Pár metrů od sídliště kriminálníci, ti jezdí MHD

Tak to, stručně řečeno, chodí v Boleticích nad Labem na Děčínsku. Máme tu výchovný ústav, který před lety tehdejší ministryně školství Petra Buzková za vlády ČSSD poněkud změnila na věznici pro mladistvé kriminálníky. Je tam i jeden z těch šmejdů, co znásilňovali a mučili Patrika v Krupce-Bohosudově. Dříve tam byli oba, jeden musel jít nakonec do Chrastavy... Ale je jich tam víc. Máme tu ty největší mladistvé násilníky. Ti se hromadí v zařízení, které je umístěno asi 500 metrů od velkého boletického sídliště. Já se na ten, na první pohled, krásný zámeček (který by se jinak dal považovat skoro za dominantu Boletic) můžu dívat z okna.

Vedení té věznice opakovaně tvrdí, že budova včetně oken je dostatečně zabezpečená proti útěkům. Jenže útěky jsou časté. Nicholas Bady z Krupky jim utekl už minimálně 6 krát. Píšu „minimálně“, protože národ ani Děčané nejsou o problémech kvalitně informováni.

"Celkem utekl ještě pětkrát. Ani nevíme, kde byl. Policisté vždycky zavolají, že ho mají, a přivedou ho zpět. On se tu ohřeje dva, tři dny a uteče znovu. Naposledy to bylo 12. září a od té doby o něm nevíme," řekl ředitel Bártík.

To psal iDnes.cz v článku z 19.října 2012: Násilník, který mučil v Krupce malého Patrika, utekl z pasťáku Všimněte si ve vyjádření ředitele ústavu slova „ještě“ v první větě. Působí to dojmem, že tím ředitel nepočítal případ, o kterém především byl článek. To by znamenalo, že už v době vydání článku z 19. října utekl dohromady 6 krát. Nedávno utekl zase, jak proběhlo krátce zprávami, takže dohromady dnes – vlastně minimálně 7 krát. Vždycky se zveřejní něco málo, jedna zpráva, a lidi, co zprávy sledují, to kvůli tomu snadno zapomenou. (Ostatně – celkový počet útěků Badyho se neuvádí zase tak často.) Zatímco jiná témata se propírají furt... Mně se už dvakrát stalo, že jsem nastupoval s největšími mladými násilníky z Česka, společně s jejich vychovatelem, do jednoho autobusu MHD. To víte, někdy potřebuju něco vyřídit ve městě, nebo si jedu spravit náladu nějakou túrou, a supr nálada se dostaví hned, jak přijdu na zastávku. Reakce některých lidí z normální části veřejnosti, co zrovna byli na té zastávce a nastupovali, byly tiché, ale zajímavé a šťavnaté. Já jsem mlčel, ale vnitřní pocit byl nepopsatelně „krásný“ celou cestu. Chování v autobuse bylo umírněné snad jen kvůli tomu, že s nimi byl vychovatel. Ale stejně byli trochu drzí na některé cestující a v jednu chvíli mi přišlo, že i na řidiče. Bady utekl 6 krát či 7 krát (nebo kolikrát vlastně). Kolikrát zavítal na sídliště vzdálené pár metrů? Představte si krásný zámeček, co slouží jako věznice pro největší svoloč a v okruhu do 100 metrů od toho baráku jsou dvě benzinové stanice, zahrádkářská kolonie, obytné domy, bývalý supermarket Tesco, co teď mají Vietnamci, a když zabočíte a půjdete ještě dalších pár metrů do mírného kopečka, skončíte uprostřed největšího děčínského sídliště, kde žije nějak kolem 5000 lidí. (Projděte si Boletice v programu Street View. Do sídliště Boletic se dostanete, když „půjdete“ na sever.) Zámeček v Boleticích považuji za místní nejrizikovější místo. Jsou tam ti nejbrutálnější mladí kriminálníci z republiky a pořád jim to utíká a jezdí to autobusem MHD. Nikde se o tom pořádně nepíše. Patriku, Hrdino, Ty Jsi to přežil... Myslím na Tebe...