V uplynulých týdnech okupovaly český mediální pidivesmír dvě události, které v plné nahotě demonstrují úpadek, zoufalství a vykostěnost české politiky.
Tou první je výjezd ministra vnitra do nevelkého města u polských hranic a jeho poklábosení s občany v jakémsi hostinci či kulturním domě. Druhou události týdne byl krok jiného ministra, do té míry bezvýznamného, že jeho tvář i jméno stěží některý volič přiřadí k patřičnému rezortu. Ten nepochybně propadl šílenství, neboť pověřil jiného, ještě bezvýznamnějšího úředníka, něčím, co média nazvala "pan euro".
Obě tyto události, významné asi tak, jako kýchnutí mravence v amazonském pralese, způsobily explozi, nad níž zůstává rozum stát. Nejvyšší představitelé státu vystupují ze svých limuzín s ustaranou tváří a rozhořčeným tónem oznamují ohrožení vlády a zradu vpravdě mnichovskou. Sám premiér svolává krizové jednání na nejvyšší úrovni, nazvané dohodovací řízení.
Přes všechnu směšnost tohoto náhlého hemžení jsou obě "události" smutným důkazem toho, do jaké strnulosti a umrtvení upadl svět české politiky. Politici jako by se děsili jakéhokoliv pohybu, jakéhokoliv činu, jakéhokoliv kroku. Jejich krédem jako by se stala ono známé varování cimrmanovské smrtky: "Nic nového nezačínat!". Bortící se důchodový systém a stále více ožebračované školství nebudí jejich zájem. Ještě, že si všimli, že pár kilometrů za Šíravou je válečný stav.
Zato nás obšťastnili novým zákonem pro motoristy, který nařizuje odebrání řidičského průkazu za kdeco, jakoby některý z Dutschkeho neomarxistů zakončil svůj pochod institucemi na českém ministerstvu dopravy, odkud ve jménu Green Dealu pilně omezuje počet motoristů na českých silnicích.
Politici jistě v koutku paměti tuší, že ještě před velkými guru Klausem a Zemanem existoval jistý Karel, který postavil most přes Vltavu a založil univerzitu. Ale takové idealistické podivíny dnes mezi sebe nepouštějí a tak namísto slibované velkolepé podívané se nám dostává jen chudobného venkovského divadla, kde se za chatrnou oponou, pomalovanou hesly o padesáti milionech za Čapí hnízdo, rozkládá do nedohledna ta skutečná říše české politiky, sahající od prodeje ruského státního dluhu vládou Miloše Zemana anonymní firmě bez dohledatelných vlastníků, přes Dalíkovu dychtivě nastavenou igelitku na půl miliardy za nákup rakouských Pandurů, až po 290 milionů dotací pro rodinu úspěšného kombajnéra a zkrachovalého politika Jurečky.
A na programu tohoto tyjátru je s blížícími se volbami znovu oprášený, ale vždy úspěšný kousek o ještě usilovnější péči o naše pracující, podpoře matek samoživitelek a výstavbě startovacích bytů pro mladé, jakou svět neviděl.
A resumé pro voliče? Dobře nám tak. To máme za to, že jsme uvěřili, že to nejhorší, co nás může potkat, je Babišova vláda.
