Jak se hroutila Amerika a jak jsem toho byl svědkem

Po celý můj život je Amerika " papežem imperialismu ", nenáviděným světovým četníkem či vysmívaným loserem, jenž odchází na smetiště dějin.

Tak a podobně hovořili mladí rozohnění rozhlasoví hlasatelé / tehdy se, prosím, neříkalo spíkři / na konci padesátých let po skončení korejské války. Vznik " nové, lidové a vskutku demokratické " Severní Koreje byl " posledním hřebíčkem do rakve amerického imperialismu. " Poprvé v mém životě končila světová nadvláda USA.

Pak přišla v roce 1962 Karibská krize. A mladý nezkušený JFK se zdál být trapně nedůstojným soupeřem revolučně protřelým soudruhům. Ale fešák s patkou se ukázal zarputilejším, než se zdálo a nejsa stranicky poučen o zákonitostech dějinného vývoje, uvedl US Army do pohotovosti. Válka se blížila rychlostí sedmi uzlů za hodinu, než vylekaní Rusové otočili kormidla o 180 stupňů a své jaderné zbraně vyložili zpět ve Vladivostoku. To jsme se ovšem my za železnou oponou neměli dozvědět. Pro nás platilo, že SSSR  dovezl kubánskému lidu obilí a soustruhy. A poučení z krize ? " Americký upír dostal přes pařáty !"   a nerozborný socialistický tábor pomohl ochránit " svobodu a šťastnou socialistickou budoucnost kubánského lidu " . Naše revoluční neústupnost přiblížila definitivní konec světové kurately USA.

Vietnamská válka tehdy ještě jen pobublávala pod povrchem, ale v roce 1964 explodovala naplno a deset let byla vděčným tématem pokrokového tisku. " Američtí vrahové" byli teď už nejen v titulcích, ale i na fotografiích plných mrtvol a spálených vesnic. V roce 1975 USA vyklidily pole a vznikla Vietnamská socialistická republika. Nadšení tábora socialismu a míru nebralo konce. Tentokrát se to zdálo být opravdu definitivní. Američtí váleční štváči byli poraženi a jsme svědky počátku nového a spravedlivějšího uspořádání světa, kde pro jestřáby z Wallstreetu nebude místo.

Jenže jestřábi a štváči netušili, co se po nich žádá a dál drze vedli Ameriku od pěti k deseti.

Ještě, že přišla ropná krize. Země OECD vyhlásily embargo na dovoz ropy do USA a ze dne na den přestala do Ameriky proudit ropa. Nadšení levicové části světa bylo přímo orgiastické. " Americká ekonomika se zmítá ve smrtelných křečích. Miliony pracujících na dlažbě." Jako obvykle " USA dohrály svou roli hegemona. Spadla jejich nabubřelá maska a pod maskou hniloba ".

O pár měsíců později se náhle zvýšily ceny benzínu v ČSSR z 2,70 na 4,30 Kč. Bez vysvětlení, zato s výhrůžnými komentáři, že země socialistického tábora se nenechají vydírat. " Americká kobyla kope v posledním tažení ", psal poněkud poeticky denní tisk.

Poslední ústup Ameriky ze světového jeviště nastal v roce 1981. Zvolení Ronalda Reagana prezidentem slavil tábor míru a socialismu téměř bujaře. Jaký důkaz americké dekadence a rozkladu ! Druhořadý herec béčkových kovbojek prezidentem !  " A kdo to bude příště ? Svalnatý imbecil Rambo ?" ptalo se s neskrývaným posměchem Rudé právo.

Přišel rok 1989 a antiamerikanismus se stal trapným a to poměrně nadlouho. Až se mi po něm stýskalo. Ale všeho do času ! Poněkud stranou naší pozornosti dorostla nová generace a je to tady ! Mladí mužové zachmuřených tváří, s Che Guevarou na tričku a Slavojem Žižkem v baťůžku přicházejí hlásat svůj politický Armagedon. Neodvratnou zkázu výrobních a sociálních vztahů. Nevyhnutelný kolaps stávajícího pořádku. V očích opovržení, na hlavě dredy. A America first ! Ten žok všeho globálního neřádstva. Pokud jste si doteď nevšimli, v jak špatné společnosti žijete, oni Vás poučí. Na vlastnictví výrobních prostředků Marxe, na vědecké řízení společnosti Lenina.  Na autorská práva Ivana Bartoše.

A spolu s těmi mladými muži přichází další definitivní konec světové dominance USA, nespravedlivého rozdělování světového bohatství a úsvit nové spravedlivější společnosti.

Bavte se dobře !