Hejtman Žižka, hejtman Prokop Holý.....Položili jste si někdy otázku, kolik bylo vlastně husitských hejtmanů ? Vsadím se, že neuhodnete !
Historici Pavlica a Klanicová si otázku nejen položili, ale přinesli také odpověď. Ve své práci z r. 1994 napočítali ne méně, než 356 husitských hejtmanů. A vzhledem tomu, že neměli možnost prostudovat množství regionálních pramenů, lze tento počet odhadnout na více než 400.
Je jasné, že tak obrovské množství velitelů nemohlo příslušet jen k několika největším kališnickým uskupením, např. k táborům nebo sirotkům. A že hejtmanem se sám mohl jmenovat leckdo, kdo si najal pár zbrojnošů a vydal se hledat štěstí rozbouřenou zemí.
Ve filmu Sedm statečných se skupina vesničanů radí, kde koupit zbraně, aby ubránili vesnici. Pistolník Chris jim radí:"Nekupujte zbraně, jsou drahé. Najměte si raději pistolníky, ti jsou levní." Tato scéna osvětluje v kostce i situaci v tehdejších Čechách v letech 1419 - 1434. Zatímco dobrý meč měl cenu stáda krav, nájemný zbrojnoš byl k mání za pár grošů na den.
Není divu, že v takových podmínkách se množili podnikavci, zvláště z nejnižší rytířské vrstvy, kteří s několika najatými zbrojnoši započali svoji cestu k moci a bohatství. Od přepadení mlýna nebo tvrze, přes vydrancovaný klášter nebo městečko až k ovládnutí větších, ba i velkých měst a celých panství.
Historik František Šmahel si v knize Husitská revoluce povzdechl:"Samozřejmost, s níž většina husitských hejtmanů aplikovala artikul o chudé církvi ve svůj zištný prospěch, překrývá temným stínem pozitivní projevy revoluční sekularizace."
S přibývajícím majetkem ovšem nabývalo na významu i "politické krytí" těchto rytířů štěstěny a zde začínaly vstupovat do hry i diplomatické schopnosti, známosti nebo rodová spřízněnost.
Popis nabývání majetku stovkami jmenovaných i samozvaných kališnických hejtmanů by vydal na mnohasetstránkovou knihu. A tak na závěr krátkého seriálu o husitských revolučních zbohatlících alespoň několik jmen, která nemůžeme pominout.
Jakoubek z Vřesovic - původně mladší syn z chudé zemanské tvrze na Hodonínsku. Z chaosu prvních let války se vynořuje jako hejtman severočeské Bíliny, ze které postupně vybuduje centrum obrovské domény. Není divu, že brzy začal být brán vážně i císařem Zikmundem a jeho nejbližšími spolupracovníky. Už dlouho před bitvou u Lipan probíhala čilá jednání mezi Jakoubkem a císařskými legáty. Tajně uzavřená dohoda znamenala přínos pro obě strany - pro Zikmunda oslabení táborů a sirotků, pro Jakoubka příslib dědičného držení ovládaných severočeských panství. Zikmundova majetková zástava ve výši 8.052 kop gr. katapultovala Jakoubka do nejvyšších majetkových pater tehdejších Čech. Ještě v 17. století patřili jeho potomci k nejbohatším rodinám v království.
Bedřich ze Strážnice - další Moravan mazi českými hejtmany. Byl nejen dlouholetý táborský velitel a kněz, ale i vynikající stratég. Už před lipanskou bitvou vstoupil v tajná jednání se Zikmundem. Výsledkem bylo nejen jeho odmítnutí bojovat jen několik hodin před osudovým střetnutím /více v článku Neslavné husitské prohry - Lipany 1434/, ale i z toho vyplývající tučná odměna. Bedřichova hvězdná hodina ovšem nastala v r. 1437, kdy po dlouhých jednáních v čele táborské delegace dojednal se Zikmundem povýšení Tábora na královské město se všemi patříčnými městskými privilegii. A je příznačné, že zatímco pro Tábor vyjednal připsání okolních polností, lesů, rybníků a vsí i s poddanými v hodnotě 2.900 kop gr., sám pro sebe získal do dědičného držení město Kolín s přilehlým panstvím a 23 vesnicemi v ceně 3.000 kop gr.
Mikuláš Trčka z Lípy - pouhý výčet majetku tohoto významného táborského spojence zní téměř pohádkově - 9 hradů a tvrzí, 14 měst a městeček a 320 /slovy: třistadvacet ! / vsí. A přesto nebyl Mikuláš Trčka mezi hejtmany rytířského stavu nejbohatší. Toto čestné místo patří poslednímu z jmenovaných:
Mikuláš z Lobkowicz řečený Chudý - Fr. Šmahel ho neváhal zařadit na "černou listinu urozených dravců", jiný historik Milan Moravec vypočetl jeho majetek jen na Zikmundových zástavách na 12.400 kop gr. Věru, dlouhý a pestrý život měl tento někdejší oblíbenec Václava IV. a někdejší podporovatel Jana Husa.
Výše uvedení "mužové revoluce" mají jedno společné - všichni pocházeli z chudých zemanských rodin, začínali doslova od píky a ve svém životě museli prokázat stěží představitelnou míru odvahy, houževnatosti a diplomatického umu. Sluší se také na závěr dodat, že ani největští husitští predátoři nedosáhli výše majetku, jaký si v průběhu revolučních let jen na zástavách přivlastnili dva nejvýznamnější katoličtí magnáti panského stavu - Šternberkové / 21.000 kop gr./ a Rožmberkové /19.000 kop gr./. Ale to už je jiný příběh.
