Ve Vídeňské Univerzitní knihovně chovají vzácný exemplář české iluminované bible z r. 1435. Říká se jí "padařovská" podle jejího prvního majitele. Ale kdo to vlastně byl, ten Padařovský ?
Filip z Padařova, husitský hejtman na nepříliš známém hradu Ostromeči u Sedlčan, byl jedním ze stovek méně významných kališnických velitelů. Padařovský, původem sedlák, si nechal bibli vyzdobit Janem, řečeným Aliapars, pravděpodobně ve stejné dílně, která dříve zhotovila skvostné rukopisy pro krále Václava IV. Kromě jména majitele je pro nás tento artefakt zajímavý ještě z jednoho důvodu: shodou náhod se nám zachovala cena, kterou zadavatel za dílo zaplatil. Bylo to 700 kop grošů.
Jak obrovská to byla částka si uvědomíme při srovnání s tehdejšími cenami nemovitostí. Velký dům v centru Prahy bylo možno pořídit za 150 - 200 kop gr. Ve sběratelské lize by se tedy dnes Padařovský řadil vysoko nad dnešní kupce obrazů Františka Kupky nebo Emila Filly a mnohem spíše by patřil mezi světovou sběratelskou extraligu kupců Picassa nebo Gauguina.
Filip z Padařova ovšem nebyl šílenec, který utratí celý svůj majetek za jedno výtvarné dílo. Padařovská bible je jen vrcholek ledovce, který nám umožní nahlédnout pod pokličku majetkových poměrů nově vzniklé elity husitských válečníků.
Skvostná umělecká díla byla jen malou výsečí životního stylu, který si tito čerství zbohatlíci rychle osvojili. K tomu patřilo i mnohé jiné - drahocenný vyřezávaný nábytek ze severního Německa, sklo a zrcadla z Benátek, perské koberce / tehdy se jim říkalo "turecké"/, pomeranče a citrony z Kypru. A ovšem ušlechtilí arabští hřebci nakupovaní na proslulých uherských tržištích a dávající svým majitelům podobný status, jako dnes supersportovní vozy z Bologně nebo z Maranella.
Padařovský nebyl zdaleka jediný ani největší boháč mezi husitskými veliteli. Uchvacování cizího zboží a hromadění majetku začalo prakticky okamžitě po vypuknutí revoluce. Známý je případ táborského hejtmana Mikuláše z Husi, který se už v roce 1420, krátce po bitvě na Vítkově, zmocnil pražského paláce pánů z Rožmberka na dnešním Anenském náměstí na Starém Městě. V něm pak bydlel při pobytech v Praze a zde také na Štědrý den roku 1420 zemřel.
Majetek Jana Žižky nebývá zmiňován buď vůbec, nebo je obcházen po špičkách. Není k tomu důvod, Jan Žižka se z řady svých spolubojovníků nijak nevymykal a roku 1421 si přivlastnil tehdy ještě dřevěnou tvrz nad Třebušínem na Litoměřicku. Zde vybudoval hrad Kalich, bránu, příkopy, obytné budovy a poměrně složitý systém hradeb. K hradu ovšem Žižka připojil i přilehlý majetek řádu německých rytířů - tvrz Býčkovice s poplužním dvorem, vesnice Babina, Blatov, Doubravice, Mlýnec, Nezly, Třebušín a Týniště. A samozřejmě stovky hektarů drahocenné zemědělské půdy, lesy, rybníky. Nač to tajit - slavný jednooký vojevůdce byl dalším z miliardářů mezi husitskými hejtmany.
Dokončení příště.
