Inkvizice - tvůj pomocník a rádce

Špatná pověst inkvizice / jakož i církve / je v evropské kultuře poměrné novum. Nahlíženo s odstupem je její zdroj zřejmý - je jím romantismus, umělecký směr, který se převalil Evropou na přelomu 18. a 19. století.

Romantické třeštění za sebou zanechalo horrorovou vlnu sebevražd mladých lidí / Utrpení mladého Werthera / a na svém konci uvízlo v záplavě brakové literatury, kde  bohatí továrníci a chudé služtičky utěšovali chudé duchem, ale kde také děsili krvelační loupežníci, vatikánské katakomby a sadističtí inkvizitoři.

K účinnosti vyznění svých děl potřebovali romantičtí umělci silný kontrast - jak působivé bylo střetnutí tlustého, líného a poživačného preláta s pracovitým, chudým a bohabojným sedláčkem, končící nespravedlivým a do nebe volajícím upálením na hranici.

Historické práce zabývající se dějinami inkvizice, vrhají ovšem na inkviziční procesy poněkud jiné světlo. Cílem vzniku této instituce nebylo původně vyšetřování věřících, nýbrž prověřování kněží a výsledkem nebyly popravy, nýbrž závazný výklad Písma a teologických děl zásadního významu. Krátce po jejím vzniku začali se na inkvizici obracet i prostí věřící se žádostí o prošetření svého případu. Obvinění z čarodějnictví, rychlý soud a ještě rychlejší potrestání smrtí bylo ve středověku oblíbeným způsobem, jak se legálně a beztrestně zmocnit cizího majetku. Justiční a konkurzní mafie má, věru , starobylé kořeny a i náš velkolosinský soudce Boblig patří k jejím průkopníkům.

Asi nejznámější kauzou tohoto druhu byl proces s templáři. Jejich generál Jacques de Molay se někdy v polovině roku 1307 obrátil na papeže listem, v němž žádal prošetření vznesených obvinění z hereze nezávislou a důvěryhodnou institucí - inkvizičním úřadem. Papež templářům vyhověl a v celé Evropě zahájily inkviziční soudy vyšetřování řádu. A výsledky ? Soudy v Anglii / v Londýně a v Yorku / roku 1309 neshledaly důvody k obvinění. O dva roky později došel ke stejnému závěru i soud ve Skotsku a v Irsku. Španělské inkviziční soudy v Tarragoně a v Salamance po vyšetřování v letech 1310 až 1312 uznaly templáře za nevinné.Stejným výrokem skončila inkviziční vyšetřování v Německu. Vyšetřování se táhlo pomalu a začalo nabírat pro francouzského panovníka nežádoucí směr. Proto král Filip Sličný přestal nadále vyčkávat a 18. března 1314 byl J. de Molay upálen a s ním dalších 52 předních členů řádu. Nikoliv ovšem z rozhodnutí inkvizice, ale rozkazem královské rady.

Pro nás Čechy je obzvláště pikantní otázka postoje  inkvizice k Janu Husovi. A jaký tedy byl? V notářsky ověřeném prohlášení ze srpna 1414 / krátce před odjezdem Husa do Kostnice / vydaném speciálně pro koncil, prohlašuje "Mikuláš, biskup nezerský a inkvizitor pražské diecéze Apoštolskou stolicí zvláště ustanovený" toto: "Já jsem se mnohokráte a častokrát s mistrem Janem Husem stýkal, když jsem s ním jedl a pil, a velmi často jsem se zúčastnil jeho kázání, a vedl četné hovory o rozličných látkách svatého Písma, nikdy jsem na něm nenašel nějaký blud nebo kacířství, ale ve všech jeho slovech a skutcích shledal jsem ho vždy pravdivým a katolickým člověkem, a nenalezl jsem na něm něco, co by zavánělo kacířstvím nebo bludem."

A na závěr ještě několik nudných čísel: ve Španělsku v letech 1550 až 1800 bylo inkvizicí vyšetřováno 200.000 osob, popraveno 3.000 až 4.000. To odpovídá ca. 12 - 15 poprav ročně v celé říši. V Portugalsku zhruba ve stejné době 30.000 osob, popraveno 1175. To vydá 4 - 5 popravených ročně. Úmyslně jsem vybral země, kde byla inkvizice mimořádně silnou a vlivnou, v jiných zemích taková míra vyšetřování nebyla. Sluší se ještě připomenout, že pod správu španělské a portugalské inkvizice spadaly i Sicílie, Mallorca, Sardinie, Kanárské ostrovy, Indie a Mexiko.

Asi nejslavnější inkvizitor historie Bernard Gui / zachycený i v Eccově románu Jméno růže / vedl během 16 let svého působení vyšetřování 930 osob, 42 z nich bylo vydáno světské spravedlnosti k popravě.

Nemyslím, že si po přečtení článku čtenář inkvizici oblíbí. Stačí, budeme - li ji napříště nahlížet racionálnějším pohledem.