Nadpis připomíná známé fráze z katastrofických filmů, v kterých oficiální činitelé často uklidňovali veřejnost slovy právě „zachovejte klid“ nebo „žádnou paniku“. Ovšem my bychom dnes, v době, kdy určitému kataklysmatu reálně čelíme, měli tento klid skutečně najít a zachovávat. Ne proto, abychom uspokojili politiky, kteří nás vydírají, a jejich systém, ale v zájmu nás samých. V zájmu našeho dalšího smyslu života, v zájmu naší duše. Bez klidu na duši totiž mnohem snáze podlehneme všem negativním zprávám, které se na nás valí a zničíme sami sebe, a to aniž by nás zasáhla nějaká vnější katastrofa. Ale s klidem zvládneme více krizových situací, což potvrzují i psychologické studie. S klidem můžete tvořit a milovat, s panikou spíše ničit a nenávidět.
Uvažte sami:
- Kdy vám jde jakákoliv práce lépe? Je to v případech, kdy jste jakýmkoliv způsobem rozladění, nervózní? Nebo tehdy, kdy jste v klidu a díky tomu jste schopni se na práci více soustředit?
- Kdy dokážete vstřebávat více informací z okolí? Je to v těch chvílích, kdy máte z něčeho strach a/nebo přemýšlíte o jiných věcech, nebo tehdy, kdy máte klidnější mysl a plně se soustředíte na to před vámi?
- Kdybyste měli pomáhat někomu, kdo by byl zrovna v ohrožení života, myslíte, že byste mu pomohli, kdybyste sami zpanikařili? Není to tak, že s panikou byste ještě více ohrožovali nejen toho před vámi, ale i sami sebe? A to třeba tím, že by vám pak do konce života nedalo spát, že ten, kterému jste mohli pomoci, zemřel nakonec kvůli tomu, že vy jste zpanikařili?
S klidem v mysli i duši lze skutečně mnohem snadněji zvládat jakékoliv krizové situace. Tím, že máte čistější hlavu, dokážete totiž lépe vnímat okolí, lépe vyhodnocovat situaci a na základě toho teprve pak jednat.
Já sám někdy poznávám (a hlavně v minulosti, především té blízké), že zachovat klid za takové situace, jaká dnes kolem nás je a jaká se zřejmě ještě chystá, je velmi těžké. Pozorujeme, jak se spousta věcí hroutí, jak se vše mění a jak se to vše odráží v našich životech (často nepříjemně) - a v tomhle „zachovejte klid“. Na první pohled chytré kecy, ale těžko realizovatelné. Ale všechno to jsou jen zkoušky. Ono skutečně to, co nás může zvednout z nejhoršího - co nám může pomoci za jakkoliv vyhrocené situace, je skutečně nalezení svého vlastního vnitřního klidu, který může být svrchovaný. Takový, že nám ho už nevezme žádná vyhrocená situace nebo bolestivá zkušenost. Jen ho najít. Pak půjde snadno spousta dalších věcí, které budeme muset v budoucnosti podstoupit.
Já už mám prakticky odzkoušené, že na tom něco pravdy je. Čím více klidu v sobě najdu (prostřednictvím meditace, myšlení na Boha, prostého a někdy až dětinského radování se ze života nebo hledáním lásky v sobě), tím více jsem imunní proti dalším negativním zprávám. Již mne tyto zprávy tolik nerozhazují a místo toho dál spíše posiluji ten svůj klid. Žiju si vlastní život. Někdy ten klid v reakci na nějakou drtivě negativní zprávu sice trochu přeci jen „zavrávorá“, ale pak si spontánně uvědomím, že přijít o tuhle duchovní cennost by byla velká škoda, a hned ten klid obnovuji a dále posiluji. Opravdu to pomáhá, vlastnit svůj vnitřní klid. Nic to nestojí a je to přesto nesmírně cenné... Psychologové potvrzují: Meditace jako léčebný postup může odstranit depresi Ján Zákopčaník, když před léty uváděl předpověď počasí, s oblibou na konci každé relace svým divákům popřál „slunce v duši“. Co myslíte, že tím myslel? Já osobně si to vykládám takhle: Je jedno, jaké je venku počasí nebo co se děje kdekoliv jinde. Pokud máte svůj klid, „slunce v duši“, jste vítězové. Jste šťastní. S panikou a strachem vám to „slunce v duši“ ale uhasne. Strach a panika jsou více méně opakem klidu a lásky. Proto se tomu vyvarujte za každé situace. S klidem v duši si zachováte od událostí venku odstup a budete moci o věcech přemýšlet s chladnější hlavou. A to bude v době chaosu velmi podstatné.
Panika vede k násilí a ztrátě inteligence
Dnes jsme vnějšími okolnostmi zkoušeni více než kdykoliv v minulosti. Negativní zprávy přichází doslova jedna za druhou a je kolem nás apokalyptická atmosféra strachu. Je tu dost důvodů, proč i klid, který jsme v sobě opravdu měli, opustit a propadnout tomu strachu a panice. Co se s námi ale může stát, až skutečně přijde ona očekávaná krize a svět bude uvržen do chaosu? Bude tu ještě více důvodů, proč propadnout strachu, beznaději a – panice. Ale pomůže nám to, pokud panice podlehneme?
Člověk, který ztratí kontrolu nad svými smysly (zpanikaří), ztratí inteligenci. Nebude uvažovat nad tím, co jeho jednání dále způsobí. Bude přemýšlet jen nad tím, jak to, o čem usoudí, že to zrovna potřebuje, získat. V honbě za věcmi, které bude mermomocí chtít a podle jednoho úhlu pohledu i potřebovat, lehce poškodí sám sebe i své okolí. Možná při tom vážně zraní někoho bližního. Možná smrtelně. Pak si možná teprve uvědomí, co udělal, neunese to a zabije sám sebe. Je lepší, aby vás ovládal klid za každé situace, než panika. Ta je smrtelně nebezpečná. Nepropadejte tomu, ať se svět venku třeba obrací úplně naruby, protože to nikam nevede. Jedině do vlastní záhuby a záhuby lidí, které vy sami máte rádi. A to přece nikdo nechce.
Může se samozřejmě stát, že se dostaneme do času, kdy panika a nemilosrdná honba za jídlem a dalšími hmotnými hodnotami bude z jednoho úhlu pohledu jediným řešením, jak si zachránit holý život. To bude ten bod B, kdy nás okolnosti k násilí a panice budou nutit velmi. Bude to největší volba mezi násilím a láskou; mezi panikou a rezignací - a tím vlastně klidem. Tady se jaksi samy otevřou tak zvaně „vyšší otázky“. Je ten život, který žiju teď, skutečně prvním a posledním? Nic potom není? Má cenu za něj bojovat hlava nehlava? Když se teď stane to nejhorší a třeba umřu, kam půjdu potom? Uvidím „světlo na konci tunelu“? Má cenu bát se té smrti? Je dobré se nad těmito otázkami zamyslet co nejvíce do hloubky, než propadneme emocím, které nás mohou uvést ke krutosti a na scestí. Protože pokud propadnete krutosti, tak ten krásný svět, který byste mohli po smrti možná poznat, se před vámi zavře dříve než do něj nahlédnete...
Je tento život jediný?
Autor článku při snaze dokazovat existenci vyšších realit a posmrtných životů rád zmiňuje kromě průlomových teorií kvantových fyziků i příběhy lidí, kteří prošli klinickou smrtí. Oni se totiž pozoruhodně shodují v tom, co během této „dočasné smrti“ prožívají. Vidí světlo na konci tunelu, cítí energii Boha. Někteří říkají, že s Ním během tohoto nadsmyslového zážitku i mluvili. Je to něco, co nejde dobře popsat, říkají. Na toto téma vznikl i zajímavý dokument, který stojí za to shlédnout: Byl jsem mrtvý
Jestliže je tento život jediný, který máme možnost žít, proč lidé, kteří mají zkušenosti s klinickou smrtí, mluví takřka vždy o něčem nepopsatelně krásném a božském??? Není to důkaz existence Boha? Pro ně, pro samotné účastníky té smrti, ano...
Než tedy propadnete panice, která vás velmi snadno může připravit o vlastní uvažování a inteligenci, zamyslete se nad tím, zda není lepší zachovat onen svůj vnitřní klid a lásku, hledejte Boha a Jeho smysl, a přemýšlejte i nad tím, co bude, pokud z nějakého důvodu zemřete (jako že jednou zemřete určitě). I v případě, že se třeba i tím násilím zachráníte a přežijete, stejně jednou umřete. Tento život není věčný, to nikdo nezmění a všichni to vědí. Navrhuji tedy, abychom si ho udělali co nejkrásnější, za každé příjemné i nepříjemné situace, abychom se pak v hodině smrti, ať přijde kdykoliv, mohli sami za sebou ohlédnout a říct si: „Já se smrti bát nemusím“.
Ani nevíte, jak osvobozující pocit to je. Mít vlastní vnitřní klid, svého Boha a duchovní jistotu, která nezanikne, i kdyby hmotný svět skutečně zcela zanikl! Pod vlivem toho osvobozujícího pocitu ztrácíte strach. Postupně ze všeho. A místo toho vás stále více obohacuje skutečná láska a nekonečný klid v duši... A vůbec nevadí, že svět venku se bortí!
Klíčem ke klidu je skutečná láska
O lásce jsme mluvili již mnohokrát. Ale neustále se potvrzuje, že její moc může být skutečně velká, stejně jako to, že její potřeba je v tomto světě již urgentní. Poznáte-li skutečnou lásku a budete se jí držet, tato láska vás uvrhne do klidu, který znemožní, abyste propadli jakékoliv panice.
Život byl stvořen z lásky. Kdyby se vaši rodiče neměli rádi, nezplodily by vás nebo by následné vztahy v rodině vedly k rozpadu a vy sami byste nebyli šťastní. Stejně tak – pokud děláte práci, kterou máte rádi a váš šéf na vás neustále netlačí, také tu práci také děláte s láskou. Ale když do práce chodíte jen pro hmotný prospěch, z donucení a ani váš šéf za moc nestojí, jste jen rozladění, depresivní, nespokojení, a to se na vás někdy projevuje tolik, že to zasahuje i do vašich vztahů s rodinou.
Bez lásky a klidu není nikdo spokojený. Pokud se ale lidé mají rádi, tak tvoří, jsou klidní, spokojení a radostní. Myslíte, že toto bude jiné, až svět zastihne skutečný, totální chaos? Myslíte, že mezilidské vztahy tím automaticky zaniknou? Nebo máte spíše pocit, že vztahy vždy vytváříme my sami, a s tím tedy i svět kolem nás? Že když nás nepříznivé okolnosti budou nutit, abychom si vzájemně pomáhali, a my toho využijeme a skutečně si budeme pomáhat, že se vztahy mezi námi nezlepší, třebaže svět kolem nás bude jinak v chaosu? Fakt to nejde?
Láska a souznění budou v době, kdy svět kolem bude v chaosu, mezi lidmi velmi potřebné. Čím více toho bude, tím lépe.
Mohl bych se znovu a znovu zmiňovat o teoriích v kvantové fyzice, které ukazují, že svět se vytváří z našich myšlenek, jež se v prostoru provazují do větších celků. (Takže budeme-li hledat více lásku, ovlivní to nepřímo i lidi v našem okolí.) Ale odkaz na související videa jsem už do článku vložil o pár odstavců výše. Prostě se zdá, že je jinak úplně všechno. My vytváříme svět. Tím, jak přemýšlíme o přítomnosti, i o budoucnosti. Když my propadneme strachu a zapomeneme na vnitřní klid a lásku, ztratíme sami sebe a své okolí přiblížíme ke zkáze. Pokud se budeme mít rádi, budeme se láskyplně projevovat a pomáhat si, podmínky se také změní, ale pozitivním směrem pro nás všechny. Nalezneme lásku mezi sebou, nalezneme svůj vnitřní klid a pochopíme, že všichni jsme na jedné planetě jako jedna rodina pod jednou střechou. Když se nám podaří vše takto přijmout, tak tu avizovanou lásku a klid snadno realizujeme i ve světě kolem nás!
Bůh je láska
Mnoho lidí má dnes odpor k náboženství. Někdy je samotný věřící člověk hned nazývaný jako „fanatik“, i když jím není. Samozřejmě, jsou tu sekty, které lidi od Boha spíše vzdalují než cokoliv jiného, ale to není pravé duchovno. Duchovno je o hledání skutečné lásky, harmonie, porozumnění a vnitřního klidu. Když hledáte skutečnou lásku, hledáte vlastně Boha a bez sekty...
Bůh je Absolutní vládce celého vesmíru. Ignorovat Ho nelze. Možná na Něj nevěříte, ale zamýšlejte se nad Jeho existencí. Teď Jeho pomoc potřebujeme více než kdy dříve, protože svět, který známe a který vypadá, jako by se bez Boha obešel, se rozpadá. Ztrácíme základy, na nichž jsme budovali náš materialistický a většinou ateistický život, takže je čas zamyslet se nad svoji existencí a změnit svůj žebříček hodnot! Pokud někdy byla chvíle, kdy bylo důležitější přemýšlet o Bohu než o čemkoliv jiném, co ve světě běžně vidíme, pak je to teď a tady.
Smyslem drtivé většiny náboženství je nalezení lásky k Bohu a všem bytostem. Nalezení vlastního vnitřního klidu. Rovněž tak – Bůh bývá popisovaný jako milostivý, milující. Smyslem náboženství je tedy láska, Absolutní pravda a klid. Bůh je také zosobněná láska, protože i tvoří láskou.
Tak zvaný „vyšší smysl“ této chaotické doby lze spatřit v tom, že je to doba zkoušek. Bude přicházet jedna událost za druhou, což budou pro nás zkoušky, jak dokážeme těmto situacím čelit. Je a bude to každodenní volba mezi strachem a nenávistí – a klidem a láskou. A podle toho, jak se budeme chovat, budou kvalitní naše životy. A čím více lidí pochopí, že násilí a nenávist vede do vlastní záhuby, tím méně bude násilí kolem nás a začne převládat to, čemu jako celek budeme věnovat nejvíce energie. Karmické zákony nelze opomíjet a dnes, se zrychleným transformačním procesem, se projevují patrně ještě rychleji a silněji.
Tvořte lásku a hledejte skutečného Boha.
Nenechte se strhnout
Dnes jedna světová éra končí, ale další začíná. Proroci nám shodně předpovídají v závěru „apokalypsy“ Zlatý věk, ale nesmíme opomenout, že tvůrci své reality jsme my. To, čemu dnes budeme věnovat energii, to se promítne v naší budoucnosti. Spočíváním ve hmotném chápání světa i v době, kdy hmotného blahobytu bude kritický nedostatek, budeme vlastně dále sloužit těm, kteří chtějí zachovat dosavadní otroctví pro finanční, hmotný zisk. Nedostatek hmotného blahobytu, po kterém budeme toužit, nás bude nepříznivě ovládat a podněcovat nás k panice, násilí a strachu. Ale pokud v době krize upevníme vztahy mezi sebou a své životy založíme právě především na mezilidských vztazích a budeme hledat harmonii s Matkou Zemí a Bohem, nabydou určitě naše životy nový, lepší, láskyplnější a duchovnější rozměr.
Mějte na paměti, že to, čím dnes procházíme, jsou jen zkoušky, i když často kruté. Zůstaňte s klidem a láskou, za každou cenu, a zkouškami projdete úspěšně. Hledejte klid a lásku v sobě a až je najdete, nedovolte, aby vás opustili. Šiřte je mezi další lidi. Nenechte se strhnout zprávami, které ničí vaše úsilí budovat kvalitní mezilidské vztahy a svůj vnitřní klid. Nepropadejte panice, třebaže je pro ní na první pohled důvod. Místo toho hledejte sami sebe a svou duši. Ignorujte i tu televizi a filmy, klidně si zvětšujte odstup i od počítačů. Žijte si svůj vlastní život a vnímejte život. Meditujte, milujte, myslete na Boha, soustřeďte se jen na přítomnost. (Minulost už byla, tu nezměníte a budoucnost se tvoří podle toho, jak jednáme teď a tady. Ve skutečnosti existuje jen přítomnost a na tu bychom se měli všichni napevno zaměřit.) Zachovávejte teď klid za každou cenu, ať se děje cokoliv, a vytvoříme si klidnou budoucnost. Zní to jako pohádka, ale když se společně na něco zaměříme, lze vytvořit takřka cokoliv. Jen chtít a věnovat tomu svoji energii. Podle duchovních zákonů „roste“ to, čemu věnujeme svoji energii a myšlenky...
Chcete svoji energii věnovat strachu a ničení, nebo lásce a klidu?
Kdo ví, co skutečně bylo, nebo co bude?
Neustále uvažujeme ve škatulkách – podle toho, co jsme měli možnost my zažít. Ale my jsme na světě jen pár desítek let, a kdo ví, co ve skutečnosti bylo před tisíci, statisíci lety, miliony lety? To není v mezích našeho chápání, a to, co o daleké minulosti vybádali vědci, nemusí být vše pravda. (Noemova archa byla nalezena) Dříve se věřilo, že žádný předmět těžší než vzduch nemůže létat. Kdo tvrdil opak, byl blbec. Šílenec. Dnes máme letadla. Ještě před několika lety byly i dotykové displeje a monitory jen ve sci-fi filmech. Tou dobou to byl nesmysl. Teď ho má každý druhý. Svět se pořád mění a jako by kopíroval to, co představuje science fiction.
V kinech a televizi teď dávají Avatar nebo fantasy filmy o čarodějích a superhrdinech, co ovládají nadpřirozené schopnosti. Teď, v realitě, tu máme teorie o duchovní transformaci, jejíž následky mohou být velké a mohou v nás probudit „skryté síly“, a současně s tím nám kvantoví fyzici tvrdí, že svět se tvoří z myšlenek a hmota je iluzí. Zdá se, že jsou blízko potvrzení existence Boha. Co se to děje? A co bude za chvíli?
V následujícím období nás všechny mohou překvapit drtivé události. Zlé, překvapující, i víc než divné a nevysvětlitelné. Ale i krásné, pokud je budeme chtít. Můžeme čekat všechno, protože podmínky jsou k tomu nakloněny. Bude určitě dost důvodů, proč propadat strachu, bezmoci i beznaději. Musíme se proto avizovaným klidem v duši a láskou obrnit, protože doba zkoušek je za dveřmi. Půjdeme velmi pravděpodobně daleko za hranice toho, co jsme dosud poznali a na co jsme byli zvyklí. Možná zažijeme celosvětové zemětřesení nebo výbuch supervulkánu se všemi důsledky. Možná uvidíme UFO. (Jejich existence je velmi pravděpodobná. Viz. dokument Vím, co jsem viděl) Možná se transformujeme, začneme v sobě cítit energii, kterou jsme dříve necítili, nalezneme své duše a svou skutečnou sílu a rozvineme nové schopnosti, které dnes nazýváme jako „paranormální“. (Transformace a zrychlování času; Dmitrijev: Transformační změny ve Sluneční soustavě) Možná zanikne čas. Co my víme? Všechno jsou to zdánlivě šílené teorie, ale co je dnes šílenstvím, může být zítra realitou, podobně jak se to stalo mnohokrát v minulosti.
Uvidíme, co nakonec přinese zítřek. Teď se to všechno zmíněné zdá nepravděpodobné – ale stejně jako dotykové displeje před několika desítkami let... Neznáme povahu vlastní duše, takže nikdo pořádně neví, co nám tím může unikat!
Nejdůležitější je každopádně vnímat přítomnost. Tady a teď. Ten krátký okamžik, po kterém hned následuje další. Nic jiného než přítomnost neexistuje. Ani minulost, ani budoucnost. Jaká bude naše budoucnost a kam se transformujeme, záleží na tom, jak dnes budeme přistupovat k přítomnosti a jak v ní dokážeme žít. Žijte v přítomnosti s láskou a klidem za každých okolností, skutečně žijte - a strach zanikne. A s tím začne ten kýžený, lepší svět.
Zachovejte klid za každé situace. Velká většina věcí záleží na nás samých.
Viz. také články:
Shrnutí: Jaký je smysl roku 2012? (detailněji a spíše analyticky shrnuje, proč je důležité v této době věnovat energii lásce, a obsahuje i videa o výše zmíněných přelomových teoriích kvantových fyziků, že hmota ve skutečnosti neexistuje a realitu ve skutečnosti vytvářejí především naše myšlenky)
Každý z nás má duši, o kterou musíme pečovat
Meditace jako léčebný postup může odstranit depresi
Rady, jak lépe meditovat
Meditace klidu
