Neslavné husitské prohry II. - Týnec nad Labem 1423

Husité nebyli husité. Nikdo z těch, kdo bojovali u Sudoměře, na Vítkově nebo u Lipan se tak nenazýval. Toto pozdější označení bylo původně pejorativní a přešlo do českého jazyka, jak jinak, z němčiny.

Vyznavači podobojí sami se nazývali různě, např." bojovníci za obzvláštní zákon Kristův", Žižka sám podepisoval své listy " správce lidu táborského", někdy honosněji " Jan Žižka z Kalichu, správce obcí České země příchylných a plnících zákona Buožieho", jindy naopak pokorně "Jan Žižka z Kalicha, slúha nestatečný v naději Boží". Věroučně přísně vzato považovali se sami husité za ortodoxní katolíky.

Husité /chceme-li je tak nazývat/ nikdy nepředstavovali jednotné hnutí a to ani v týdnech křížového tažení. Tříštili se do desítek skupin, z nichž bych zmínil jen některé významné:

1. STAROMĚSTŠTÍ - pravicově konzervativní křídlo mělo nejblíže ke katolíkům. K němu patřila většina univerzitních mistrů, včetně bývalých Husových souputníků.

2. NOVOMĚSTŠTÍ - levicové křídlo. Jeho typickým a nejznámějším představitelem by militantní fundamentalista Jan Želivský.

3. TÁBORŠTÍ - ideově velmi blízcí Novoměstským, se kterými často postupovali jednotně. Na Táboře ovšem vládli pevnou rukou kněží. Nejznámějším představitelem byl paradoxně staroměstský patricij Prokop Holý.

4. VÝCHODOČESKÝ HUSITSKÝ SVAZ - dobově nazývaný Menší Tábor, po Žižkově smrti SIROTCI. V podstatě sloužil jako zázemí Žižkovy profesionální armády. Základ tvořila města Hradec Králové, Čáslav, Jaroměř, Dvůr Králové a Trutnov.

A právě k budování tohoto mocného kališnického uskupení se váže střetnutí u Týnce nad Labem v srpnu roku 1423.

Začátkem měsíce Žižka nečekaně přepadl a obsadil Čáslav, snad za pomoci svých příznivců z řad měšťanů. Město ovšem drželi Pražané a ti si Žižkův úskok nenechali líbit. Rychle vypravili vojsko a už o pár dnů později Žižku v Čáslavi zaskočili a město oblehli. Východočeští Žižkovi spojenci, vedení knězem a hejtmanem Hradeckého kraje Matějem Lupákem, spěchali slepému vojevůdci na pomoc a právě na této cestě došlo u Týnce n.L. k nešťastnému střetnutí. V místech, kde se husitské vojsko rozhodlo překročit řeku, se dopustilo kardinální chyby. Namísto toho, aby Labe překonaly nejprve předsunuté hlídky, pročesaly okolí a zajistily tak bezpečný přechod pro zbytek armády, pustili se bojovníci, snad pod vlivem časové tísně, poněkud neukázněně rovnou do překračování řeky.

Chyba, která by se asi zkušenějšímu veliteli nestala, se ukázala osudovou. Bezbranní zbrojnoši, teprve se shromažďující na druhém břehu řeky, byli zaskočeni nečekaně se objevivší armádou katolického magnáta Haška z Valdštejna a snadno rozprášeni. A nešťastný kněz v roli amatérského vojevůdce ? Jak praví kronikář:" Matěje Lupáka samého zabil rytíř Jan z Černína a Mlazovic na jakémsi konopném poli ".Smutný konec ovšem nesdílel samozvaný válečník sám - spolu s ním zemřelo nebo bylo zajato na 300 husitských bojovníků.

Ještě smutnější je , že všechno to utrpení bylo zbytečné. Žižka totiž mezitím uzavřel s Pražany příměří a Čáslav mohl i se svými bojovníky bez potíží opustit.