Když už jsem se zamíchal do názorového kolbiště kolem migrantů textem, co měl celkem slušný ohlas, chci se vyjádřit ještě k výzvě vědců proti strachu a lhostejnosti. A dokud se nestane něco podstatného, s tímto tématem končím.
Problém petice »Vědci proti strachu a lhostejnosti« vězí už v jejím názvu. Lhostejnost a strach leží téměř na opačných stranách spektra postojů. Apelovat současně proti dvěma krajnostem sice lze, ale člověk, který tak činí, spadne spolehlivě mezi »mlýnské kameny«. Strach i lhostejnost jsou všem lidským bytostem vlastní. Z něčeho má každý strach a každému je něco lhostejné. Jakého efektu asi dosáhnu, když budu tomu, kdo má strach, říkat – neboj se a přitom mu nevysvětlím, proč se nemá bát? K čemu pohnu lhostejného člověka, jestliže mu řeknu – nebuď lhostejný a přitom mu nevysvětlím, co mu jeho případná aktivita přinese? I kdybych ale vše vysvětlil, ještě to neznamená, že mi dotyční uvěří.
Vědci a vědkyně by měli mít »kritické myšlení, schopnost nazírat problémy nezaujatě, pracovat s informacemi, rozeznat fakta od hypotéz a nedopouštět se manipulací«, jak se praví v preambuli výzvy. To ovšem platí při věděckém bádání. V běžném životě, zvlášť v dosud nepoznané a vypjaté situaci, na to ale není většinou čas a navíc je to nesmírně těžké, ne-li nemožné. Pokud se nějaký věděc domnívá, že je v současné situaci s utečenci schopen vždy rozeznat fakta od hypotéz a že se svými vyjádřeními nedopouští žádných manipulací, pak je nezřízeně samolibý a vzdal se kritického myšlení. Kritické myšlení se sice hodí vždycky, ale nazírat problémy za všech okolností nezaujatě je mimo vědeckou oblast často kontraproduktivní a semtam i zhoubné. Dalo se například nezaujatě nazírat počínání Hitlera a nacistů, když se dožadovali »životního prostoru« (lebensraum) na úkor Československa a »vlasti« pro Henleinovy sudetské Němce? Dalo se nezaujatě nazírat počínání Stalina a bolševiků? Zdůrazňuji, že nesrovnávám s nynějším přílivem migrantů do Evropy! To v žádném případě! Uvádím tyto křiklavé příklady jen proto, abych doložil, že nezaujaté nazírání problémů není vždy možné, v reálném životě je alibistické, v některých případech straní v konečném důsledku té straně, která ho zneužije a samo může být i výrazem lhostejnosti.
K obsahu výzvy se zcela záměrně nevyjadřuji. Výzvy a petice principiálně neodsuzuji, ale musí být zaměřeny pro nebo proti konkrétním jevům či osobám. Jinak nemají smysl. A vyzývat nesourodou veřejnost proti tak vágním postojům, jako jsou strach a lhostejnost, je (vědci a vědkyně mi jistě prominou) blbost. Jediné, co petice »Vědci proti strachu a lhostejnosti« vyvolala, je to, že se lidé vůči ní vymezují, přou se s petenty i mezi sebou a výzva tak znamená jen další podnícení vášní, proti kterému se sama staví. Jak se česky říká – přilila jen olej do ohně.
