Na obhajobu Petra Hanniga

Myšlenky Jana Wericha se citují často a právem. Byl skutečně moudrým mužem. I mně se jeden jeho výrok maně připomíná, když sleduji zdejší nejčtenější blogy s nejvyšší karmou. Onen výrok zní – to je blbý, to se bude líbit.

Tak jsem také narazil na blog pana Pavla Opla, a hopla – dovídám se v něm, že Petr Hannig je náš hudební velikán. Řekl bych, že je to málo. On dávno není jen pouhým skvělým hudebníkem, ale je také známým a úspěšný politikem, prezidentským kandidátem, který bezmála zvítězil v boji o Hradčany, a šéfem strany ROZUMNÍ – stop něčemu a peníze někomu… 

Nechápu jen, proč byl opuštěn původní název strany, a sice Strana zdravého rozumu. Že by ten rozum už nebyl tak zdravý? To se mi nechce věřit. Ale nechme toho. Takže pan Opl psal o Petru Hannigovi jako o hudebním velikánu, a myslíte si, že tento nesporný fakt diskutující přijali za svůj? Vůbec ne! Ba co víc, oni jeho muzikantské umění zesměšňovali a navíc popírali jeho politické úspěchy. Když se právem bránil a umlátil ty hloupé posměváčky argumenty, neuznali svou porážku a dál na pana Hanniga štěkali jak vzteklí psi.

Jenže jim to bylo a je málo platné. Jak už kdysi, blahé paměti, soudruh Gustáv Husák pravil – psi štěkají, ale karavana jde dál. Měl recht, také že došla. Ne, vážně, já se musím Petra Hanniga zastat. On skutečně velikánem jest a svou pravdu může hrdě nést… Hergot, to se mi to pěkně rýmuje. Toho musím okamžitě využít. Ale k čemu? Třeba k pamfletu?

Petr Hannig, náš hudební velikán,
neznalci a hlupci tupen, zneuznán,
politické tenisky si nasadil,
hned na prezidentskou notu přeladil.
Jen těsně, ale přece nedobyl ten Hrad,
to se snad i velikánu může stát. 
Zdravý rozum však pan Hannig neztratil,
jeho talent se mu opět vyplatil.
A z pozice šéfa strany rozumně,
vyskakuje jak opička na gumě,
kdykoli zaslechne kritiky své hlas,
politickým velikánem teď je zas.
Stále a znova své blogy psát bude, 
zdravý rozum – ten potřeba je všude.
Nebude však otvírat k nim diskuzi,
Pochopte to přece, milí soudruzi.