Hlas lidu: Opilí řidiči – vpřed!

Napsal jsem text o otázkách prezidentské milosti na příkladu poslední udělené milosti muži, který řídil pod vlivem návykové látky, havaroval a v důsledku toho zemřela jeho žena a jeden ze dvou synů. Reakce v diskuzi mě udivily.

S úžasem, který ve mně vyvolal velmi nepříjemné pocity, zjišťuji, kolik zdejších blogerů a čtenářů má poměrně značné pochopení pro lidi, kteří řídí motorová vozidla pod vlivem alkoholu nebo drog. Je to opravdu tak? Prezident při udělení milosti vzal v úvahu, že druhý nezletilý syn opilého řidiče přišel nejen o matku a sourozence, ale přišel by i o otce, pokud by zůstal ve vězení. Zdá se, že je to z lidského hlediska pochopitelné…

Nicméně počínání toho muže bylo soudy kvalifikováno jako vysoce nebezpečné, ale zabil „pouze“ svou manželku a svého syna. Tento argument nechápu. Opravdu máme tolik pochopení a soucitu pro člověka, který den před tím vydatně popíjí, ráno usoudí, že je v pořádku a vyjede coby řidič na silnici? Jaký soucit měl dotyčný se svou rodinou a se všemi dalšími účastníky silničního provozu? Řekl bych, že žádný. Byla jen náhoda, že při nehodě nezranil či nezabil nikoho dalšího, kdo s tím neměl vůbec nic společného.

V minulém textu jsem označil jako prázdné řeči slova z odůvodnění milosti pro onoho pachatele, že úmrtím je doživotně a nejpřísněji potrestán především on a jeho druhý nezletilý syn. Jistý čtenář kvalifikoval můj postoj jako cynický! Z jakého důvodu bych však měl mít pochopení pro pozdní lítost a výčitky svědomí člověka, který zabije svou ženu a svého syna. Cynické je podle mého názoru chlastat, a ještě opilý naložit rodinu a vyjet coby řidič na silnici, a také to, když takový čin kdokoli omlouvá, pokud dotyčný projeví následnou lítost. Měl především litovat, že si minulý den nedokázal odpustit chlast, a nikam s rodinou nejezdit.

V debatě o cynismu jsem v diskuzi také napsal: „V dobách, kdy jsem ještě pil alkohol, jsem měl po jedné chlastačce v podhorské chatě vézt druhý den domů manželku a dva další lidi. Ač mě přemlouvali, abych už jel, že nás nikdo nechytí a že chtějí být brzy doma, vyjel jsem, až když tester ukázal 0.0 a poté, co jsem se vyspal.“ Přesto se tomuto mému postupu dostalo negativní hodnocení od čtenáře, který příspěvku dal minus.

Věděl jsem již dřív, že u nás existuje značná tolerance k pití alkoholu, někteří lidé dávají dokonce k dobrému historky, jak řídili opilí a co přitom všechno vyváděli. Přesto mě reakce některých diskutujících vyděsila. V současném provozu je velmi náročné řídit i střízlivý a člověk udělá chybu, ani se nenaděje. Jezdit za takových okolností pod vlivem alkoholu či drog je nezodpovědnost, bezohlednost, nezřízeně riskantní, cynismus a přímo zrůdnost. 

Vážení a milí občané, kteří jste tolik tolerantní k opilým řidičům a citliví k osudu pachatelů přečinů za volantem spáchaným pod vlivem návykových látek, ze srdce vám přeji, ať se nikdy nestřetnete na silnici s autem, které řídí opilý či zfetovaný řidič.