Po celé 20. století byla díla moderního malířství nejlépe zúročenou investicí vůbec. Raketovému nárůstu cen se mohly vyrovnat pouze akcie revolučních firem ve zcela nových segmentech ekonomiky, jako např. Microsoft nebo Google.
Důvody pro tento jev není snadné popsat několika větami v krátkém článku. Snadnější je uvést srovnání. V roce 2010 se hovořilo o ceně zlata 1.400$ za trojskou unci jako o historicky rekordní. Kdo si ale dnes vzpomene, že například v roce 1980 stála trojská unce zlata 400$? Tedy za 30 let nárůst ceny o 3,5 násobek, tj. 350%. S přimhouřením očí můžeme tedy hovořit o nárůstu ceny zlata o cca. 12% ročně.
O pár let dříve, v roce 1964 stál obraz Andy Warhola Plechovka Campbellovy polévky 1.500$. V roce 1971 týž obraz 10.000$. O deset let později, stále ještě za autorova života, činila cena cca 40.000$. Dnes činí cena Campbellovy polévky na aukci 25.000.000$. Přepočty na roční nárůst ceny jsou fantastické – i po odečtení inflace, pojistného, marže pro prodávající aukční síň, eventuelně jiných výdajů vychází roční zisk majitele několik set procent ročně po dobu 30 let.
Pokud se obrátíme k českému umění, bude asi mnohý z nás překvapen, že situace je obdobná. Jen stručně:
Jan Zrzavý: Kaplička v Krucemburku 1939
prodán: v roce 1988 za 25.000, v roce 2000 za 950.000
Kamil Lhoták: Balony před startem 1941
prodán: v roce 1988 za 15.000, v roce 2009 za 1.100.000
Vývoj cen u mladších malířů pokračoval podobně.
Žlutý čtverec Václava Boštíka
prodán: v roce 1995 za 30.000, v roce 2005 za 320.000
Krajina Karla Valtera
prodána: v roce 1987 za 3.000, v roce 2007 za 280.000
Šimotová Adriena: Krajina 1964
prodáno: v roce 1986 za 7.000, v roce 2007 za 430.000
Kotík Jan: Dívka s akváriem 1950
prodáno: v roce 1988 za 3.000, v roce 2009 za 170.000
Kotík Jan: Figura 1959
prodáno: v roce 1988 za 7.000, v roce 2007 za 360.000
Rád čtu knihy mladých erudovaných ekonomů o investování. Šichtařová & Pikora, Pavel Kohout nebo Tomáš Sedláček dokážou složité vztahy ve světě investic vyložit srozumitelně a někdy i zábavně.
Jedno však mají jejich knihy společné – když v popisu různých investičních možností dojde na investování do umění, výsledkem je vždy jen krátká kapitolka ve smyslu „je to nejisté, musí se tomu rozumět“ a na konci krátké úvahy je doslova slyšet, jak si autor oddechne, že to má za sebou.
Nezájem ekonomů o tento druh investic mi byl dlouho záhadou než se přímo k tématu „investice do umění“ vyjádřila ekonomka Markéta Šichtařová: „Investování do umění je výsadou malé elitní skupiny investorů. Nikdy nebude možné, aby si polovina občanů spořila na důchod koupí obrazu.“
Je to přesné a pravdivé, konečně statistika odborného časopisu Artplus.cz vyčísluje objem celkového prodeje uměleckých děl na aukčním trhu za loňský rok na cca. 1,5 miliardy Kč. Zvážíme-li, že skutečně dobrou investicí z tohoto objemu je stěží 0,5%, dostaneme se k částce 5-10 milionů ročně. Musíme dát za pravdu M. Šichtařové, že se jedná o skutečně mizivý zlomeček promile investičního trhu a zároveň pochopíme, proč investice do umění (ač tak zisková) není zajímavá pro velké hráče investiční branže.
Zároveň ale vidíme, že se zde otevírá prostor pro malé investory, kteří chtějí vložit do budoucí investice částky dosažitelné každému z nás – několik tisíc až set tisíc korun.
Komu se zdá v roce 2010 cena 2-3 milióny korun za obraz Zdeňka Sýkory astronomická, ten se může ve starších aukčních katalozích přesvědčit, že ještě v polovině 90. let byly podobné Sýkorovy obrazy k mání za částky zhruba desetinásobně nižší.
Věčně se opakující příběh vzestupu cen obrazů dobrých malířů nabízí jednoduchý závěr – chcete-li za 10 až 15 let vlastnit obraz v miliónové hodnotě, investujte dnes do obrazu 100.000 – 200.000 Kč.
Jednoduchý krok, ale kolik vyžaduje odvahy! Držím palce!
