Píseň = šanson = Aznavour
Piaf a Becaud jsou dávno po smrti, Aznavour a Mathieu stále zpívají. Jestliže u teprve 71letého Slavíka z Avignonu, jak se přezdívalo Mireille Mathieu, to není nic mimořádného, sedmdesátiletých zpěváků vystupuje v současnosti poměrně dost, pak téměř čtyřiadevadesátiletých zpěváků mnoho není, vystupuje-li veřejně vůbec nějaký jiný podobně starý zpěvák – jako Charles Aznavour.
Než jsem absolvoval Aznavourův koncert v pražském Kongresovém centru, kde slavný šansoniér zazpíval své nejznámější písně 16. března 2018, měl jsem obavu, jaký bude. Považte – Edith Piaf, pro níž intenzivně pracoval, psal pro ni písňové texty i celé písničky, již v roce 1945 velmi pomohla tehdy jedenadvacetiletému Charlesi Aznavourovi k prvnímu americkému a kanadskému turné. To bylo těsně po druhé světové válce. Aznavour se definitivně osamostatnil o pět let později, když u nás začínal bolševický teror. Minula éra komunismu, skončila studená válka a Aznavour stále zpíval. Uplynulo dalších téměř třicet let a Aznavour zpívá pořád…
Charles Aznavour se narodil 22. května 1924 v Paříži jako Shahnour Varenagh Aznavourian coby syn arménských uprchlíků Míši a Kédar Aznavurjanových, jež se usídlili v Paříži asi rok před jeho narozením. Nyní má skoro 94 let, a zatímco u lidí podobného věku se obyčejně oceňuje už to, že jsou vůbec ještě na světě, Aznavour pořádá zahraniční turné a zpívá. A jak! Jeho poslední pražský koncert nepředstavoval určitě žádnou nostalgii, nebyl uspořádán ze sentimentu k slavné osobnosti. Aznavourovy písně stále oslovují, mají lidem co říct.
Šansony jsou písně o životě, o skutečném životě, vypráví se v nich o lásce i neštěstích, o radostech i hořkostech, o citech, vypráví se v nich o životě způsobem, že posluchač rozumí. A ti nejlepší šansoniéři umějí své písně o životě proměnit v život sám. Jak to dělají? Možná nejlepší odpověď na to dává píseň L'important c'est la rose, v které Gilbert Becaud zpívá o různých těžkostech života, ale ty všechny mizí před kvetoucí růží – hlavně, že kvete růže.
Takových písní měli jednotliví šansoniéři řadu a ty nejlepší od původních interpretů přebírali další, například Mathieu od svého idolu Piaf. Od Becauda připomenu ještě Quand il est mort le poete (Když umírá básník), od Edith Piaf Non, Je Ne Regrette Rien (Ničeho nelituji) a Milord, od Mireille Mathieu Santa Maria De La Mer, (Santa Maria na moři) La vie en rose (Růžový život, původně zpívala Edith Piaf).
Síla písní Charlese Aznavoura spočívá nejvíc v tom, že jim člověk rozumí, i když neumí žblebtnout v jazyku, kterým šansoniér právě zpívá. Ačkoli francouzsky nerozumím, když slyším z šansoniérových úst Tu T'laisses Aller (O sebe nedbáš), Non Je N'ai Rien Oublie (Ne, nic jsem nezapomněl), La Bohéme (Bohéma), Desormais (Příště), ale i další písně, vím přesně, o čem jsou, cítím to tak intenzivně, až mi naskakuje husí kůže.
Bylo tomu tak i v Kongresovém centru a čert ví, jestli za to může Aznavurův projev, nedomykavost jeho hlasivek, která způsobila chraplavost jeho charakteristického hlasu. Pochopitelně, že některé písně dostaly vzhledem ke zpěvákově věku jednoduší aranžmá, samozřejmě, že používal čtecí zařízení, určitě se Aznavour nepohyboval po jevišti už tak jistě, ale kdo by se o to staral, když zpíval a z jeho písní do nás vstupovala ta atmosféra sladké hořkosti, marnosti i naděje, láska i žal…
Nezajímal jsem se v té chvíli o to, že je Charles Aznavur šansoniér, zpěvák, písničkář, textař, herec, diplomat a podnikatel, že hrál či vystupoval v 60 filmech, že složil přes tisíc písní a prodal přes sto milionů hudebních nosičů. Myslel jsem na to, jak je zvláštní vidět a slyšet zpívat šansoniéra, kterého už desetiletí obdivuji, poprvé naživo v jeho skoro 94 letech. A vzpomněl jsem si na klip z roku 1966, v němž mladá štíhlá kráska Marta Kubišová zpívá v písni Depeše „…přijď dolů na náš dvůr, stůj tam jak sám Aznavour…“. Od natočení toho klipu uplynulo víc než půlstoletí a už tehdy byl legendou – Charles Aznavour.
Dovětek
Mám-li se přiznat, nejvíc se mi od Aznavoura líbí píseň Tu T'laisses Aller. Pod dojmem z ní jsem napsal něco jako písňový text nebo snad básničku. Tady je.
Asi má jediná
Skrylo se štěstí do stínu,
utopil jsem svou vidinu
a je to prapodivná věc,
že zůstala mi nakonec
jen jedna slza blýskavá,
to se tak často nestává,
že sentiment mě přemůže,
vzpomínky schovám do růže.
A než tvá ústa promluví,
zestárnu opět – to se ví
– o bůhví kolik dlouhých let,
však otočí se jednou svět
a najednou mám, proč – nevím,
radost, že se zas probouzím,
když tě vidím znovu se smát,
jsem s tebou rád,
jsem s tebou rád,
jsem s tebou rád.
A potom je tu hodina,
kterou každý proklíná,
a my se přesto smějeme,
protože náhle můžeme
být k sobě malý krůček blíž
a ty se vůbec nebojíš
– jak slza skane vteřina –
být má jediná,
má jediná...
Jaroslav Kvapil
Mé dojmy z absence na koncertu Jaromíra Nohavici
Nebyl jsem v pátek 12. srpna v zámeckém amfiteátru ve Strážnici na koncertu známého folkového písničkáře Jarka Nohavici, ač bych o něm mohl napsal, že je to z minulosti přímo můj známý. Jenže já znám osobně lidí, až hanba.
Jaroslav Kvapil
Svět podle Waterse a jiných lidí s podivnými mozky
Dvakrát jsem napsal sem na blog o skrývání lží, dezinformací a zhůvěřilostí za formulku – je to můj názor. Asi je skutečně něco mezi nebem a zemí, neboť den na to mi poskytl „vesmír“ názorný příklad, co ony zhůvěřilosti jsou.
Jaroslav Kvapil
Prostá duše může nějakému tomu nesmyslu uvěřit
Napsal jsem textík s názvem „Je to můj názor...“, který pojednával o zneužívání legitimního práva každého člověka ve svobodné společnosti prezentovat bez obav své názory – k záměrnému šíření lží, dezinformací a nehorázností.
Jaroslav Kvapil
„Je to můj názor…“
Slovo názor je mnohoznačné, a hlavně mimořádně kluzké. Názor je vyjádřením jakkoli vytvořených pocitů ohledně čehokoli. Avšak za formulku „je to můj názor“ se může skrýt i kdejaká záměrně šířená lež a odporné stanovisko.
Jaroslav Kvapil
Manželé malíři a povodeň na Moravě
Letos uplyne 25 let, kdy mimořádné povodně, způsobené neobyčejně intenzivními a dlouhotrvajícími srážkami na moravsko-slezském pomezí, ničivě zasáhly hlavně Česko a Polsko, značně také Slovensko a okrajově i Německo a Rakousko.
Další články autora |
Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma
Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
Turisté si zajeli do Afghánistánu. Střelci část Evropanů povraždili i s průvodci
Neznámí ozbrojenci v pátek večer v provincii Bámján v centrální části Afghánistánu zabili tři...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Vrtulník íránského prezidenta havaroval v mlze, záchranáři po něm pátrají
Aktualizujeme Na severozápadě Íránu pokračuje rozsáhlá záchranná operace poté, co zde zmizel vrtulník s íránským...
Komu spadne do klína západ Afriky? Ve hře o vliv je průmysl i dezinformace
Premium Od spolupracovníka MF DNES v Africe Pozvolný odchod Francie ze západní Afriky je hotová věc. Zcela nahradit francouzský vliv ale bude...
Čechů ubývá, rodí se méně dětí. Není čas na sex a vztahy, vysvětlují odborníci
Premium Stále více žen v Česku nemůže otěhotnět nejen z důvodů onemocnění, ale i kvůli odkládaní...
První barevná fotka zmizela v hlubinách času. Už ji nikdy nikdo neuvidí
Seriál Je to jen pruhovaná stuha na tmavém pozadí, přesto představuje zásadní moment ve vývoji barevné...
V metru ve stanici Náměstí Republiky spadl do kolejiště člověk, provoz byl zastaven
„Na stanici metra B spadl do kolejiště člověk. Provoz metra je přerušen v úseku Smíchovské nádraží...
Prodej bytu 1+kk, 43 m2, Krnov, ul. Jesenická
Jesenická, Krnov - Pod Bezručovým vrchem, okres Bruntál
2 050 000 Kč
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 990x
https://kvaj.blogspot.com