Znovuzrození a znovuzhynutí Karla Marxe

V sobotu zvláštní souhrou náhod otiskly Lidové noviny na titulní straně dva články, které spolu zdánlivě nesouvisí. Ve skutečnosti je však jejich spojitost hluboká a hlubinná.

První článek, "Miliony turistů okupují české byty", si láme hlavu s pronikáním internetového pronajímání bytů přes Airbnb k nám. Druhý, "Renesance Marxe po 150 letech", popisuje oživování Marxových teorií v dnešním světě. Začnu tím druhým.

Pro moji generaci občanů, narozených ve 40. a 50. letech 20. století, bylo dílo Karla Marxe převážně předmětem posměchu a odmítnutí. Žili jsme totiž ve světě jeho realizovaných idejí.

Byl to ovšem posměch fundovaný - na všech vysokých školách jsme měli povinně předměty Vědecký komunismus, Politická ekonomie nebo Marxisticko-leninská filosofie. Z těchto předmětů jsme skládali zkoušky a nebylo jiného zbytí, než se s nimi důkladně seznámit. A věřte, že mnohé jsme nezapomněli dodnes.

Není tedy divu, že většina jen trochu vzdělanějších příslušníků mé, již stárnoucí, generace hledí s opovržením na různé dnešní apologety kolektivizmu všeho druhu, různé ty vábící pseudorevoluční sirény  a znovuobjevitele Ameriky ala Žižek, Piketty, Varufakis. V politice potom Sanders, Corbyn, Mogheriniová a jiní hlasatelé " zkrocení kapitálu".

Zkusím jen velmi stručně vysvětlit, v čem je čertovo kopýtko, a předem se omlouvám za nezbytné zjednodušení.

Jakýmsi svatým grálem Marxova ekonomického filozofování je teorie nadhodnoty. Dělník vytvoří svojí prací určitou hodnotu, ze které jen část je mu ponechána k uspokojení životních potřeb. Zbytek tvoří "nadhodnota", která je mu kapitalistou odebrána a tím je majitelem výrobních prostředků vykořisťován.

Marxovo řešení je ďábelsky prosté - zestátněme výrobní prostředky / továrny, obchody, hotely, zkrátka vše, kde majitel čehokoliv je zároveň zaměstnavatelem / a nadhodnota poplyne do rukou státu. Ten potom bude spravedlivě přidělovat občanům potřebné prostředky podle jejich zásluh a potřeb.

Marxovy ideály musely být nejprve uvedeny do života v Rusku a o 30 let později v Československu, v Polsku, v Maďarsku a jinde, aby se ukázala zhoubná pravda filozofova teoretizování - tím, kdo dokáže pracujícího vykořisťovat mnohem krutěji než kapitalista, je stát.

Stát, tento nejstrašnější predátor, s nímž je občanovi dáno se střetnout, se ve chvíli uchopení absolutní moci nad občany mění v parazita, jenž k dovršení všeho zlého, postrádá jakékoli lidské vlastnosti, ale především pud sebezáchovy. Postupným a stále silnějším vysáváním svého hostitele nakonec zahubí a tím končí jedna historická éra. To, co zbývá, jsou miliony zničených lidských životů a smetiště bezcenných idejí, ke kterým se náhle nikdo nehlásí.

Zatímco lidské oběti už oživit nelze, ideová veteš bývá po čase znovunalezena, oprášena, na růžovo nalakována a znovu vržena na trh idejí v naději, že se najde dost hejlů, kteří ji zaplatí a umožní jejímu protagonistovi prožít bezstarostný život na druhořadých univerzitách nebo v politických sekretariátech.

A jak s tím souvisí Airbnb ? Úzce - je totiž ukázkovým příkladem toho, jak státu a jeho stále početnější armádě úředníků, nedá spát svobodný občan. Nejen, že jste si za své peníze koupili /postavili/ byt a zaplatili státu tučné DPH. Nejen, že jste zaplatili 4% ceny nemovitosti státu jako daň z převodu. Nejen, že zaplatíte rok co rok daň z vlastnictví nemovitosti. Nejen, že platíte  za koupi plynu, vody, elektřiny. Když takto mnohonásobně zdaněný vlastní majetek chcete použít pro přilepšení občasným pronájmem turistovi, stát, jinak vůči Vašim potřebám malátný a pospávající, je náhle ve střehu a čilý.

A v novinách můžeme číst:" Státu a městům unikají nemalé peníze na daních a místních poplatcích." To je drzost téměř marxistická - státu ani městům samozřejmě nic neuniká, jen větří další příležitost přihrábnout si další hromádku peněz z občanova majetku.

Šťastná demokracie, sladká svoboda !  Právě ty nám umožňují čas od času  uchopit stát pod krkem a ve volbách politikům nasadit ohlávku. Jak strašně to je těžké, dokazuje i klopotný úděl iniciativy Rekonstrukce státu. Vzdát se ale nesmíme. Pamatujme na to v říjnových volbách a odmítněme marxisty všech barev a materiálů. Revolučně hulákající i elegantně salonní.