Každý z nás má duši, o kterou musíme pečovat

Zatímco se všichni od sebe od pradávna rozdělujeme hodnostmi, povoláním, podle inteligence nebo vzhledu, barvy pleti nebo i jinak, všichni jsme lidé a každý z nás má vlastní duši, o kterou je třeba pečovat alespoň tak důkladně, jak pečujeme o své tělo. To je to, co by si měl každý z nás uvědomit. My od sebe ve skutečnosti nejsme rozdělení. Jsme jeden propojený celek s vzájemně se ovlivňujícím vědomím, sdílíme spolu jednu planetu a máme duši. To je absolutní základ k prvnímu pochopení, kdo vlastně jsme a co tu děláme. Když dosáhneme tohoto pochopení, lze pak snadněji pochopit spoustu dalších věcí o sobě samém, protože tím uznáme existenci vlastní duše, v které je vše uložené.

Tento článek se bude věnovat především popisu duše a způsobům, jak duši osvobodit z „hmotného zajetí“. Vzhledem k tomu, že osobně jsem vírou přikloněný k orientálnímu, indickému směru vaišnavismu, budu pro tento článek využívat některé citace z Bhagavadgíty, což je vlastně Krišnovo boží poselství. Toto poselství dával Krišna bojovníkovi Ardžunovi před bitvou na Kurukšétře. Vyjevil mu duchovní moudrost, díky které pak Ardžuna získal dostatek odhodlání a odvahy k boji. A protože se dá říct, že my všichni během života vedeme určitý boj, dají se tyto Krišnovy rady využít i pro naše životy, v kterých hledáme duchovní blaženost, podobně jako Ardžuna. Kdo má zájem, může si stáhnout a přečíst celou Bhagavadgítu, a to po kliknutí na tento odkaz.

Pozn. autor článku: Ještě mimochodem dodávám, že nemám nic proti filozofii křesťanství. Respektuji rozhodnutí každého jedince, v kterého Boha si přeje věřit a která filozofie komu „sedne“ do duše. Ovšem já osobně, když jsem se snažil najít cestu ke křesťanství, nedařilo se mi najít skutečnou oddanost Bohu. Neustále mi na té filozofii něco scházelo a spekulace o masivních manipulacích s Biblí ve staletích minulých mne spíše od křesťanství odrazovaly. Teprve poté, co jsem poprvé spatřil obrázek Krišny, jsem začal teprve chápat a později i pociťovat skutečnou sílu oddanosti Bohu... Bylo to čistě mé, svobodné rozhodnutí, a stejně tak jsem se svobodně rozhodl, že tuto filozofii budu studovat a snažit se jí pochopit samostatně, bez guruů a členství v Haré Krišna hnutí...

V Bhagavadgítě, což je kniha védské Mahábháraty, se o duši píše:

„Nikdo nemá moc zničit onu nepojmenovatelnou prasílu, jež proniká vším. Věz najisto - je nezničitelná. Ve smrtelné tělo se halí nesmrtelný, nevyčerpatelný a neohraničitelný duch. Proto bojuj, potomku udatných králů! Kdo soudí, že duch, jenž sídlí v těle, usmrcuje nebo může být usmrcen, nedošel pravdy. Duch nikdy nezabíjí a nikdy není zabit. Duch se nikdy nerodí a nikdy neumírá, a poněvadž se nezrodil, nemůže nikdy zemřít. Je věčný, neměnný a neumírá, když tělo umírá. Jestliže, Ardžuno, člověk ví, že duch je nezničitelný, nezrozený a neměnný, jak může někdo někoho usmrtit, či dát někoho usmrtit? Jako člověk odkládá starý šat a bere si nový, tak i duch odkládá vysílené tělo a vstupuje do těla nového. Šípy jej neprobodnou, plameny nespálí, vody nepromáčí a větry nevysuší.“

Bhagavadgíta (Bg.), 2:17-23

Pokud je duše nezničitelná, nesmrtelná a nevyčerpatelná, pak se ztrácí důvod, proč se bát největšího životního strašáku – smrti. Smrt může být branou do lepšího života, v lepším světě, naplněném láskou. A zbavit se strachu, stejně jako nutnost ustálit svou mysl, jsou nutností pro to, abychom našli svrchovaný klid a blaženost.

V duši je uložena ta nejstarší duchovní moudrost, oddanost a nekonečná blaženost, které v životě vědomě nebo podvědomě hledáme. Duše je náš poklad, kterého si musíme vážit a který musíme chránit. Duše je poklad, který musíme pochopit, pokud chceme pochopit sebe. Duše jsme my sami. Nemůžeme ji zanedbávat. Zvláště dnes ne, kdy dochází k tak radikálním světovým změnám, které nás doslova vybízí, abychom o tomto světě a o sobě hledali skutečnou pravdu a změnili svůj pohled na svět. Může se totiž stát, že uprostřed krize nám o moc víc hodnot než naše duše a mezilidské vztahy nezbyde...

Jakmile svou duši nalezneme a probudíme, skončí chaos a nejistota v naší mysli a pochopíme sami sebe i mnohé věci kolem nás, neboť všechny informace jsou uložené právě v duši. Nedokážeme si ale dnes ani představit, jaké kouzlo je duše sama, neboť naše duše spí a my jediné potěšení hledáme v materiálních statcích... Nevěříme, že máme duši a to je špatně. Musíme usilovat o změnu v našem vědomí a systémech přesvědčení, abychom mohli svou duši úspěšně najít.

Duše neexistuje? Bůh neexistuje?

Pokud si myslíte, že duše neexistuje, zkuste se zamyslet nad tímto: Ptali jste se někdy, proč tolik lidí, kteří prošli klinickou smrtí, mluví o světlu na konci tunelu? Není to zvláštní? Pokud nemáme duši a posmrtný život také neexistuje, jak vysvětlit ten fenomén klinické smrti?

Nad existencí duše lze ale uvažovat i jinak: Pokud máme duši a nevíme o tom, proč o tom nevíme? Odpověď: Duše je nehmotná bytost, zatímco my smýšlíme pouze materialisticky a nejsme si vědomi toho, že sami jsme vlastně duše. Pokud se díváme na svět „materialistickýma“ očima, automaticky přehlížíme nehmotné věci, i když existují. Vše je v našich vnitřních systémech přesvědčení. Proto duši necítíme a máme pocit, že neexistuje. Duše je ale naše a jestliže my o ní uvažujeme jako o neexistující věci, podřídí se nám. Bude „předstírat“, že neexistuje, protože my ji tak vnímáme. A dokud bude takto spát, my nepoznáme sami sebe, ani ten pocit klidu a duchovní blaženost, které se v duši skrývají.

Lidé jako by čekali, že se jim někdy Bůh prostřednictvím jejich duše sám zjeví, ale proč by to dělal? Proč by to dělal, když jsme vnitřně přesvědčeni, že neexistuje? Proč by nám měl svoji existenci dokazovat? Není tajemstvím víry právě ta víra? Že teprve potom, co uvěříme, Bůh nám ukáže jako „dar“ svoji podstatu a později třeba i tvář? V Bhagavadgítě je jasně řečeno, že Bůh se lidem bez víry skrývá:

„Tento proměnlivý svět oklamán vnějšími tvary mých věcí nezná Mne. Jsem nevyčerpatelný a stojím nade vším. Neboť věř, Ardžuno, že Moje přívlastky vtělující se do všech tvarů života, jsou Mým božským převlekem a lze je těžko odhalit. Jen ti, kteří Mne trvale hledají, prohlédnou skrze clonu vnější skutečnosti a za ní Mne naleznou. Avšak nepřijdou ke Mně lidé zlí, nevědomí a nízcí, kteří oklamáni zevnějškem věcí neumějí rozlišovat a ubírají se cestou krutosti a násilí.“

Bg. 7:13-15

Takže proto Boha nemůžeme spatřit... Skutečné probuzení duše a nalezení Boha je tedy v našich rukách a dokud my neprobudíme svoji duši a nerozvineme vztah s Bohem, duše ani Bůh o sobě nedají vědět.

Studovat a hledat pravdu musíme sami...

Poznání, že každý má duši a že se naše kolektivní vědomí vzájemně ovlivňuje, je to základní poznání. Ovšem učí nás toto vědění škola, tento systém? Nikoliv. Ve škole a v supersystému jako celku jde jen o to, jak vydřít člověka pro hmotný zisk a kariéru. Žádné duchovno, žádná skutečná láska, žádné vědění o sobě samém. To se nikde neučí a chce-li člověk poznat sebe, musí studovat jedině sám, na vlastní pěst. Nebo vstoupit do některé sekty a modlit se, aby guru, kterému jsme se odevzdali, nebyl jen dalším podvodníkem a falešným prorokem, kterých je dnes v době bez Boha dost a dost. Dnes, v tomto světě, člověk musí být opatrný, i když v životě hledá jen přirozenou radost a štěstí...

Jak tedy osvobodit svou duši?

Duši může osvobodit jedině sám Bůh, ovšem aby to mohl udělat, musíme Mu k tomu dát svolení. Pokud nechceme, abychom měli osvobozenou duši, Bůh nás do toho nutit nebude. Tím se dá také odůvodnit, proč dnes nikdo necítí ani nevidí přítomnost Boha ani své duše. Tak se opět kličkou dostáváme k tématu, které jsme probírali už výše: „Duše neexistuje?“

Pakliže chceme být osvobozeni, musíme se především zbavit strachu. Bhagavadgíta totiž učí, že duše je malinkou částečkou samotného Boha. Bůh je ztělesněním Nejvyšší Lásky a Láska je přesný opak strachu. Máte-li v sobě strach, potlačujete jím vlastní duši, protože duše je částečkou Lásky, jejíž „protivník“ je právě strach. Čím více se zbavíte strachu, tím svobodnější bude vaše duše!

Dále je třeba, abyste se naučili zachovávat klidnou mysl, ať se děje cokoliv. Události, které nás všechny potkávají v životě, ať už příjemné nebo nepříjemné, jsou vlastně jen zkoušky naší trpělivosti, vytrvalosti a odolnosti. Pokud dokážete zachovat klid i v případech, kdy vás okolnosti budou sebevíc nutit ke strachu, rozčilení nebo třeba rozvíjení svého ega, budete úspěšní.

"Člověk s pravou moudrostí odvrhuje od sebe všechnu žádostivost, kterou jeho mysl rozdmýchává, a nachází uspokojení ve skutečném Já, v čistém duchu. Jeho srdce není dotčeno nepřátelstvím ani neprahne po štěstí. Takový člověk je oproštěn od žádostí, strachu a hněvu. Takový člověk je vpravdě mudrcem, jehož mysl došla pokoje. Kdo není připoután k věcem a není potěšen dobrem, ani pohoršen zlem, získá dokonalou moudrost. Jestliže jako želva, která stahuje nohy do svého krunýře, dovede i on cele odpoutat své smysly od toho, co je vzrušilo a rozdmýchalo, je pevně zakotven v poznání pravdy.“

Bg. 2:55-58

„Kdo ze své mysli vypudil všechny vnější věci, kdo s dechem klidným a vyváženým a se zrakem upřeným mezi obočí dlí v samotě, kdo má mysl, smysly a vnitřní zření v souladu a navždy zapomněl na žádosti, strach a hněv a touží jen po vysvobození, ten si rozjímáním již vydobyl blaha osvobození.“

Bg. 5:27,28

Za důležité dále považuji – a učí to Bhagavadgíta i Bible – rozvinout upřímný vztah s Bohem. Jeho moc nemůžeme ignorovat. Stvořil nás, stvořil přírodu, stvořil Zemi a celý Vesmír a vše neustále pracuje pod Jeho vůlí. Myslete na Boha, kdykoliv to půjde. Proste Ho o milost a(nebo) odpuštění. Ve skutečnosti jsme proti Němu jen malé zrnko prachu, závislé na Jeho nepředstavitelně mocné vůli. Bhagavadgíta říká, že služba Bohu je transcendentální a duše po takové upřímné službě Bohu jen získává, protože Bůh je vděčný za každou službu. Vzhledem k tomu, že Bůh je ztělesněním lásky, je nezpochybnitelné, že jedna z nejlepších služeb, kterou Mu můžete věnovat, je Láska. Milujte Boha, milujte veškerou přírodu, kterou stvořil; milujte vše. Bůh je Stvořitel, tudíž prakticky vše, co kolem sebe můžete spatřit, je přímo nebo nepřímo výtvor Jeho láskyplné vůle.

"Ale kdo myslí zkrotil své smysly a obětuje Mně s láskou všechny své činy, ten, Ardžuno, dospívá k naplnění."

Bg. 3:7

Ať se děje cokoliv, nenechte se ničím rozhodit. Buďte s láskou a klidem v duši – a s Bohem. Pokud narazíte na něco, co vás přeci jen rozhodí, hledejte nejbližší možnost, kdy svou mysl opět ustálit. Zameditujte si třeba (prostě ležet/sedět, nějakou dobu se nehýbat, nevnímat okolí, nemyslet a vnímat jen svou duši, případně zvuky přírody kolem vás – pokud budete meditovat v přírodě; o meditacích podrobněji v tomto článku). Hledejte i další způsoby, které se vám pro zklidnění mysli osvědčí; hlavní je, aby vám to mysl opravdu utišilo. Ignorujte lži, protože když jich je moc a vy jim věříte, dělá to v duši pořádnou paseku. Mediální lži jsou jedny z nejhorších – jsou to světové lži, kterým věří davy lidí a netuší, že jsou oběťmi nechutné davové psychologie, šířené v zájmu zisku nelítostných, ekonomicky nejbohatších lidí světa. Jedna lež tu navazuje na druhou tak precizně, že se zdá, že ani jiná pravda existovat nemůže. (Na Fenoménu 2012 jsme ostatně tuto problematiku rozebírali v rámci tématu Nový světový řád.) A když je těch systematicky propracovaných lží hodně a davy tomu pořád věří, rozvíjí se v konečném důsledku krutě iluzorní realita, v které často ani nedokážeme pochopit, jak se skutečný svět odlišuje od toho, v kterém si myslíme, že žijeme.

Začněte přecházet ze života obklopeného technologiemi a prolhanými médii k životu nezávislému, sobě vlastnímu. Hledejte cestu k vlastní duši, i cestu k lidem ve vašem okolí. Sbližujte se, spojujte se. Pomáhejte si, kdykoliv to bude potřeba. Hledejte lásku i Boha společnými silami a vědomostmi. Zbavte se veškerého strachu. Ačkoliv sám vím, že je to dnes velmi těžké, cesty, jak z něj ven, hledám usilovně – a v poslední době se mi to stále více daří. Bůh (Krišna) se stal mou hlavní oporou. Musíte se snažit zbavit se strachu, protože strach je skutečně opak lásky – a pokud chcete tvořit lásku a žít v lásce, nemůžete strach (jakožto přesnému opaku toho, čeho chcete dosáhnout) sami v sobě rozvíjet. Musíte se ho zbavit bezpodmínečně a všechno soustředění přesměrovat k lásce a k Bohu.

"Není pochyby, že mysl je vrtošivá a těžko ovladatelná, ale cvičením a sebevládou, Ardžuno, lze ji přece jen udržet na uzdě!“

Bg. 6:35

Teď tedy ještě o tom, jak se přiblížit k Bohu, menší shrnutí v bodech:

• Musíme si uvědomit, že máme duši, že sami jsme duše – abychom pochopili svou duši, musíme nejdříve uznat její existenci.
• Žijte tady a teď, minulost ani budoucnost v této chvíli neexistuje; to, co zpracováváme, je přítomnost a teprve z přítomnosti se odvíjí budoucnost.
• Odtrhnout se od konzumního systému a hlavně od médií – šíří jenom propagandu elitářských krys.
• Zachovávat stálý klid v mysli, nejlépe tím dosáhnete prostřednictvím meditace (prostě ležet/sedět, nějakou dobu se nehýbat, nevnímat okolí, nemyslet a vnímat jen svou duši, případně zvuky přírody kolem vás – pokud budete meditovat v přírodě).
• Když vás něco rozhodí, v nejbližší možné době obnovte klid v mysli.
• Šířit do okolí jen lásku (ta je nejdůležitější a je to základ).
• Nevšímat si vtíravých negativních emocí a myšlenek (strach, nenávist, ego, pýcha, zášť apod.), nechat tyto emoce „v klidu projít“, tvářit se, jako by vás vůbec neobtěžovaly.
• Radovat se z maličkostí (třeba z tekoucí vody, ze šumějícího listí na stromě, ze zpívajících ptáčků, z jiných zvuků přírody, ze síly bouřky…).
• Myslet na Boha, myslet na svou podřízenost vůči Němu a prosit Ho o pomoc.
• Najít si svoji duchovní filozofii a držet se ji.
• Já jako člověk, kterému sedla do duše indická filozofie vaišnavismu, rád zpívám mantru Haré Krišna (http://www.youtube.com/watch?…) a mohu konstatovat, že toto zpívání mantry mi také hodně pomáhá; nevím ale, zda ta mantra může být prospěšná pro člověka, který se o Krišnu nezajímá – možná je lepší zpívat Hare Krišna jen pokud jste nebo chcete být vaišnavou. Čím upřímněji se totiž mantra zpívá, tím lépe. Ale když se to párkrát jen zkusí, zda to funguje, myslím, že se tím nic nezkazí…
• Vzájemná pomoc a solidarita. Pamatujme, že dohromady jsme systém, který se vždy ovlivňuje vzájemně. Zde je opět důležitá láska – pokud člověk má rád, neměl by mu činit problém alespoň snažit se o pomoc ostatním, zvláště svým bližním. Tak si můžeme vzájemně snížit důsledky různých problémů, které nás v životě potkají.
• Individuálně myslet a podřizovat se konzumnímu systému jen do urgentně nutné míry. Tento systém je zvrácený a zmanipulovaný a nerespektuje přírodní ani duchovní zákony. Tady jde jen o zisk, který v duchovním pojetí světa neznamená nic. Čili služba systému a duchovno jsou dvě zcela odlišné věci a my se musíme rozhodnout, kam chceme jít. Je to pomyslné rozcestí. Čím více budeme zaměstnaní službě systému, tím těžší pro nás bude porozumnět vlastní duchovní povaze a najít skutečnou lásku. Samozřejmě že je (zatím) nemožné se ze systému úplně vymanit, ale udělejte to každý z vás v rámci svých vlastních možností. Najděte skulinky, jak z něj začít „vycouvávat“. Třeba jen tou pravidelnou meditací a hledáním skutečné lásky. K životu jako takovému přece není nutné mít spoustu materiálního bohatství ani myšlenky s tím spjaté. Nejdůležitější ze všeho jsou vztahy. Na těch je nutno založit svůj nový život.
• Trochu mimochodem - pokud vám bude někdo chtít vzít svobodu (například a především dnešní elity, kteří připravují Nový světový řád), bojujte, abyste o tu svobodu nepřišli. Když vám totiž někdo ukradne svobodu, těžko můžete pokračovat ve svém dalším klidném duchovním rozvoji. Nehledě na to, že když se stanete otrokem „ďáblů“, „démonů“, „elitářských krys“ (vyberte si co chcete), váš život ztratí smysl i z mnoha jiných důvodů. Nezapomeňte, že když se duchovně probudíte, zjistíte, že na tomto konzumním systému vlastně vůbec nemusíte být závislí a že si vystačíte sami. Jinými slovy po onom probuzení zjistíte, že máte dost vlastní síly bojovat proti tomu zlu, které na nás vlády páchají. A čím více bude takto probuzených lidí, tím lépe.
• Další rady, jak přijmout nový duchovní život, naleznete v této podrubrice Fenoménu 2012.

„A ti, jejichž podstatou je To - Nejvyšší, jejichž oporou je To, jejichž dovršením je To, ti všichni duchen soustředěným na Nejvyššího, jsou očištěni od všech klamů, a nikdy se už na tento svět nevracejí. Moudří vidí tutéž bytost ve všem, ať je to učený a pokorný brahmín, kráva, slon, pes nebo vyvrženec. Smrt i zrození překonali ti, kdo s klidnou myslí vnímají totožnost všeho. Spočívají v Nejvyšším a splynuli s ním. Jsou pokojní v Já, jejich mysl je pevná a neradují se z příjemného ani se nermoutí z nepříjemného.“

Bg. 5:17-20

Říká se, že Bůh je Láska nebo že Láska je služba Bohu. Tak začněme odtud! Od lásky, té skutečné lásky, se lze odrazit. Láska je služba Bohu, takže se může stát, že Bůh se vám štědře odmění jen za to, když budete mít skutečně rádi Jeho výtvory a budete na Něj myslet a meditovat o Něm. Jeho odměna vás pak navíc bude iniciovat k další službě, za tu se vám Bůh zase odmění a tak to nakonec může být pořád dokola, pokud budete mít Boha opravdu upřímně rádi. ;-)

Transformace vědomí

V současné době podle duchovních teorií procházíme tzv. „zrychlenou transformací vědomí“, kdy zejména některá naše přání mohou být údajně snadněji realizovatelná než kdykoliv dříve. Transformace je v podstatě jinými slovy „duchovní vzestup“, jen s tím rozdílem, že dnes se toto má dít s celým lidstvem... O tom, kolik indicií v její průběh nasvědčuje, jsme psali už mnohokrát. Třeba zde nebo zde. Podstatné pro naše duše je, že pokud si dnes řekneme „chci umět mít rád“, „přeji si přiblížit se Bohu“, tak pokud tato přání budeme myslet upřímně, je pravděpodobné, že tohoto cíle bude snadné dosáhnout rychleji a účinněji než kdy dříve. Karmické zákony se projevují se zrychlenou transformací také rychleji a silněji. Ostatně – také proto se té transformaci říká „zrychlená“. Dnes každý dobrý skutek může skutečně spustit třeba až „lavinu“ boží odměny. Stejně tak ale je to v případě skutků špatných...

Využijme této jedinečné příležitosti ke zrychlené změně, začněme meditovat, odevzdejme se Bohu a vnímejme především sebe a bytosti v našem nejbližším okolí. Tak uděláme první zásadní kroky k tomu, abychom se naučili vnímat své duše a spolupracovat s nimi. Tak nakonec dokážeme duchovně a duševně čelit rozsáhlým světovým změnám, které nás čekají.

Závěr

Nabýt duchovního vědomí znamená ve stručnosti obrátit se ke skutečné lásce a souznění s ostatními bytostmi, být přirozeně štastný ze života samotného a nešířit zlo. Jen najít skutečnou lásku a klid na duši. Je to tak těžké? Cesta, kterou si tu popisujeme, je cesta za vlastním duševním klidem a štěstím. Netoužíte snad vnitřně po onom klidu? Proč se tomu bránit, když tím vlastně získáme?

Když najdete svou duši a obrátíte se k lásce, brzy zjistíte, že to je ve vašem životě ta nejlepší věc, kterou jste našli. Už nebudete tolik vyžadovat materiální bohatství, protože vám bude stačit bohatství přicházející z vaší vlastní duše. To je mnohem cennější. Naleznete v sobě tolik štěstí a radosti, že to už nikdy neskončí. Už vám bude více méně i jedno, co se bude dít s hmotou a s bortícím se hmotným světem, protože vy už budete svět pojímat z jiného úhlu; budete vědět, že existují nezničitelné duchovní energie – že v sobě máte nezničitelnou duši – a nebudete cítit důvod ke znepokojení nebo strachu. Poznáte, že nemá smysl čehokoliv se bát, protože máte nesmrtelnou duši a pochopíte, že smrtí ten pravý život plný radosti teprve začíná. Budete vytvářet vlastní realitu a pevně setrvávat v sobě. Naleznete SEBE a nebudete chtít zpět. Jděte za tím, milujte celým srdcem Boha a vše živé a svou duši.

Pokud vás zaujaly citace Bhagavadgíty, připomínám, že si ji můžete celou přečíst po stažení tohoto souboru. Bible je dostupná online zde.

Vydáno také na Fenoménu 2012 dne 24.10.2011.