Církevní restituce po 1001

Zařekl jsem se, že se k vyrovnání státu s církví nebudu vyjadřovat, ale nakonec mi to nedalo, abych také nepřišel se svou špetkou do mlýna. Pravda, většina už toho byla řečena a asi se budu opakovat. Nu můj dávný spolužák, repetent, říkal „opakování matka moudrosti“. Čímž nechci říct, že to co píšu, jsou nějaké moudrosti. Je to jen můj názor, který nikomu nevnucuji a za který se nestydím.

Na úvod se musím přiznat, že jako odpůrce tohoto vyrovnání, bud jistě mírně tendenční. Ale nejsem nezávislý novinář a tak si to snad mohu dovolit. Popravdě nemám problém s tím vrátit někomu něco, co mu bylo ukradeno. Pokládám to za správné a morální. Ponechat si něco co mi nepatří, je opravdu špatné.

Já tedy nejsem žádný historik ani zavilý student historie, i když dějepis mne bavil a možná i proto se hloupě ptám „a kde přišla ke všem těm majetkům církev“. Vrtá mi tak trochu hlavou je původ všeho církevního majetku čistý jak okvětí lilie. Nepochází třeba podstatná jeho část z činnosti, za kterou by církev neměla být hrdá. Jako třeba povinné desátky, církevní procesy, křižácké války, intriky. Jsou opravdu tyto majetky dílem poctivé práce církevních představitelů. Jsou dílem dobrovolného přenecháváni majetku věřícími.

Aby nedošlo k nedorozumění, já církev neobviňuji, jen se ptám, abych měl jistotu, že pokud dojde k vyrovnání s církví, že to bude vyrovnání spravedlivé. Jak říkám, co bylo ukradeno, nechť je navráceno. Zde ovšem trvám, aby tomu tak bylo ve všech případech a pokud církev přišla k nějakému majetku ne zrovna cestou, která by byla hodná následovníků Krista pána či vyznavačů jiných bohů, ať i ona tyto majetky vrátí nebo ať se k nim nehlásí a nebude-li možno dohledat poškozené, ať tento majetek propadne státu.

Když píšu tyto řádky jsem tak trochu rozpolcených neboť lidí, kteří mají skutečnou víru si opravdu vážím a i když nejsem příslušníkem žádné církve, v podstatě se pokládám za věřícího. Četl jsem Nový zákon několikrát a nikde jsem tam nečetl o tom,  že bychom měli stavět kostely, ve kterých je potřeba se modlit, že je potřeba platit církevní hodnostáře, že má církev  hromadit majetky, klerikové chodit oblékaní v honosných hávech. Vždyť to je to proti čemu Kristus brojil a s čím bojoval. On kostely nepotřeboval, kázal na kopcích a lukách, neměl žádný majetek a od věřících žádal jen tolik, aby přežil a nenosil honosná roucha, ale oblečen byl jako nejchudší s chudých. A moc dobře věděl, že Boha nosí každý nás v srdci a nepotřebuje ani kostel ani žádného prostředníka, aby s ním mohl rozmlouvat.

A ono to opravdu vypadá, že církvi jde spíše o majetky než o víru.