner dostal do ekonomických problémů, FIH byla uvedena do klidu a mistrovství světa zahráno do ztracena. Každopádně byla mistrovství světa ve hře na foukací harmoniku zvláštností v hudebním světě. Mohla se konat asi jen kvůli výjimečnosti tohoto hudebního nástroje, protože se přední muzikanti stále přou, zda harmonika patří na koncertní pódia. Tedy v Plevově době tomu tak bylo. 

A jak se Luboš Pleva k hraní na foukací harmoniku dostal? „Nikdy jsem si nemyslel, že se harmonika stane tak významným nástrojem v mém životě. Jako klučina jsem hrál slušně na housle. Jednou jsem ale pod stromeček dostal harmoniku a měl jsem to štěstí, že to byla ta pravá chromatická, tedy půltónová. V roce 1949 jsem na ni dost hrál na fakultě ve Vysokoškolském uměleckém kolektivu (VUK).“ Luboš mi také prozradil, že na harmoniku začal hrát trochu i proto, aby dokázal, že se vyrovná jiným nástrojům. „Musíš si uvědomit, že v 50. letech byla foukací harmonika ve spojení s klasickou hudbou naprosto neznámým pojmem. Harmoniku si nikdo nedovedl představit jinak, než že na ni malé děti hrají jako na varhánky,“ vysvětlil Pleva.

Lubomír Pleva dokázal jako nikdo jiný na světě, že na foukací harmoniku lze zahrát prakticky jakákoli skladba. Impulzem k jeho mistrovství bylo, když zaslechl v rádiu hrát Larryho Adlera (Lawrence Cecil Adler 1914-2001 – americký harmonikář) na harmoniku s londýnskou filharmonií Skočnou z Prodané nevěsty Bedřicha Smetany. Školou pro pozdější Plevovo mistrovství bylo nahrávání v Československém rozhlase. Poprvé tam nahrával 6. února 1957 a studiové natáčení mu pomohlo hlavně v tom, že tam musí být výsledek naprosto dokonalý po stránce technické, hudební a výrazové.

Plevovo natáčení v rozhlase se začalo zúročovat o 11 let později, když se v roce 1968 poprvé účastnil mistrovství světa ve hře na foukací harmoniku ve švýcarském Luzernu, kde skončil se skladbou Jamese Moodyho „Imprompta“ na třetím místě. První titul mistra světa získal o tři roky později v nizozemském Eindhovenu, další v roce 1973 v belgickém Ypres, v roce 1974 získal titul světového šampiona na základě magnetofonové nahrávky, protože veřejné mistrovství světa v konkrétním místě neproběhlo. V roce 1975 získal Lubomír Pleva poslední titul v německém Offenburgu. Pak už se mistrovství světa nekonala.

Mistrovství světa byla ale jen jednou součástí Plevovy proslulosti. V roce 1974 podnikl turné do Kanady, kde uskutečnil 182 vystoupení v Montrealu, Torontu, Quebeku a Ottawě. V roce 1980 absolvoval významné vystoupení s orchestrem Ladislava Štaidla na slavnostním koncertu Československé televize v Monaku. V roce 1991, po legendárním vystoupení na galakoncertu v Detroitu, byl Plevovi opět udělen čestný titul mistra světa. Rozhlasových nahrávek má Pleva na svém kontě bezpočet. K těm známým patří například "Tenkrát na západě", "Půlnoční kovboj", "Sedm statečných", "Alamo". Vydal také učebnici "Škola hry na harmoniku". Krátce před svou smrtí zaznamenal Luboš Pleva několik úspěchů s přerovským dixielandem Academic Jazz Band. Zemřel před vydáním svého výročního CD „Přerovské nocturno“. 

Tohle cedéčko si dodnes občas přehrávám. A občas se mi přehrává v hlavě také scénka, jak Luboš sedí v sále přerovského Městského domu při jazzovém festivalu na židli u zdi mimo řady obecenstva, pravou ruku od mrtvice svěšenou dolů, levou mi stiskne mojí pravici a říká: „Ty abys tady nebyl, prevíte. Ne, jsi dobrej.“ Já mu odpovídám: „Dobrej jsi ty.“ Taky byl, a nejen dobrej. Byl skvělý muzikant a kamarád.

Nakonec několik hudebních ukázek hry Lubomíra Plevy na foukací harmoniku.

Zdroj: YouTube

Zdroj: YouTube

Zdroj: YouTube

Snímky: Jan Čep