Lidstvo už v poznání došlo daleko od dob, kdy se člověk objevil na Zemi jako masožravý primát, myslím si však, že ještě mnohem větší kus cesty je před námi. Dospět na konec poznání je ale asi stejně marné, jako najít konec duhy.
Vznikl „náš“ vesmír velkým třeskem, nebo božím slovem? Tedy samovolně nebo zásahem nějaké inteligence? Vznikl život tím, že se z neživé hmoty ne zcela vyjasněným procesem stala hmota živá, nebo stvořením, tedy opět z vůle nějaké (boží) inteligence? Tak o těchto otázkách prý vedou kreacionisté, čili stoupenci inteligentního plánu a evolucionisté, totiž zastánci dlouhodobých samovolných procesů, spory. Jistě, ale jen proto, že kreacionisté i evolucionisté jsou laici. A pro amatéry jsou obě interpretace vzniku vesmíru i života natolik fantastické, nepochopitelné a nesrozumitelné, že ani jedna strana nemůže předložit jasný argument, kterým by dokázala svou pravdu.
Vedle toho je ale církev (katolická, případně různé protestantské), o kterou se právě opírají kreacionisté, a ta žádné spory nevede. Církev má jasno a svá autoritativní dogmata. A pak je tu věda, a ani ta se nedohaduje s žádnými kreacionisty. Věda postupuje jinak. Odpovídá na otázky, které dovede vysvětlit a dokázat, co objasnit neumí, nechává otevřené pro další výzkum, jenž probíhá neustále. A věda je „zbraní“ evolucionistů.
Nedávno jsem zde na blogu idnes.cz diskutoval pod textem „Kreacionismus mladé země“ Karla Tejkala (http://kareltejkal.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=532816) a podpořil autora v jeho kritice kreacionismu, neboť jsem evolucionista, tedy zejména. Jiný diskutér mi odpověděl: „Pokud budeme dětem předávat informace (jako jediné pravdivé), že život vznikl náhodně, bez zásahu inteligence, na Zemi, kde byl v počátcích pouze regolit, vybuchovaly vulkány – a pak postupně se život začal vyvíjet (přes jednobuněčné organismy atd.)..., tak to rovněž není správné. Nejde o vědecky potvrzenou hypotézu. Navíc to může vést k problémům.“ (Regolit je vrstva nezpevněného, různorodého horninového materiálu, co pokrývá celistvé podloží. – pozn.)
Nechci se hádat o tom, jestli je či není vznik života evoluční cestou vědecky nepotvrzená hypotéza. V současnosti „existuje velké množství nejrůznějších představ o vzniku života, otázka však zatím nebyla jednoznačně vyřešena“, jak píše Wikipedie. Jistě si i vědci o tom tvoří představy a hypotézy, ale to, co předkládají, jsou výsledky jejich výzkumů a zjištění. A co ostatně svědčí o stvoření života zásahem jakési inteligence? Jen neschopnost člověka přijmout, že by život ve své nesmírné složitosti, členitosti a rozmanitosti forem, v tom, jak je každý organismus úžasně a jaksi „promyšleně“ uspořádán a přizpůsoben prostředí, jak dokonale fungují ekosystémy, mohl vzniknout vlastně náhodou a systémem pokus-omyl. To je tak fantastické a neuvěřitelné, a proto se představa, že to někdo (bůh) tak zařídil, jeví jakoby přijatelnější.
V otázkách vzniku života jsme na tom jako malé dítě, když se ptá rodičů, jak přišlo na svět a spokojí se s vysvětlením, že z maminčina bříška. Odpověď na další logickou otázku, jak se do bříška dostalo, je složitější, ale do určitého věku mu stačí, že následkem toho, že se maminka a tatínek mají rádi. Objasňovat však předškolním dětem detailně celý ten proces je zbytečné, neboť by ho ještě nepochopily.
A co tohle? „Podle současného vědeckého poznání ke vzniku života na Zemi došlo na počátku eoarchaika, zhruba před 4100–3800 miliony let. Také se předpokládá, že život mohl vzniknout několikrát a následně být opakovaně zcela zničen, než došel úspěchu. Každopádně podle analýz DNA a RNA mají všechny současné organismy jednoho společného předka (Poslední univerzální společný předek – LUCA – Last Universal Common Ancestor). Znamená to, že dnešní organismy nepocházejí z forem, vzniklých náhodně na více místech. Poslední společný předek byl však již dobře vyvinutou buňkou, nejedná se tedy o první organismus, ale o jeho nejúspěšnějšího potomka." Chápete to dobře? Prosím o upřímnou odpověď. A to je jen malá a zřejmě ta nejsrozumitelnější výseč z výsledků vědeckého bádání.
A teď, jaké informace předávat dětem jako „jediné pravdivé“. Nejsou žádné jediné pravdivé informace. Nejsou ani dvě pravdy (alternativy), není ani více pravd. Existuje jen to, co ve svém vývoji, hledání a objevování lidstvo poznalo, tedy vědecké poznání, a právě to by se měly děti učit. A potom jsou různé náboženské a jiné fantastické výklady, jak vznikl život něčí tvořivou sílou, o jejichž povaze ale ti, co v ně věří, nemají stejně potuchy. A s těmi by se školní děti měly seznamovat jako s ukázkami toho, jakými cestami se lidská mysl také ubírala a ubírá, když se snaží poznat, jak vznikl život a vesmír.
I kdybych na chvilku přijal vysvětlení, že život stvořil bůh, pak by se jednalo o život na zemi či v kosmu, který stvořil rovněž. Nejde ale o život jako takový, neboť musím předpokládat, že také bůh je živý. (Už v bibli se přece nachází místo, kde se praví – po živoucím bohu toužím.) Pak se ale nabízí otázka – kdo stvořil boha? Anebo snad byl bůh vždy? Co však znamená vždy? Hodně mi to připomíná otázku, co bylo dřív – vejce nebo slepice? Když pominu odpověď rádia Jerevan v časech Sovětského svazu, že dřív bylo všechno – vejce, slepice, mouka, máslo, maso, cukr..., pravdivého vysvětlení se nedobereme. A jsme opět na začátku. Člověk má stejně rád tajemno jako jistoty, ale jde-li o mě, budu radši trpělivě čekat, co dokáže o vzniku života a vesmíru zjistit věda, než bych věřil nějakému fádnímu a otřepanému tvrzení o jejich stvoření jakýmsi bohem. Věda, skutečnost a život sám jsou totiž mnohem zajímavější než iluze.
