Multikulturalismus a realita
V diskuzi pod statí pana Turnera jsem napsal, že masivní imigrační vlna valící se do Evropy je prostě realitou, s kterou se dříve nebo později i u nás budeme muset vyrovnat. Domníval jsem se, že proti tomu nelze nic namítat. Jistá paní však oponovala, že nás prý tento můj názor staví do pozice, že migranty musíme akceptovať, ale že ve skutečnosti nemusíme. Uvedla dále: „Multikulturalizmus nie je veľkou prírodnou katastrofou, ktorej by sa nedalo vyhnúť, a preto ju „musíme“ akceptovať. Pravdou je, že nemusíme. Nemusíme svoje krajiny poslušne odovzdať prichodzim, ktorí prinášajú pre nás neprijateľnú ideológiu a svoje maniere. To je plán neomarxistov a ani oni sami nevedia predpovedať ďalekosiahle, nezvratné a vonkoncom nie pozitívne zmeny, ktoré nám to prinesie. Potom budú „prekvapení“ a budú tvrdiť, že „oni to mysleli dobre“. Ale dobré úmysly dlaždia cestu – viete kam.“
Když pominu, že jsem nemluvil o multikulturalismu, ale o imigrační vlně, je podstatný rozdíl mezi pojmy „akceptovat“ a „vyrovnat se“. A s tím, zda je či není nepřestávající příliv lidí z muslimského světa a z Afriky do Evropy přírodní katastrofou, se to má asi následovně. Byl Hitler se svou nacistickou ideologií přírodní katastrofou? Jistě nebyl, pokud rozumíme pod pojmem přírodní katastrofa náhlé narušení dosavadního stavu, které způsobily živly. Avšak Hitler a jeho nacisté byli i se svými ambicemi a spády jistě dílem přírody, neboť se narodili. Mohly tehdejší mocnosti reagovat na jeho počínání jinak? Bezesporu mohly. Mohlo tenkrát Československo reagovat jinak, třeba se vojensky bránit nacistické agresi? Určitě mohlo. Leč události se v té době odehrály tak, jak to známe z historie. Totéž platí o bolševickém režimu, který si mnozí ještě pamatujeme. A mohli jsme na něj reagovat jinak? Jistě mohli, avšak nereagovali. Realita byla v obou případech zkrátka taková, jaká byla.
Dnes je zase realitou, že do Evropy proudí lidé z různých končin světa ve značně zvýšené míře, než bylo po řadu desetiletí obvyklé (jinak migrace lidí zejména na trase Asie–Evropa probíhá už minimálně patnáct set let). Dnes je zase realitou, že muslimský svět je v krizi, a že militantní agresivní islám je na vzestupu (nebo už ne?). No a různé státy, skupiny a síly na tyto skutečnosti různým způsobem reagují. Mohou reagovat jinak? Zcela určitě mohou! A my, máme schopnost přimět ty rozhodující síly, aby reagovaly tak, jak si představujeme? Nemáme!
A jak si vlastně „my“ představujeme, že by se problémy plynoucí ze současné reality měly řešit? Potíž je v tom, že se termín „my“ skládá z mnoha elementů, které zastávají rozdílné, často protichůdné názory, a na jednotném postupu se neumíme pořádně shodnout ani v české kotlině, kde se stran „invaze militantních muslimů“ toho příliš neděje. Nejspíš k velké lítosti všech bojovně naladěných vlastenců, ať už jsou to „konvičky“, stoupenci Čecha jak poleno Okamury, nebo krušní či veselí domobranci druhu canis lupus familiaris.
Jeden člověk mi v diskuzi pod Turnerovým článkem také napsal: „S touto ,realitou´ by se dalo vyrovnat během dvou hodin.“ Jak to myslel? Postupně v dialogu vyjádřil názor, že by prý stačilo „jednoduché politické rozhodnutí ,je zakázáno vyzvedávat u libyjského pobřeží migranty a dovážet je do Evropy, kdokoliv tak činí, páchá zločin´ – a jeho následná aplikace by tu ,realitu´ drtivě posekalo“. Taková naivita u dospělých lidí mě nepřestane asi nikdy udivovat. Kdo by měl v současnosti kompetenci takové rozhodnutí učinit? Navíc je zřejmé, že o takových věcech nerozhoduje žádný jedinec, absolutní vládce. Potom ovšem přicházejí na řadu otázky, na jaké úrovni by mělo být podobné rozhodnutí učiněno? Jaké síly by cosi takového dokázaly prosadit? Kdo a jakými nástroji by zajistil jeho všeobecné dodržování?
Zmíněný diskutér mě navíc vyzval, že nemám argumentovat mezinárodním a námořním právem, protože „právo jsou slova na papíře, pro jejichž znění zvedlo ruku určité kvórum určitých lidí“. A prý se „slova na papíře dají přepsat do jiné podoby a ruce lze zvednout velmi rychle“. Odhlédnu-li od toho, že toto vyjádření vlastně popírá tvrzení, že by s imigrací dalo vyrovnat během dvou hodin zmíněným rozhodnutím, pak opět musím žasnout nad naivitou dotyčného pána. Zákony se jistě dají změnit, nebo zrušit a lze i odhlasovat jiné. To ale není jednoduché ani v našem parlamentu. Jakou by pak měla naději na úspěch snaha změnit v uvedeném duchu mezinárodní a námořní právo? Prý s nimi operovat nemám, ale ona existují. Je hodně komické tvrdit, že existuje snadné řešení problému imigrace, ale za předpokladu, že se nevezmou v úvahu existující zásadní okolnosti.
A tak je to vlastně stále se všemi těmi bojovně naladěnými vlastenci a muslimobijci. Oni by celý problém masivní imigrace vyřešili raz dva (ein zwei, jak říkáme my latiníci), kdyby k tomu však měli kompetence. A snad právě proto je nemají, a doufám, že ani mít nebudou.
Odkaz na článek Jiřího Turnera: http://turnerjiri.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=614350
Jaroslav Kvapil
Pozor na suché haluze
Když tak člověk putuje blogovou džunglí slov a myšlenkovou pouští, je jasné, že se brzy unaví, a to pak hledá, někdy i zoufale, kde si odpočinout...
Jaroslav Kvapil
Příběhy surrealistického večera (s využitím genderových a jiných stereotypů)
Dětství a mládí jsem prožil v rodině, kde nebylo pochyb o tom, kdo je muž a kdo žena. Otec, jakkoli byl svobodomyslný, hrál jednoznačně mužské role a matka zase ty ženské, ačkoli ji genderové stereotypy někdy trochu (dost) štvaly.
Jaroslav Kvapil
Strach požírá duši
Zdejší debaty o tom, jestli stejnopohlavní páry budou moci uzavírat manželství, dospěly až do té absurdity, že odpůrkyně manželství pro homosexuály „radí“ aktivistům, kteří taková manželství podporují, jaké heslo mají používat.
Jaroslav Kvapil
Cicero: O dulce nomen libertatis – Ó sladké jméno svobody
Svobodu slova nyní nezřídka vzývají ti, kterým se nelíbí zákaz proruských dezinformačních webů, neboť chtějí svobodné šíření názorů typu, že by Rusko mělo vyhrát válku proti Ukrajině a ukrajinský národ by tak měl ztratit svobodu.
Jaroslav Kvapil
O rasismu s lehkým úsměvem
Zeptali se kdysi jednoho pána, zda náhodou není rasista. Odpověděl – ani náhodou, naopak, rasisty přímo nesnáším, stejně jako negry a cikány.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Podporujeme kulturu nahoty. Obec na Sardinii jako první umožní nudistické sňatky
Obec San Vero Milis na severu středomořského ostrova Sardinie jako první v Itálii umožní sňatky...
Demonstrace v Tbilisi pokračují. Premiér odvolal návštěvu Spojených států
Gruzínská policie začala zatýkat demonstranty, kteří i ve čtvrtek pokračovali v metropoli Tbilisi v...
Izrael zasáhl budovu bezpečnostních sil v Damašku, osm vojáků utrpělo zranění
Při izraelském vzdušném úderu byla ve čtvrtek večer zasažena budova syrských bezpečnostních sil na...
Záplavy na jihu Brazílie si vyžádaly desítky obětí, přehradám hrozí kolaps
Rozsáhlé záplavy, které v těchto dnech sužují jih Brazílie, mají nejméně 29 obětí. Dalších 60 lidí...
Chcete, aby vaše děti měli v dospělosti bohatství? Přečtěte si, jak na to!
Správné finanční návyky a dovednosti vznikají právě v dětství. Mnoho dětí je přijímá přirozeně od svých rodičů, kteří jsou pro děti velkým vzorem....
- Počet článků 651
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1022x
https://kvaj.blogspot.com