O zlu a nekonečnu

V následujícím textu jsem se pokusil zauvažovat nad nekonečnem a jistými vesmírnými souvislostmi. Vyšla mi z toho jedna hrůzná definice, která by byla ještě hrůznější, kdybych to byl schopen opravdu domyslet a pochopit.

Vesmír je prý nekonečný. Každý systém v prostoru je údajně metasytémem pro jiné, o řád nižší systémy, a zároveň částečkou systému o řád vyššího. A tak to má jít oběma směry do nekonečna. V makrosměru to můžeme přirovnat k číselné řadě. Vždy si lze představit číslo o řád vyšší. V mikrosměru pak ke zlomkům. Každý zlomek lze dále dělit a nikdy se nedopracujeme k úplné nule.
     
Vesmír je tedy nekonečný a forem, které v něm vznikly a vznikají, musí být tudíž rovněž nekonečně mnoho. Chce v tom někdo vidět Boha? Prosím. Pak ale i bůh je nekonečný. V tomto smyslu věřím na jeho existenci, i v to, že je obsažený ve všem a že v každé částici je obsažený celý Bůh. On je totiž všudypřítomný a neomezený, a proto nekonečný. Jiným slovem se říká, že je Všemohoucí. Pak se ale není možné zeptat na to, co všechno Bůh muže, protože může úplně všechno. Všechno ale, je neuchopitelný pojem, neboť si pod tím každý představí cokoli a někdo jiný zase cokoli jiného. Pokud se ovšem nelze zeptat na to, co Všemohoucí Bůh muže, znamená to, že z lidského pohledu nemůže nic, což je stejně neuchopitelný termín jako všechno, a tudíž, že Bůh neexistuje.

To jsou ale marné řeči, protože Všemohoucí je pouhé synonymum pro Nekonečný. Co však slovo nekonečno znamená? Vlastně jen absenci omezení. Jenže bez omezení se žít nedá. Kdokoli prahne po svobodě, netouží po nekonečné, absolutní svobodě, nýbrž po takové, která se k něčemu vztahuje, jež některá omezení zruší, aby jiná ponechala, neboť jen tak lze svobodu pocítit, tak lze poznat, že byl člověk jistých omezení zbaven. Pokud by svoboda byla absolutní, nebyla by vlastně žádná, jelikož by se nedala prožívat. A hle – Absolutno je rovněž pojmenování Boha. Je to natolik pravda, že i v Bibli se Bůh realizuje jen ve vztahu k člověku.

Lidé se neustále ptají, proč je na světě tolik špatnosti, krutosti, podlosti, nenávisti, závisti, hrabivosti, mocichtivosti, agrese, násilí, vraždění a válčení? Proč se denně musíme dovídat o nejrůznějších neštěstích, tragédiích, konfliktech, katastrofách, hrůzných skutcích? Pokud tedy něco z toho rovnou neprožíváme na vlastní kůži. A titíž lidé si to pak vysvětlují tím, že člověk (míněn obecně jako živočišný a společenský druh) dělá něco špatně, nebo začal v jisté době dělat něco špatně. Ale to je jedno. Nechci se zabývat staromilstvím ani adorací starých dobrých časů. Otázkou totiž zůstává, zda člověk vůbec může jednat a chovat se lépe? Zlo existovalo odnepaměti, stejně jako v jeho jménu páchané skutky. 

Když se nad tím člověk zamyslí, tak zlo, ať už v jakékoli formě, vzniká odstraněním jistých omezení, která jinak člověku brání zlo páchat. Takže zlo je vlastně výsledkem absence omezení a úplná absence omezení je nekonečno. Obávám se, že nekonečno je definicí zla. A vesmír je nekonečný a Bůh je nekonečný. Co z toho dále všechno plyne, nechť si laskavý čtenář domyslí sám.