Jak řeší rasismus fotbaloví Škrholové

Fotbalový zápas Sparta Praha–Glasgow Rangers vyvolal vcelku očekávané pozdvižení, jehož příčinou byl ve fotbalovém Česku nepopulární finský fotbalista černé pleti Glen Kamara. Bude se to „řešit“ i na nejvyšší diplomatické úrovni.  

Bylo by pro mě snadné napsat výbojný pseudovlastenecký pohoršený text, v němž bych znectil Kamaru, jeho právníka, celý klub Glasgow Rangers, trenéra jeho prvního týmu, fotbalovou organizaci UEFA, britská média a novináře a potažmo celou Velkou Británii. Na toto téma si už tady (ale nejen tady) naleštili svá ega mnozí a sklidili potlesk i zaslouženou karmu zdejšího populistického obecenstva. Proč bych to ale dělal. Nerad nosím dříví do lesa, a pak k faktické stránce této kauzy bych nemohl přinést nic nového. 

Mě totiž zajímá něco jiného. A sice, že je zelená tráva, fotbal je hra, a ten míč kulatý je věc záludná, jak se zpívá v jisté povedené písni, k níž napsal text František Čech na hudbu fotbalové hymny anglického týmu FC Chelsea. Fotbal je tedy hra či sport, ale to dnes platí víceméně jen pod vrcholovou úroveň. Na vrcholové úrovni se už sport dávno změnil jednak v show, jednak v byznys, v němž se točí obrovské prachy, a jednak často v dost nechutný tyátr, ve kterém je daleko víc záludností než nevinný balón.

Fotbalové asociace i kluby nezřídka řeší projevy takzvaného „rasismu“ v ochozech mezi fanoušky a občas i na hřištích stadionů, kde se hraje vrcholový fotbal. Jsou ale projevem rasismu například hanlivé výkřiky z tribun na hráče tmavé pleti? Spíš odráží hloupost těch, co vykřikují. Jak daleko by byli jednotliví křiklouni schopni zajít ve své „rasové nenávisti“, nelze hodnotit, protože do hlavy nikdo nikomu nevidí. Stejné je to v případě rasistických urážek mezi hráči.

Určitě však nejsou kompetentní posuzovat rasismus činovníci fotbalových klubů ani asociací. Ti mohou pouze podávat na konkrétní lidi trestní oznámení, pokud se domnívají, že se dopustili trestných činů. Verbální rasistické projevy, stejně jako fyzické činy jsou totiž trestné, pokud způsobí někomu faktickou újmu, potom je ale záležitostí policie a jiných orgánů činných v trestním řízení, aby protizákonné jednání řešily s konkrétními osobami, podezřelými z toho, že se takového jednání dopustily. A domnívá-li se nějaký hráč, že mu verbální urážkou, podle něj rasově motivovanou, byla způsobena újma psychická, pak má věc řešit v občansko-právním sporu. 

Každopádně by ale nepřístojnosti spáchané uvnitř fotbalového cirkusu, do něhož patří i diváci na kterémkoli stadionu, neměli nechat fotbaloví činovníci pronikat na veřejnost, která s tím nemá nic společného. Jestliže nejsou fotbalové kluby a asociace včetně UEFA (FIFA) schopny zajistit řádný chod monstrózních cirkusů, aby jejich provoz nenarušoval a neobtěžoval společnost, pak je načase celý ten tyátr zrušit. Profesionální fotbal je totiž věc zcela zbytná, a ti, kteří fotbal hrají rádi, si klidně mohou kopat na různých pláccích.

Co si budeme povídat, fotbalovým bossům, funkcionářům, trenérům i štědře honorovaným klaunům pobíhajícím v trenkách po hřištích jde především o příjmy a zisky, podněcují kvůli nim v lidech vášně a v součinnosti buď s naivními, nebo penězi motivovanými novináři nechávají hnus ze stadionů vyhřezávat do společnosti. Jsou ochotni zatáhnout do konfliktů vzniklých uvnitř onoho cirkusu celou veřejnost, osočovat města, národy, a teď dokonce i děti z rasismu. 

Opravdu si někdo myslí, že se může v rámci fotbalu vyřešit problém rasismu? Opravdu si někdo myslí, že mohou nějaké tresty udělené organizací fotbalových asociací za údajně rasistické projevy hráčů nebo diváků na stadionech jakkoli prospět boji proti rasismu? Jak už jsem napsal, pro mě a za mě mohou zrušit celou tu profesionálně fotbalovou šaškárnu. Vadí mi ale, když z takových umělých tyátrů běžní lidé, novináři a teď dokonce i politici vyvozují dalekosáhlé závěry pro společnost, které z nich neplynou. Fakt by mě zajímalo, co bude český ministr zahraničí řešit s britským velvyslancem v Česku ohledně utkání Sparty s Rangers?

Kdysi dávno, když jsem ještě chodil jako teenager na fotbal, jsem byl na Spartě (měl jsem to tam z domova nejblíž), která tehdy hrála s Košicemi. Byl jsem v hledišti docela dole a kousek přede mě si k ohrazení stoupl jakýsi starší pán, sundal důstojný kabát, přehodil jej přes klandr, na něj položil klobouk, a po zahájení zápasu začal téměř nepříčetně řvát na křídelního útočníka Košic – ty hovado, ty cikánskej dobytku, ty černý prase… Když utkání skončilo, pán si oblékl kabát, nasadil klobouk a důstojně odkráčel ze stadionu na Letnou. 

Dotyčný muž měl jistě předsudky vůči Romům, byl však skutečně rasista a byl by schopen onomu hráči způsobit z rasových důvodů faktickou újmu, nebo se prostě přišel jen vyřvat a uvolnit napětí ze své vnitřní zloby? Košický hráč, který ty rasistické urážky slyšel, si jistě mohl na toho chlápka stěžovat a mohla to řešit Sparta jako klub, nebo i československá fotbalová asociace. Romský hráč mohl na toho člověka podat i trestní oznámení, ale on to vyřešil nejlépe, jak mohl. Když jednou běžel kolem, poklepal si na hýždě, aby dal najevo, kam má dotyčný se svým řvaním jít. Asi znal píseň Škrhola, v níž Jiří Suchý zpíval, že se malé věci mají řešit mávnutím rukou... Ostatně si to můžete poslechnout v přiloženém videu.

Zdroj YouTube