Fenomén Zeman aneb Strach z islámu a kapitalismu

Zásadní argument příznivců a obhájců Miloše Zemana zní, že byl zvolen prezidentem demokraticky a že ho kritizují hlavně jakési „samozvané elity“ nebo „pražská kavárna“, co ho chtějí svrhnout a destabilizovat společnost...

Tento argument jsem tady už rozebíral. Teď se chci napřed trochu zamyslet nad tím, čím Miloš Zeman určité lidi (a není jich málo) fascinuje? Proč na něj spoléhají? Už jenom výraz „svrhnout“ demokraticky zvoleného prezidenta cosi signalizuje. Takto zvolení prezidenti buď končí s vypršením volebního období, zřídka bývají odvoláni a občas rezignují sami, pokud se tedy chovají v intencích svého zvolení, totiž demokraticky. Svrhávají se diktátoři nebo panovníci. A vzhledem k tomu, že si těžko někdo může vážně myslet, že u nás hrozí jakýsi puč, musejí mít obavy ze svržení prezidenta Zemana jiný původ. 

Nejspíš v tom, že příznivci prezidenta Zemana jej chápou opravdu jako dobrotivého vládce, jako nějakého svého „báťušku“, který stojí na straně obyčejných lidí proti elitářům. Že chrání je i celou zemi proti všem nepřátelům. Za ně považují především „islámské hordy“, co sem hrozí každou chvíli vtrhnout, zničit nás a zotročit a potom Západ, totiž multikulturní EU, dále USA, jež jsou podle nich zdrojem všeho zla a příčinou veškerého násilí a konfliktů na světě a pochopitelně globalisty, Bilderberg a jiné tajné světovládné skupiny. Miloš Zeman však nikoho před ničím nechrání, neboť není vládcem a dobrotivým už vůbec a i kdyby se o něco takového snažil, nemá k tomu prakticky žádné možnosti ani prostředky. 

Myslím, že jediným, co svým konáním může, jak se to jeví, je ohrozit demokracii, ještě víc společnost rozeštvat, v nejhorším případě se zasloužit o navrácení země k nějaké formě diktatury. To je ale můj názor, jeho stoupenci to vidí jinak, vlastně přesně naopak. Spatřují coby zdroj ohrožení demokracie i země spíš „pražskou kavárnu“ nebo „samozvané elity“, případně výzvu k „Týdnům občanského neklidu“, co vyhlásili Jiří Bartoška a Vojtěch Dyk, coby zástupci Petičního výboru na obranu demokracie. Jistí prezidentovi stoupenci ji považují snad za výzvu k puči. To je ale nesmysl. Prohlášení k Týdnům občanského neklidu k puči bezesporu nevyzývá. 

Proč výzva vznikla, uvádí petiční výbor následovně: „Naše svobody jsou už delší dobu ohrožovány politickou mocí. Nejvyšší ústavní činitelé v dopise čtyř slibují oddanost Čínské republice. Čínská vláda povýšeně reaguje, že po slovech musí následovat činy. Tato hanba nás vrací do minulosti. K obratu republiky na Východ nemá vedení státu mandát.“ Pod prohlášením členové petičního výboru objasňují: „Petiční výbor na obranu demokracie není žádné sdružení ani spolek. Nemá žádnou organizační formu, ani žádný vztah k politickým stranám. Za jeho člena se může považovat každý, kdo cítí, že demokracie je ohrožena a chce proti tomu něco udělat. (...) Text prohlášení nikoho k ničemu nezavazuje. Chce být chápán jen jako inspirace pro toho, kdo nechce zůstat pasivní. Jeho podpisem se občan hlásí k jediné myšlence: demokracie v naší zemi je ohrožena a je třeba ji bránit. Způsoby obrany volí si občané v rámci platných zákonů podle svého uvážení.“ Více zde: http://www.petice24.com/tydny_obcanskeho_neklidu

Zajímavé je, že prezidentovi stoupenci nevnímají jako hrozbu Rusko ani Čínu. Dokonce mi někdo zde v nějaké diskuzi napsal, že pokud nás před islámskými hordami neochrání Zeman, pak spoléhá na Rusko a když ani to ne, spoléhá na Čínu. Nejspíš to bylo míněno ironicky, ale mnozí takto přemýšlejí zcela vážně. Vysvětluji si to tak, že v tom roli hrají čtyři desetiletí komunistického strašení imperialisty, USA a NATO, před jejichž krvežíznivými válečnickými snahami nás může ochránit pouze Sovětský svaz, o který jedině bylo lze se opřít. (Vznikla dokonce průpovídka, když někdo chtěl jinému poskytnout fyzickou oporu – opři se o mě jako o Sovětský svaz.) 

Ačkoli si lidé z toho tenkrát dělali srandu, ta nedůvěra k Západu a kapitalismu a naopak afinita k Rusku a ke komunismu u řady lidí u nás přetrvává. Dlouholetá masáž udělala své. Vždyť ani krátce po sametové revoluci v roce 1990 si většina lidí nepřála v zemi kapitalismus. No a prezident Miloš Zeman svou činnosti tyto city povzbuzuje a jaksi legitimizuje. Jak prosté. O další se pak postará proruská, neokomunistická propaganda. A zbývající zařídí strach z „destabilizace společnosti“, což je zvláštní, neboť ekonomické prostředí třeba je u nás nestabilní už dlouho a politická scéna jakbysmet, ta je tak jedině stabilně tristní. Co tedy prostému člověku zbývá? Fenomén Zeman!