Blogerka Kateřina Lhotská je gigant. Vlastně ne, je spíš gigantová. A co když není ani jedno, ani druhé, ale nějaká nebinární umělá inteligence, tedy Giganto. Jisté je, že rozumí všemu a ovládá vše, což je hřích více nevyužít.
Při čtení zdejších textů Kateřiny Lhotské jsem si kolikrát říkal, jak je možné, že si jí už dávno nevšimli třeba v Bruselu a neangažovali ji, aby zrekonstruovala zcela nefunkční, socialismem a komunismem prolezlou Evropskou unii, která mílovými kroky míří k nové totalitě. (A to s tím komunismem je pravda, protože europoslankyní je třeba i předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Ejhle, taky Katka.) Předposlední blog paní Lhotské „EU otevírá cenzuře dveře dokořán“ (zde) ji k takovému úkolu přímo předurčuje.
Anebo ne. Lepší by bylo, aby se Kateřina Lhotská stala předsedkyní vojenského výboru NATO. Kvalifikaci k tomu nesporně má, což dokazuje její poslední blog „NATO řeší gender, aneb další rána Rusku“ (zde), v němž se krutě vysmála neschopnosti této politicko-vojenské organizace. Bylo by to i stylové, a navíc by jako žena vyrovnala zjevnou genderovou diskrepanci plynoucí z toho, že v této funkci působil z Česka zatím pouze generál Petr Pavel, což je muž, protože jako muž vypadá, mluví i chodí, takže to muž nejspíš bude.
Jedině, že by Kateřina Lhotská byla skutečně onou nebinární umělou inteligencí. Pak by to byl trošku problém. Ale vlastně – ono by to šlo i tak. Kateřina Lhotská píše, že NATO zasadilo ránu Rusku. Jenže k tomu muselo být svoláno celé zasedání, kdežto sama paní Lhotská zasadila ránu zatím tedy jen češtině, ale jak říkal už italský horolezec německého původu Reinhold Messner, který jako první zdolal všech 14 osmitisícovek: hranice možného lze dosáhnout jen po malých krůčcích.
Totiž laici s lingvisty se přou, zda se má psát „NATO řeší gender aneb další rána Rusku“, nebo „NATO řeší gender aneb Další rána Rusku“, ale paní Lhotská to vyřešila, že před aneb prskla čárku. To dosud nikoho nenapadlo. Dá se říct, že to rozsekla jako Alexandr Veliký pověstný Gordický uzel. Ano, jako slavný Alexandr Veliký. Další jasný důkaz, že je Kateřina Lhotská Giganto.
Ale teď k tomu podstatnému. Kateřina Lhotská opatřila svůj nejnovější zdejší blog na konci poznámkou, že text obsahuje ironii a nadsázku. Tou mě však poněkud zklamala, že si tak málo věří. Je možné, aby si myslela, že ironii a nadsázku čtenáři nepoznají a neodliší je od vážně míněných mouder, kterými s velkým ohlasem oblažuje čtenářstvo blogu idnes? Pokud ano, pak je mi z toho smutno jako Kateřině Lhotské z toho, co řeší NATO. Druhá věta poznámky totiž obsahuje již vážně míněné moudro: „Z toho, co NATO řeší, je však člověku spíše smutno...“ Autorka sice neuvádí, o kterého člověka jde, ale v tom nejspíš vězí ono moudro.
No ale vlastně i v tom se projevuje velikost slavné blogerky. Její smutno je na první pohled veliké, světodějné, doslova gigantické. Je jí smutno z toho, co řeší NATO. Proti tomu je moje smutno malé, přízemní, čecháčkovsky zeleně závistivé. Na svou obhajobu mohu uvést, že jí přeji onu vítěznou cestu do vedení EU nebo NATO. Nakonec by mohla vést, jako Alexandr Veliký své voje až do Indie, obě tato uskupení současně a sama, a všechny jejich komise a výbory by se mohly zrušit, čímž by se výrazně změlčila i uhlíková stopa, kterou po sobě zanechávají.
