Do Evropy, z velké části formálně a institučně sjednocené, se valí afričtí, orientální a jiní asijští migranti. Staví nás to do situace, na kterou po sedmdesáti letech míru nejsme zvyklí a hlavně na ni nejsme absolutně připraveni.
Je definitivně konec liberálně kapitalistického bezčasí a tedy konec konce dějin podle vize Američana japonského původu Francise Fukuyamy. Ten, po zhroucení bipolarity a konci »studené války« na začátku devadesátých let dvacátého století, uvažoval o tom, že vítězným rozšířením západní liberální demokracie s jejím uznáním lidských práv a tržním blahobytem nastane právě liberálně kapitalistické bezčasí a tedy konec dějin. Jeho tezi ale už tenkrát důrazně oponoval profesor Harvardovy university Samuel Huntington, který vidí budoucnost jako střet civilizací. Podle něj je současný svět rozdělen na sedm civilizací – euroatlantickou (Evropa, USA, Kanada), konfuciánskou (Čína), japonskou, hinduistickou, islámskou, latinskoamerickou, slovansko-ortodoxní (Rusko). Za osmou civilizaci – africkou – klade velký otazník. Ohniska napětí spatřuje Huntington v místech, kde se tyto civilizace dotýkají.
Současný fenomén mezinárodního terorismu, který se vyjevil naplno 11. září 2001 po teroristickém útoku na Světové obchodní centrum v New Yorku a také na Washington, dává americkému profesorovi za pravdu. Usámu bin Ládina se podařilo Spojeným státům sice zlikvidovat a jeho teroristické organizaci Al-Káida zasadit citelné rány, její roli převzali ale nyní jiní teroristé, nazvali se »Islámský stát« a řádí v Iráku, Sýrii, také v Turecku...
U nás v Evropě jsme však žili i po 11. září v relativním klidu, boj s terorismem sledovali z povzdálí s lehce bohorovným nadhledem, ačkoli tu a tam pronikl terorismus islámského původu také na náš kontinent (Madrid, Londýn, Paříž). Mnozí navíc činili odpovědnými za vzestup terorismu právě USA a připisovali jim a stále připisují světovládné tendence. USA, nadnárodní monopoly, americký »Federální rezervní systém« (FED) a rovněž tajné spolky světového spiknutí, například »Bilderberg«, abych se vyjádřil v úplnosti.
A teď najednou se z jihu do Evropy hrnou migranti, co příliš nepřipomínají zbídačené utečence z ohnisek války nebo lidi prchající před krutým útlakem, hladem, smrtí a máme z toho strach. Měli bychom strach, jak se s tím přílivem vyrovnat, i kdyby šlo o exodus »jen« zubožených nešťastníků. A zase jsou podle řady »jasnozřivých« na vině USA a zmíněné organizace, sítě a systémy a k nim podle jiných přibývají další odpovědní. Třeba evropští zaměstnavatelé, na jejichž »zakázku« invaze údajně probíhá, aby získali levnější pracovní sílu. Zdá se evidentní, že příval uprchlíků je organizovaný, že se nejedná o živelný proces.
To je ale tak jediné, co lze prohlásit s velkou mírou určitosti. Jinak nevíme nic, ani co do přítomnosti a tím méně do budoucnosti. A nevědí to ani evropští vůdci, vlády a parlamenty a pokud něco vědí, z nějakých důvodů to neříkají. Neznáme ani řešení a neznají je ani ti, kteří by ho znát měli, nebo na poznání alespoň pracovat. A znají-li, zase nic neříkají. Vše jsou jen více či méně exaltované výkřiky.
Asi se musíme napřed nějak vyrovnat s tím, že klid a mír je tentam a nyní nastává onen neblahý ale nejspíš nevyhnutelný střet civilizací. Vůbec na to nejsme připraveni.
